Kurtovi rodiče, sestra a mladší bratr Otto odmítli coby židé nastoupit do nacistického transportu, tři roky se pak za protektorátu ukrývali. A to i v lese navzdory počasí. Otto tuto strastiplnou dobu popsal v teprve nedávno knižně vydaném deníku, často až mrazivé zápisky bývají srovnávány s mnohem slavnějším deníkem Anny Frankové.
Sám Otto však byl v dubnu 1945 těsně před koncem války umučen ruskými vojáky ve službách německé armády. Jeho o dvanáct let starší a milovaný bratr Kurt zemřel již v březnu 1943. Jako hrdina v boji s nacisty na východní frontě.
Na tu se dostal, když stejně jako tisíce dalších lidí nejprve utekl z protektorátu, do té doby žil s rodinou v Mohelnici. Coby žid měl Kurt Wolf oprávněný strach o život. Narodil se 13. února 1915 v Lipníku nad Bečvou, v době, kdy odcházel, mu chyběla jen jediná zkouška k tomu, aby na brněnské Masarykově univerzitě odpromoval a stal se lékařem.
Při svém útěku zamířil nejdřív do Polska, po jeho obsazení Němci pokračoval stejně jako řada uprchlíků do Sovětského svazu. Tady se nejprve díky svým znalostem medicíny začal na venkově věnovat práci ranhojiče, mezi místními byl díky tomu velice oblíbený.
Místo léčení trval na zařazení do boje
Zlomové pro Kurta Wolfa bylo, když se dozvěděl, že československý důstojník Ludvík Svoboda dává pro boj s nacisty v Sovětském svazu dohromady 1. československý samostatný prapor. Wolf se přihlásil mezi prvními.
O jeho odvaze svědčí i to, že když mu velení praporu vzhledem k medicínskému vzdělání nabídlo místo ve zdravotní jednotce, odmítl. A to s tím, že lékařem může být po válce, ale teď si chce v boji vyřídit účty s nacisty.
Armádní zkušenosti přitom Wolf neměl žádné. Podobně na tom byla většina uprchlíků. Jeden z tehdejších nováčků to ve vzpomínkách vyjádřil trefně: „Plukovník Svoboda nás v Buzuluku naučil štípat dřevo. My jsme byli samí městští kluci a neuměli jsme to.“
Do své první bitvy Kurt Wolf odjížděl v hodnosti četaře, stal se i velitelem družstva. Československý prapor vstoupil do bojů druhé světové války 8. března 1943 u Sokolova.
Jeho úkolem bylo bránit postupu Němců na Charkov. Wolf a jeho spolubojovníci dostali na starost deset kilometrů široký pás na čáře Arťuchovka – Sokolovo. Spolek pro vojenská pietní místa pak uvádí, že Kurt Wolf patřil mezi ty poddůstojníky, kteří povzbuzovali vojáky především vlastním příkladem.
Dne 9. března 1943, druhý den bitvy, dostala jeho rota krajně nebezpečný rozkaz: překvapivý útok na německé pozice. Riziko, že padnou, bylo pro Wolfovy vojáky obrovské. Měli na sebe totiž navázat hlavní síly nepřítele, zatímco na sousedním úseku měly jednotky sovětské 25. gardové divize provést rozhodující úder.
„Prosil mě, abych ho zastřelil“
Wolfova skupina postupovala po zledovatělém terénu přímo na čele útočné vlny. Vojáci se ale dostali do prudké palby. Rozpoutalo se peklo, čelili i desítkám tanků.
Když dal Wolf povel k útoku, byl těžce zraněn střepinami minometného granátu. Poslední kruté chvíle jeho života později popsal spolubojovník Alexandr Beer, s nímž se Wolf spřátelil při výcviku.
„Měl strašnou ránu v břiše, uniforma mu mokvala krví. Když si rozerval blůzu, odhalila se mu střeva. Prosil mě, abych ho zastřelil, že jako lékař moc dobře ví, že je s ním konec, a že v žádném případě nechce, aby ho zajali nacisté,“ vylíčil Beer před několika lety.
Beer ale kamaráda vzal při ústupu s sebou a vlekl ho přes zamrzlou řeku. Po ledě se za nimi táhla krvavá šmouha. Wolf neustále naléhal, aby ho Beer zastřelil. Ten ale prožíval strašlivé dilema. Sám už byl na konci sil, nechtěl však umírajícího druha opustit.
Nakonec nechal Kurtovi pušku a sám se se zraněnou nohou belhal k druhému břehu. Ani po desítkách let si rozhodnutí vyslyšet prosby, aby kamaráda opustil a sám přežil, nepřestal vyčítat. Jen po pár krocích za sebou tehdy zaslechl výstřel.
Kurt Wolf bojoval pouze krátce, přesto patřil k největším osobnostem Svobodovy armády. V Mohelnici tak má pamětní desku na domě, v němž rodina Wolfových žila, další je na zdejším hřbitově či v loštické synagoze. In memoriam pak obdržel sovětské vyznamenání Řád rudého praporu a československý Řád bílého lva. Nakonec se Kurt Wolf stal i lékařem, Masarykova univerzita mu titul in memoriam udělila v roce 1947.
