Olomoucké Klášterní Hradisko již leží ve tmě, když z něj náhle vybíhá muž v pyžamu, nasedá do sajdkáry čekajícího historického motocyklu a ten ho poté rychle odváží pryč.
Neobvyklá scéna, která se odehrála před pár dny u vojenské nemocnice, byla součástí natáčení dalšího videa pro web Historickemomenty.cz, který přibližuje události a osobnosti spojené s místy v regionu. V tomto případě půjde o válečného hrdinu a pozdějšího politického vězně Josefa Buršíka a jeho útěk za svobodou, který začal právě v olomouckém špitále.
Buršík uprchl z olomoucké vojenské nemocnice v srpnu 1950. Poslán sem byl lékaři z mírovské věznice, kde si odpykával čtrnáctiletý trest za údajnou velezradu včetně přípravy ozbrojeného puče.
„Společně s manželkou a přáteli naplánovali útěk. Původně ho měla odvézt sanitka, ale to se nakonec nepodařilo zařídit, takže sehnali motorku,“ popsal Radan Holásek, šéf projektu Historickemomenty.cz.
„Buršík si také zvládl obstarat náhradní klíč od pokoje a lékař, který mu pomáhal, mu píchal injekce způsobující horečky. Buršík tak vypadal ve velmi špatném stavu a docílil toho, že přes noc nebyl hlídán, pouze ho zamkli na pokoji,“ dodal Holásek.
Nejautentičtější kulisy poskytla záchytka
Web přibližuje historické události a osobnosti spojené s místy v Olomouci i ve zbytku regionu pomocí krátkých videí. Jde například o vraždu krále Václava III., pokus o útěk vězněného generála Lafayetta či boj o Mayovu vilu mezi vojáky Rudé armády a wehrmachtu z konce druhé světové války.
Z ostatních částí kraje pak třeba o čarodějnické procesy na Šumpersku, studium Emila Zátopka na vojenské akademii v Hranicích, kde trénoval na chodbách, nebo pobyt a tvorbu Josefa Mánese na zámku v Čechách pod Kosířem.
V areálu Klášterního Hradiska filmaři nakonec hojně využili strohých prostor záchytky.
„Nejlépe to tam odpovídalo tomu, co jsme potřebovali, mají tam totiž nejstarší postele. Nejsou sice z poloviny minulého století, nicméně čtyřicet let už jim bude, takže aspoň zčásti připomínají dobové vybavení,“ nastínil Holásek.
„Navíc jsou tam na oknech mříže, což tomu přidalo na autentičnosti místa, kde by byl držen politický vězeň. Kromě toho jsme si opatřili lékařské nástroje z té doby. Nakonec si ve videu zahrál i skutečný lékař vojenské nemocnice, jejímuž vedení patří za veškerou pomoc velké poděkování,“ dodal.
Byl hrdinou Sovětského svazu, přesto ho komunisté zavřeli
Životní příběh Josefa Buršíka připomíná osudy mnoha jiných válečných hrdinů, které v komunistickém Československu místo úcty čekalo pronásledování a věznění.
Josef Buršík Narodil se v roce 1911 v Postřekově na Domažlicku. V 1939 uprchl z protektorátu do Polska, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Na ústupu byla jeho jednotka zajata Rudou armádou, poté strávil dva roky v internačních táborech. V roce 1942 byl přesunut do Buzuluku, kde se opět přidal k československé armádě. Vyznamenal se v bojích o Kyjev a zúčastnil všech významných bojů v karpatsko-dukelské operaci a na Ostravsku. V roce 1949 byl uvězněn a na základě smyšlených obvinění odsouzen na čtrnáct let. V roce 1950 se mu podařilo uprchnout a emigrovat na Západ. |
Buršík přitom na rozdíl od mnoha jiných ani nebojoval proti hitlerovskému Německu v později politicky „závadné“ západní armádě, šlo dokonce o jednoho z mála českých držitelů Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu, nejvyššího vyznamenání, které si vysloužil jako velitel roty středních tanků během bojů o Kyjev v roce 1943.
Byl ale zastáncem masarykovských ideálů a jeho protikomunistický postoj ještě více posílilo, když na vlastní oči viděl kontrast mezi propagandou a realitou života v komunismu.
„Za svého pobytu v Sovětském svazu jsem se nejen já, ale téměř všichni Čechoslováci přesvědčili, jak velký rozdíl je mezi tím, co komunisté hlásají, a jak si v praktickém životě počínají. Přesvědčil jsem se o tom, že ruský člověk není svobodným člověkem, že není svým pánem a že musí, to zdůrazňuji, bezpodmínečně poslouchat příkazy komunistické strany,“ citoval později Buršíka vojenský historik Eduard Stehlík.
Po válce měl hrdina zdravotní problémy, když onemocněl tuberkulózou, a brzy po komunistickém převzetí moci upadl v nemilost. V listopadu 1949 byl zatčen a na jaře odsouzen k desetiletému trestu.
Když měl navíc „drzost“ se proti vykonstruovanému procesu odvolat, komunistická justice mu napodruhé ještě čtyři roky vězení přidala. Sám to označil za de facto doživotí, protože podle něj muselo být všem jasné, že vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu tak dlouho kruté podmínky nemá šanci přežít.
Po útěku se Buršíkovi podařilo společně s manželkou přejít do Německa, kde se mu dostalo náležité lékařské péče. Později se usadil ve Velké Británii, v roce 1990 byl povýšen do hodnosti generálmajora a Česko pravidelně navštěvoval. Zemřel 30. června 2002.
