„Výpovědi některých účastníků povstání nám přinesly nové, až přelomové poznatky, které pomohou doplnit celkový obraz událostí. Hlavním účelem filmu však bylo zprostředkovat autentický prožitek současníkům,“ řekl historik Petr Sehnálek z Muzea Komenského v Přerově. Právě na objednávku muzea snímek vznikl.
Film s názvem Přerovské povstání… 75 let poté natočila přerovská dokumentaristka Svatava Měrková.
„Přináší dobové záběry amatérských filmařů, ale především rozhovory s posledními pamětníky povstání. Poprvé jsme využili i hrané sekvence,“ popsala Měrková.
Spolu s kameramanem zpovídala deset lidí. Osm z nich jsou přímí účastníci událostí, dva jsou potomky obětí. Celá vyprávění pamětníků se do filmu nevešla, jejich výpovědi však budou uloženy v archivu muzea k dalším badatelským účelům.
Film měl mít premiéru už na jaře, ale kvůli epidemii koronaviru se nemohla uskutečnit. Nynějšího slavnostního uvedení už se bohužel nedožil jeden z hrdinů snímku.
Mylné zprávě uvěřili jak Přerované, tak zprvu i Němci
Přerovské povstání začalo první květnový den roku 1945 poté, co velitelé policie Švehlák a Vitásek v městském rozhlase veřejně oznámili mylnou zprávu o kapitulaci německých vojsk a konci války. Přerované, kteří byli přesvědčeni o její pravdivosti, v nadšení vyvěšovali národní vlajky, zpívali hymnu, ale také odzbrojovali německé vojáky.
Když si však Němci odpoledne ověřili, že informace o kapitulaci je falešná, povstání rychle potlačili. Jakožto velký železniční uzel a frekventovaná dopravní křižovatka totiž Přerov znamenal pro ustupující německou armádu strategické místo. Při přestřelkách v ulicích padlo několik desítek lidí, dalších 21 vzbouřenců nacisté popravili.
Ve filmu se podle Petra Sehnálka vůbec poprvé podařilo zachytit například přímé svědectví Františka Gremlici, který na vlastní oči viděl, jak mu gestapo při zatýkání zastřelilo otce.
Úplně nový je pro historiky také příběh Miloslava Grégra, jemuž bylo v době povstání patnáct let. Jeho vyprávění je cenné nejen pro příběh samotný, ale i proto, že historikům pomohlo potvrdit osud sovětského partyzána Vladimira Sedycha, o němž se dobové prameny zmiňují jen okrajově.
„Sedych byl 1. května těžce raněn, tajně léčen v nemocnici a ukrýván před gestapem. Až těsně před osvobozením ho vrátili k doléčení do nemocnice. Když 8. května pod okny proudily první jednotky Rudé armády, radoval se tak živelně, až mu popraskaly vnitřní stehy po operaci a vykrvácel,“ líčí Sehnálek.
Sám Grégr byl v předvečer osvobození vyslán rodinným známým, který byl zapojený do odboje, aby došel do Žeravic, kde se ukrývala partyzánská jednotka. Ta se při potlačení povstání stáhla z města.
Grégr se musel proplížit kolem německé hlídky, aby partyzánům předal vzkaz, že se mají vrátit a zachránit před zničením přerovské mosty. Němci je měli v plánu odpálit, aby zpomalili postup Rudé armády. Následně se zúčastnil i výpravy na záchranu mostů, akci ale partyzáni nakonec uskutečnit nemohli, protože německá stráž byla příliš silná.
„Tuto informaci jsme získali vůbec poprvé, je proto historicky cenná. Zároveň jde o neuvěřitelný příběh kluka, který se v pouhých patnácti letech odhodlá k tak odvážné akci. Kdyby ho odhalili, hrozila mu okamžitá smrt,“ doplnil historik.
Povstání možná odradilo Němce od bránění města
Dokumentaristce Měrkové podle jejích slov na dlouho uvázly v paměti osudy popravených. Někteří z nich se na seznamu ocitli třeba jen kvůli shodě jmen. „Jejich smrt byla zbytečná, ale povstání jako takové zbytečné rozhodně nebylo,“ myslí si.
Podle historika Sehnálka v sobě tato dějinná událost nese odkaz historický i morální.
„Jednalo se o vůbec první akci českého květnového povstání, které vyvrcholilo v dalších dnech. I když to přerovské bylo relativně rychle potlačeno a nedosáhlo markantních výsledků, Němci měli v jeho důsledku před regionem velký respekt,“ uvedl.
Jak vysvětlil, německá posádka měla v Přerově vybudovanou řadu obranných objektů, přesto nakonec na přímou vojenskou obranu města rezignovala.
„Němci zřejmě nechtěli riskovat, že budou v revoltujícím Přerově napadeni z týlu. Město tak bylo uchráněno škod z osvobozovacích bojů, které by určitě přinesly i oběti na životech. Domnívám se, že ztráty by byly mnohem vyšší než následkem německé odvety za povstání,“ doplnil Sehnálek.
Nezanedbatelný je podle něj i morální význam povstání: „Přerované aktivním odporem proti Němcům dali najevo, že ani po šesti letech okupace a nacistické tyranie neztratili své vlastenectví.“
