Ačkoliv část jeho parťáků už do dějiště olympijských her vyrazila, Kovář se stále připravuje v Praze. Nad Pekingem ale zatím příliš nepřemýšlí, spíš se těší, až bude mít za sebou veškeré procedury, které odletu předcházejí.
Ještě jste atmosféru olympiády nenasál?
Upřímně na mě ještě nedýchla, moc nás tu není. Pořád se čeká na nějaké výsledky, je to takové divné. Člověk moc neví, co a jak bude. Je to spíš zatím takové organizační.
Je to nejzvláštnější předturnajový sraz, který jste zažil?
Určitě jo, je to divné. Už se těším, až se tam prostě potkáme všichni a budeme mít společné tréninky. Je to zvláštní doba. Měl jsem test minulý týden ve Švýcarsku, teď i tady, tak snad na tom budu pořád výsledkově dobře a budu moct odletět.
Zjišťujete si od spoluhráčů, kteří už v Pekingu jsou, nějaké bližší informace?
Spíš jsme si jen napsali, ale zatím nic moc nezjišťuju. Rád bych se tam poohlédl a zjistil sám, co a jak je třeba. Na fotky se koukat nechci, radši počkám, až se tam dostanu. Je to zvláštní. O to víc se ale těším do vesnice, až se budu moct soustředit jen na hokej.
Věříte, že můžete zabojovat o medaili?
Určitě bychom to všichni chtěli, to je jasné. Musíme jít zápas od zápasu a pokusit se udělat maximum.
Co se musí změnit od poslední reprezentační akce? Channel One Cup vám jako týmu hrubě nevyšel...
Je tam toho hodně, vlastně asi všechno. Víme, že to nebyly dobré zápasy. Doufám, že nikdo nelétá v oblacích. Musíme začít od věcí, které jsou nepříjemné.
S Romanem Červenkou patříte ve švýcarské lize mezi nejproduktivnější hráče. Počítáte s tím, že byste měli tým vést?
Určitě jo. Ani jeden z nás se tomu nebrání. Doufám, že nám to půjde, pokud budeme hrát spolu. Ale snad jsme schopní každý táhnout i svou jednu lajnu a pomoct k dobrému výsledku.
Setkal jste se ve Švýcarsku s koučem Filipem Pešánem?
Potkali jsme se. Nejel tam úplně kvůli mně, spíš právě za Romanem. Měli jsme to kousek, tak jsme se potkali a probrali pár věcí. Nic vážného.
Červenka, (ne)známý lídr. Po čtyřech letech je zpět v nároďáku |
Nebavil jste se s trenérem, jestli vám svěří kapitánské céčko?
Nemluvili jsme o tom, nechci to ani řešit. Jsou teď před námi důležitější věci.
Reprezentoval jste už na předchozí olympiádě. V čem je takový turnaj jiný oproti mistrovství světa z hráčského pohledu?
Je to kratší, je tam i osmifinále. Týmy se snaží být první ve skupině, aby se tomu vyhnuly. Atmosféra je na olympiádě trochu jiná, vídáte se s ostatními sportovci. Je to zábavnější, hezké.
Máte hodně zkušené mužstvo. Může být pro tým s takto vysokým věkovým průměrem výhodné, že je turnaj kratší?
Myslím, že to se ukáže až během něj. Všichni kluci jsou v dobré fyzické formě, neměl by to být problém.
Na reprezentační sraz ale sám přijíždíte v dobré pohodě, ne? Zugu se daří.
Vždycky to může být lepší, ale myslím, že nehrajeme úplně špatně. Pohybujeme se nahoře, ale prostor pro zlepšení tam určitě je. Měli jsme teď celkem formu, osm z devíti zápasů jsme vyhráli, takže spokojenost. Po minulé sezoně jsme ale namlsaní a chceme být první, ne druzí.
Proč jste v pátek za Zug nenastoupil?
Trenér za mnou přišel s tím, že mi dá volno, abych mohl odcestovat dřív. Máme o jednoho cizince v týmu víc, takže mohl zaplnit mé místo.
Všechna místa už mají zaplněná i jednotlivé národní týmy. Studoval jste soupisky?
Moc jsem to neřešil, ale třeba na Švýcary jsem se koukal. A i na Rusáky. Mám tak nějak přehled, kdo tam jede ze švýcarské ligy. Extra jsem se o to nezajímal, ale vím všechno. (smích)
Akce národního týmu objíždíte spolehlivě. Ani v téhle těžké době vás nenapadlo, že byste pozvánku odmítl?
Když mě pozvou, tak vždycky rád pojedu. Jiné myšlenky nemám. Beru to tak, že když mě chtějí, tak já chci taky.
Teď jen přečkat posledních pár dní, zvládnout testy a úspěšně se přepravit do Pekingu...
Snad to takhle dopadne. Všichni ví, jaká je doba a jak to je. Může se stát cokoliv a člověk musí být připravený na jakoukoliv variantu.