Sbírka starého českého umění od gotiky po baroko byla od roku 1976 instalována v Jiřském klášteře na Pražském hradě. V důsledku restitucí vznikla v kolekci, především v její nejstarší části, řada trhlin. Také sama instalace, která byla ve své době vysoce hodnocena, už dnes neodpovídala požadavkům současné muzejní a galerijní praxe. O nutnosti nového uspořádání expozice gotického umění hovořil Jiří Fajt, tehdy ještě ředitel Sbírky starého umění NG, již na jaře roku 1997. Tento záměr - byť v poněkud pozměněné podobě - se nakonec uskutečnil až nyní v rámci projektu Praha - evropské město kultury 2000.
Autoři nové expozice Jiří Fajt a Štěpánka Chlumská přišli oproti starému uspořádání s několika podstatnými změnami. Tou nejdůležitější je, že české gotické umění je prezentováno v širším středoevropském kontextu. Vedle děl vzniklých na historickém území Koruny české zde najdeme také památky z jižního Německa, Saska a Podunají. Vzhledem k omezenému záběru sbírkového fondu ovšem nejde o komplexní přehled středoevropského středověkého umění, ale spíše o naznačení vzájemných vazeb a souvislostí. Základní rozdělení sbírek Národní galerie na staré české umění a staré evropské umění přitom zůstane nadále zachováno.
Další novinkou je prezentace uměleckého řemesla, které na expozici v Jiřském klášteře nebylo prakticky vůbec zastoupeno. Součástí nové prezentace je jedinečný soubor dobového liturgického náčiní včetně několik předmětů ze svatovítského pokladu, které zapůjčila metropolitní kapitula. Zúžení kategorie užitého umění na liturgické náčiní může být pro návštěvníky poněkud zklamáním - tento krok má však svou logiku, uvážíme-li, že středověké deskové obrazy a sochy plnily ve své době právě především liturgickou funkci.
Nová expozice poskytuje výrazně více prostoru pozdně gotickému umění. Umění pohusitského období a umění druhé poloviny 15. století a začátku století 16. je vyhrazen největší sál v budově bývalého konventu a také nově zpřístupněné prostory barokního domku při severní zdi areálu kláštera. Celkové uspořádání expozice vychází z chronologického členění, jednotlivé soubory a časově či místně blízká díla se podařilo udržet v relativní samostatnosti.
Pod architektonickým řešením nové expozice jsou podepsáni Jiří Javůrek a Vlastimil Vagaday, kteří byli také autory instalace úspěšné výstavy Magister Theodoricus. Stejně jako v případě zmíněné výstavy jsou charakteristickým prvkem jejich řešení výstavní panely pokryté černými olověnými pláty a důraz na modelaci světlem. Celková světelnost je ztlumena a jednotlivá díla jsou nasvěcována bodovými reflektory. Novou instalaci středověkého umění v Anežském klášteře doprovázela náročná technická rekonstrukce. Nový je bezbariérový přístup, klimatizace a každý jednotlivý vystavený předmět je nyní také elektronicky chráněn. To všechno trvalo méně než rok.
Autoři nové expozice Jiří Fajt a Štěpánka Chlumská přišli oproti starému uspořádání s několika podstatnými změnami. Tou nejdůležitější je, že české gotické umění je prezentováno v širším středoevropském kontextu. Vedle děl vzniklých na historickém území Koruny české zde najdeme také památky z jižního Německa, Saska a Podunají. Vzhledem k omezenému záběru sbírkového fondu ovšem nejde o komplexní přehled středoevropského středověkého umění, ale spíše o naznačení vzájemných vazeb a souvislostí. Základní rozdělení sbírek Národní galerie na staré české umění a staré evropské umění přitom zůstane nadále zachováno.
Další novinkou je prezentace uměleckého řemesla, které na expozici v Jiřském klášteře nebylo prakticky vůbec zastoupeno. Součástí nové prezentace je jedinečný soubor dobového liturgického náčiní včetně několik předmětů ze svatovítského pokladu, které zapůjčila metropolitní kapitula. Zúžení kategorie užitého umění na liturgické náčiní může být pro návštěvníky poněkud zklamáním - tento krok má však svou logiku, uvážíme-li, že středověké deskové obrazy a sochy plnily ve své době právě především liturgickou funkci.
Nová expozice poskytuje výrazně více prostoru pozdně gotickému umění. Umění pohusitského období a umění druhé poloviny 15. století a začátku století 16. je vyhrazen největší sál v budově bývalého konventu a také nově zpřístupněné prostory barokního domku při severní zdi areálu kláštera. Celkové uspořádání expozice vychází z chronologického členění, jednotlivé soubory a časově či místně blízká díla se podařilo udržet v relativní samostatnosti.
Pod architektonickým řešením nové expozice jsou podepsáni Jiří Javůrek a Vlastimil Vagaday, kteří byli také autory instalace úspěšné výstavy Magister Theodoricus. Stejně jako v případě zmíněné výstavy jsou charakteristickým prvkem jejich řešení výstavní panely pokryté černými olověnými pláty a důraz na modelaci světlem. Celková světelnost je ztlumena a jednotlivá díla jsou nasvěcována bodovými reflektory. Novou instalaci středověkého umění v Anežském klášteře doprovázela náročná technická rekonstrukce. Nový je bezbariérový přístup, klimatizace a každý jednotlivý vystavený předmět je nyní také elektronicky chráněn. To všechno trvalo méně než rok.
 Korunování Panny Marie od Mistra z Grossgmain si prohlíží návštěvnice výstavy "Středověké umění v Čechách a střední Evropě (1200 - 1550)", která byla 9. listopadu otevřena v klášteře sv. Anežky České v Praze. |
 Oltář ze Zlíchova je jedním z exponátů výstavy "Středověké umění v Čechách a střední Evropě (1200 - 1550)", která byla 9. listopadu otevřena v klášteře sv. Anežky České v Praze. |
