Ředitel Národní galerie Milan Knížák k otevření další části stálé expozice řekl: "Jde o završení komplexního představení tendencí ve výtvarném umění od roku 1800 po rok 2000. Expozici jsme ukončili autory, kteří vstoupili do umění v 80. letech. 90. léta budou představována v tzv. laboratoři, kde se budou výstavy neustále vyměňovat tak, abychom postihli živost této scény."
Rozsáhlá expozice věrně mapuje společenské, kulturní a uměleckohistorické změny druhé a poslední třetiny dvacátého století. Z 30. a 40. let zobrazuje kinetické umění Zdeňka Pešánka, který se také věnoval návrhům na světelné reklamy, a hlavní umělecké směry tohoto období - poetismus a pozdější surrealismus. Meziválečné období je také charakteristické pro avantgardní fotografii Jaromíra Funkeho a výtvarné proměny jeho přítele Zdeňka Rykra. Avantgarda se ve 30. letech promítla také do kinematografie. V rámci stálé expozice ve Veletržním paláci bude možné shlédnout dvouhodinový filmový program nabízející divákům výběr ze snímků české filmové avantgardy (například Svatopluk Inneman: Praha v záři světel).
V užitém umění se v roce 1929 prezentoval Ladislav Sutnar, jenž se tehdy stal ředitelem Krásné jizby. Ta se za jeho vedení proměnila v moderní designérské studio, které v krátké době předvedlo veřejnosti soubory stolního skla, kovových doplňků nebo bytového textilu od mladých návrhářů objevujících krásy a taje geometrických tvarů.
50. a 60. léta jsou charakteristická zejména socialistickým realismem Josefa Brože, Jana Čumpelíka či Karla Pokorného. "I tento umělecký směr je součástí naší historie, a proto jsme jej do expozice zařadili," vyjádřil se Milan Knížák. Do mezinárodního dění v tomto desetiletí významně přispěla výstava Expo 58 v Bruselu, jehož česká část značně pomohla k znovunavázání styků mezi českým a světovým uměním a zmírnila vliv socialistického realismu. Důkazem tohoto vývoje jsou díla Jana Kotíka a Václava Boštíka a v tomto období také Jiří Kolář a Ladislav Novák přešli od literatury k výtvarnému umění.
Ve Veletržním paláci jsou prezentováni i tvůrci dekorativního umění René Roubíček, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Jejich experimenty ve sklářství volně přešly z užitého umění k vlastnímu uměleckému vyjádření. Libenský a Brychtová se věnovali zpracování taveného skla, zatímco Roubíček se zabýval návrhy rozměrných objektů ze skla a kovu pro světové výstavy 50. a 60. let. Do šedesátých let se také datuje počátek akčního umění v Čechách, jež je reprezentováno osobností Milana Knížáka. Ten od poloviny tohoto desetiletí působil v mezinárodním hnutí Fluxus a předznamenal Street Art.
Léta normalizace přiměla české umělce ke grotesknímu zpracování zvolených témat a značný vliv získala elektronická média, která vstoupila do výtvarného umění zejména Video Artem.
V nové části stálé expozice Národní galerie si mohou návštěvníci prohlédnout i několik prací světových autorů, mezi nimiž jsou představena díla Joana Miró, Lucia Fontana, Tonyho Cragga či Henryho Moora. Důležitou součástí je také výběr ze sbírky Pro Lidice. Podle slov ředitele galerie Milana Knížáka, zahraniční umění by mělo být ve Veletržním paláci vystaveno v samostatné expozici v roce 2002.
 |
 Mikuláš Medek: Hádka |
 |
 Ladislav Zívr: Koloběh života |
 František Janoušek: Krajina s hnízdy |
 Toyen: Úděs |
 Mikuláš Medek: Velké jídlo |
 Joan Miró: Kompozice |
 Ivan Kafka: O mohoucí nemohoucnosti |
 Karel Nepraš: Velký dialog |
 Nábytek Milana Knížáka a Jiřího Pelcla |
 Jan Kubíček: Elementy |
 Jiří Kolář: Objekt - Vejce |
 Věra Janoušková: Totem |
 Milan Knížák: Destruovaná hudba |
