RECENZE: Nick Cave rozprostřel svou duši na stránky knižního rozhovoru

Aniž to samozřejmě kdo ze zúčastněných plánoval nebo tušil, titul knižního rozhovoru Nicka Cavea s publicistou Seánem O’Haganem Víra, naděje a masakr jako by v kostce shrnoval letošní rok se vším smutkem, ale snad i vyhlídkou na lepší časy.

Více než čtyřicet hodin debat zdaleka nejen o hudbě předcházelo této knize. Seán O’Hagan je Caveův blízký přítel, což byla asi jediná cesta k vzniku, neboť jak se z hudebníkových úst dozvíme hned v prvních větách, „rozhovory obecně jsou opruz. Fakt. Rozežerou tě zevnitř. Rozhovory nenávidím.“ Z toho je jasné, že Víra, naděje a masakr svou hloubkou a celkovým vyzněním dalece překračuje formát povšechného tlachání o „bezvadném novém albu“. Neboť když už se Nick Cave rozhodl na O’Haganovu nabídku kývnout, ponořil se do konverzace se svým typickým sebezničujícím zanícením a místy si sáhl pěkně hluboko do duše.

Caveův život nikdy nebyl procházka růžovým sadem. Nitro sužované běsy drogové a alkoholové závislosti, tragická smrt synů Arthura Cavea a Jethro Lazenbyho a také bývalé partnerky Anity Laneové, pochybnosti o sobě samém, o smyslu své tvorby. Umanutá snaha vyždímat ze sebe to nejlepší, boj o každou řádku v textu, každé slovo.

Ze stránek knihy se mimo jiné dozvíme, jak Cave neváhá už prakticky hotový text seškrtat a osekat na samotnou dřeň, aby poselství vyplavalo na povrch nezatížené slovní vatou. Jak moc mu v nelehké životní situaci pomohla práce na albu Ghosteen, které v kontextu své diskografie považuje z mnoha důvodů za výjimečné. A také to, jak silnou roli v jeho životě hraje víra v Boha a co přesně pro něj přesvědčení o existenci něčeho vyššího znamená.

Není nutné nijak zvlášť zdůrazňovat, že pro milovníky Nicka Cavea je pozorná četba Víry, naděje a masakru nutností. Dozví se leccos o jeho pohledu na život, o způsobu skládání ale také něco ze „zákulisí“. Cave, až silná tvůrčí osobnost, k sobě potřebuje partnera, aby ze sebe dostal to skutečně nejlepší. V minulosti to v rámci kapely The Bad Seeds byli například Mick Harvey nebo Blixa Bargeld, dnes je to Warren Ellis.

Víra, naděje a masakr

85 %

Nick Cave, Seán O’Hagan

překlad Bob Hýsek

Argo, 302 stran, 2023

A v případě této knihy to byl Seán O’Hagan, který trpělivě naslouchal, vyřčenému dokonale rozuměl a v pravou chvíli dokázal položit tu správnou otázku. Nejde o tlachání dvou kamarádů z mokré čtvrti, ale tichým porozuměním a zároveň zvláštním napětím prodchnutou debatu dvou sečtělých, životem dostatečně ošlehaných lidí, kteří mají na některé věci odlišný pohled, zároveň je ale mnohé spojuje.

Je to kniha, k níž bude užitečné a podnětné se v budoucnu vracet. Některé Caveovy postřehy a výroky si číst znovu, klidně si je i podtrhnout, zapamatovat a hlavně se je snažit pochopit. Pustit si znovu třeba album Skeleton Tree a zkusit přijít na to, proč ho Nick Cave po dokončení nebyl schopen ani jednou doposlechnout do konce.

Osvěžit si starší desky, znovu si vychutnat pohlcující album Carnage z března 2021 a těšit se na další Caveovy počiny. Neboť z četby téhle knihy je jasné, co jeho věrní vědí už dávno. Nick Cave nemá šanci stát se vyčichlou parodií sebe sama, protože o své tvorbě neustále přemýšlí, reviduje ji, neváhá si vyzkoušet zcela nový přístup ke skládání a zuby nehty se brání tomu, aby ji někdo zamkl do vitríny a opatřil cedulkou „žijící klasik“.

Bonus na závěr pro poctivé čtenáře. Věděli jste, že jedním z Nickových nejbližších přátel je Chris Martin z Coldplay a že při nahrávání Ghosteen několikrát dal na jeho rady a postřehy?