RECENZE: Macek sepsal Návrat psa baskervillského. Ovšem bez hrůzy

V loni vydané knize Záhada zamčeného pokoje si Miroslav Macek jemně parodicky pohrál s osobami dvanácti známých detektivů. Ve své novince Návrat psa baskervillského (oba tituly vyšly v nakladatelství XYZ) se soustředil na dalšího, a rovnou toho nejslavnějšího – Sherlocka Holmese – a na nejproslulejší příběh z pera Arthura Conana Doylea.

Tentokrát ovšem beze stopy ironie, naopak s až pietní úctou k autorovi a jeho hrdinovi. Východiskem románu je úvaha, že Jack Stapleton neutonul na blatech, ale zázračně se zachránil. A že třeba stojí za špionážní aférou, která může ohrozit bytostné zájmy Britského impéria.

Vlastní děj je v podstatě plytký. Holmese a Watsona pozve sir Henry Baskerville na svůj zámek, aby se zúčastnili zahájení lovecké sezony. Holmes se při té příležitosti hodlá porozhlédnout, jestli někde na blatech není ukryta kopie výsečového grafu, který, jak mu sdělil jeho bratr Mycroft, znázorňuje „podíl jednotlivých investic v té které zájmové oblasti admirality v příštích pěti letech“. Tyhle znalosti by byly značně cenné pro nepřátelské mocnosti. Toť vše.

Přesto má Mackova kniha svůj půvab, třebaže v něm není nic z Doyleovy hrůzy. Spočívá jednak v autorově schopnosti stylem se přiblížit anglickému klasikovi, jednak v debatách mezi Holmesem a Watsonem, které vedle obsáhlých popisů míst děje tvoří převážnou část obsahu románu.

Přirozeně Sherlock svého přítele školí – o puškách, o fotografické paměti a hlavně o psech. Neboť ti nesmějí chybět. Nejde však o krvelačnou bestii s fosforeskující tlamou, ale o reprezentanty dvou u nás nepříliš známých plemen, landseera a kooikera.

Objeví se na blatech s manželskou dvojicí Craneových (muž Angličan, žena Holanďanka) a sehrají příslušnou roli. Ostatní účinkující osoby znají Doyleovi čtenáři z původního Psa baskervillského, Macek je jen posouvá dál v souladu se svým záměrem.

Návrat psa baskervillského

55 %

autor: Miroslav Macek

nakladatelství: XYZ

Nepříliš rozsáhlé vyprávění, ve kterém kromě špionáže figuruje také pomsta a v němž zaujmou rovněž Mackovy postřehy o Holmesově charakteru a metodách, je příjemným čtením na jeden večer.

Nic víc, ale také nic méně. Za doporučení však rozhodně stojí autorův doslov o Doyleovi a „posmrtném životě“ psa baskervillského, svým způsobem zajímavější než samotný příběh.