Timur Vermes: Hladoví a sytí (40 %)
Ale došlo i na právě zmíněného Vermese. Německý autor se totiž se svým novým počinem moc nepředvedl. Taktéž zde Radim Kopáč srovnává novinku s úspěšnou Vermesovou prvotinou Už je tady zas: „Vyšla před osmi lety, má překlady do půl stovky jazyků, prodaly se jí miliony výtisků po celém světě a zrodila úspěšný film. Takže druhotina to neměla snadné: budila velká očekávání. Vermes je však splnil sotva z půlky. Román Hladoví a sytí, vydaný v originálu před dvěma lety, sice otvírá znovu aktuální téma, tentokrát uprchlíků, ale fantastický drajv, šmrnc a vtip prvotiny tu čtenář hledá marně.“
Karty jsou v příběhu od počátku rozdané jasně a přehledně. Na jedné straně obří uprchlický tábor kdesi v Africe, kde jsou na denním programu věčná sháňka peněz na převaděče a pak už jen nekonečná nuda a čekání. Na straně druhé zpovykaná a nafrněná moderátorská hvězdička, která pěstuje v jisté soukromé televizi v Německu svůj zábavní pořad Anděl v nouzi.
„Téma je sice aktuální a Vermes se občas dobře trefuje jak do německé ‚otevřenosti‘, tak uprchlické ‚vychytralosti‘, ale všechno je stereotypní, všechno se únavně, až úmorně vleče. Román má skoro pět set stránek, stačila by třetinová novela. Navíc autor někde poztrácel svou hlavní zbraň: z jeho psaní vyprchala komika, intenzivní humor, který provázel debut, se rozpustil v polotrapném vtipkování. Do téže řeky se Vermesovi vstoupit nepodařilo. A jinou řeku nenašel,“ uzavírá Kopáč.