„Když přijede pouť do
klidnějších oblastí,
kde se toho jinak
moc neděje, pak tam
jsou kolotoče pořád
zdrojem ryzí zábavy
a děcka se na ně stále
těší,“ říká Kamila
Hladká.
| foto: Jan Cága
Světští nikdy nenatahují ruku a nevzdychají, říká spisovatelka Hladká
Kdo jsou to „kádesové“ nebo „chrapouni“ a co na sebe holky od světských neprozradí? Spisovatelka a literární dokumentaristka Kamila Hladká se po hornických vdovách a řeholnicích rozhodla zmapovat svět českých a moravských lunaparků, a dokonce pouťové atrakce sama obsluhovala.
Novou knížku jste nazvala Lidi od kolotoče a naznačujete, že slovo „kolotočáři“ dotyční moc rádi nemají. Jak si tedy sami říkají? Asi nejpřijatelnější je pro ně označení „světští“, které vychází ze spojení „světem jdoucí“ a zahrnuje provozovatele cirkusů, kolotočů a lunaparků a někdy i stánkový prodej. Dříve mezi ně patřili i loutkáři, kočovná divadla, panoptika a provazochodci. Čili ta škála činností a zábavy je velice široká. Setkala jsem se samozřejmě také s označeními kolotočář a komediant, k nimž mají mnozí výhrady, ale spoustě z nich naopak nevadí. A i když jsem se s tím nesetkala osobně, od teoretičky Markéty Skočovské znám ještě výraz „jaunerák“.
Za totality je považovali za přestárlé a kolotoč jim sebrali. Světský mi vyprávěl, jak jeho děda takhle seděl na zahradě, a když na jaře vyšlo slunce, kdy měl vyjet, prostě na té zahradě smutkem umřel.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
