Novou knížku jste nazvala Lidi od kolotoče a naznačujete, že slovo „kolotočáři“ dotyční moc rádi nemají. Jak si tedy sami říkají?
Asi nejpřijatelnější je pro ně označení „světští“, které vychází ze spojení „světem jdoucí“ a zahrnuje provozovatele cirkusů, kolotočů a lunaparků a někdy i stánkový prodej. Dříve mezi ně patřili i loutkáři, kočovná divadla, panoptika a provazochodci. Čili ta škála činností a zábavy je velice široká. Setkala jsem se samozřejmě také s označeními kolotočář a komediant, k nimž mají mnozí výhrady, ale spoustě z nich naopak nevadí. A i když jsem se s tím nesetkala osobně, od teoretičky Markéty Skočovské znám ještě výraz „jaunerák“.
Za totality je považovali za přestárlé a kolotoč jim sebrali. Světský mi vyprávěl, jak jeho děda takhle seděl na zahradě, a když na jaře vyšlo slunce, kdy měl vyjet, prostě na té zahradě smutkem umřel.
