Málem bylo všechno jinak. "První koncert jsme odehráli 8. března v Praze, ale náš úplně první koncert byl naplánován na 5. ledna v Třinci v klubu, který vlastní šéf Akademie populární hudby Petr Šiška. Jenomže bubeníka ten den seklo v zádech a museli jsme to zrušit, tak jsme si říkali, že máme po kariéře – odvolat první koncert v klubu takzvaného prezidenta APH,“ směje se Patrick Karpentski, kytarista a spoluautor skladeb Toxique.
Fakt, že on, stejně jako všichni ostatní z kapely, včetně šarmantní, talentované zpěvačky a autorky Kláry Vytiskové (hostovala i na desce Blatce Masters projektu bratranců Kleníkových, pozn. red.), na různých školách studovali jazz i že svůj mix funku, soulu a tradičního britského popu troufale, ale nikoliv scestně přirovnávají k Amy Winehouse nebo Gwen Stefani, je dobře znám.
Nejsou ale pro bývalé jazzmany, zvyklé ulítávat do dlouhých improvizací, pravidla a mantinely rádiového popu najednou trochu těsné? "To bych neřekla,“ soudí Klára Vytisková. "Spíš si myslím, že tím, že jsou kluci tak dobrý a že si můžou dovolit zahrát spoustu věcí, máme mnohem větší pole působnosti. Nakonec třeba v Americe je to úplně běžnej systém, že jazzmani hrajou pop.“
První eponymní album Toxique, na domácí poměry mimořádná, i když snad jen malinko dlouhá deska, je venku a skupina má v úmyslu kout železo, dokud je žhavé. V jednání jsou nejen klubové koncerty a festivaly, ale i natáčení klipu a možná i vydání záznamu koncertu, který Toxique nahráli při únorovém křtu v Lucerna Music Baru.
Na první pohled idylka, ale funguje tohle spolčení čtyř kluků s jednou pohlednou dívkou opravdu tak bezproblémově? "Samozřejmě to občas drhne,“ směje se Patrick. "Ale naštěstí jsou z toho zatím jenom pozitivní výsledky.“
