Od Ivety Bartošové nebo Heleny Vondráčkové, pro jejichž návrat producenti hledali nový styl, se Spálený liší tím, že svou ležérní lenivost za nic modernějšího nevyměnil. Podstatou jeho úspěchu je přesvědčivost, s níž mručí svůj nicneděláním unavený pohled padesátníka na svět. Je to hra s publikem určená pro jasně daný okruh potenciálních posluchačů, kteří se cítí ve svém životě stejnými smolaři a outsidery. Jak jinak také vysvětlit občasnou ublíženeckou pózu, která se v jeho písních neustále pere s požitkem horkých letních dnů, cvrkajících cikád a hvězdnaté oblohy?
PETR SPÁLENÝ: |
Cikády |
Slepá ulice |
Ten den kdy to vzdám |
Dlouhá bílá pláž |
Laciný triky |
Půlnoční malá vernisáž |
Až tě uvidí |
Já nikdy nebyl dobrej |
Ostatně Spálený už od něj jednu takovou skladbu má, Peggy z roku 1980. Nicméně za opravdovou slabinu lze na této desce označit dvě věci: Rytířův přehnaný patos závěrečné písně Já nikdy nebyl dobrej a nevydařený pěvecký pokus v Absolutní ženě. Spáleného interpretační jednoduchost a Rytířovy průzračné texty tvoří šťastné spojení, které dává skladbám z této desky naději, že se s nimi můžeme v budoucnosti ve zlidovělé podobě setkat někde v přírodě nebo v hospodě.
Petr Spálený: Na týhle planetě už zůstanu. |
Petr Spálený: Na týhle planetě už zůstanu |