Janis Joplinovou (a také Jimiho Hendrixe) prvně viděl v červnu 1967 při průlomovém festivalu Monterey, kde působil jako filmař. Ještě téhož roku se ke zpěvačce připojil jako její road manažer a v této funkci zůstal přes všechny výměny muzikantů a dalšího personálu až do její smrti v roce 1970.
Monterey mimochodem vnímal očima novináře: „Fanoušci se oblékli tak, jako se v létě lásky oblékají každý den. Je tu tolik stylů a střihů, že by to zmátlo každého, kdo by doufal, že zaznamená nějaký trend a bude pak příští rok nebo měsíc těm lidem prodávat oděvy,“ konstatuje.
Z hudby si všímá Simona s Garfunkelem, Otise Reddinga. Koncert Joplinové a kapely Big Brother popisuje takto: „Když dozpívá k prvnímu refrénu, publikum je úplně zhypnotizované. Umí běloška zpívat blues? Janis jim říká: ano, a zatraceně dobře. Když to rozbalí naplno, tak zpívá akordy!“
Podivná chřipka
Cooke byl u všech dalších zásadních událostí v životě a kariéře Joplinové. S novou kapelou Kozmic Blues Band ji doprovázel v roce 1969 na jarním turné po Evropě, z blízkosti zažil legendární Woodstock a zpěvačku následoval i na turné Festival Express vlakem přes celou Kanadu.
Celkem otevřeně řeší otázku drog, v té době a v téhle společnosti v podstatě denní chleba, někdy až doslova. „Na cestách je nejčastěji užívanou drogou alkohol. Všichni kouří marjánku, kromě Janis, která tvrdí, že po ní moc přemýšlí. Nechodí ale na pódium, když v sobě mají LSD. Všeobecně se soudí, že pod jeho vlivem hrajou Grateful Dead. Je známo, že nabízejí LSD druhým. Big Brother jsou v braní drog konzervativnější a dělají to spíš v soukromí,“ popisuje tehdejší rutinu.
Obálka knihy Na cestě s Janis Joplin
Janis Joplinovou líčí, zcela po právu, jako první velkou rockerku. Zároveň však zmiňuje, že záplava růží, které dostala k narozeninám, ji málem porazila. Jako každou holku. Ale když dorazil dort a šampaňské, napila se rovnou z láhve. K létu lásky a následným rokům kromě muziky a drog patřil neodmyslitelně také sex. „Obvykle k příslušníkům opačného pohlaví přistupuje jako chlap způsobem, jaký by si dovolila málokterá žena,“ popisuje Cooke. Jednou však byla zdrženlivější, po koncertu zmizela, a když se vrátila, týden marodila. „Tehdy jsem věřil, že má Janis chřipku,“ píše Cooke. Ve skutečnosti však šla na potrat, snad do Mexika. Otcem měl být bubeník z jiné kapely.
„Proboha!“ To byla první reakce na její smrt, na jakou se zmohl jak manažer Joplinové, tak její otec. Oběma totiž Cooke musel zavolat. „Nejraději bych tenhle telefonát donekonečna odkládal,“ vybavuje si zpětně hovor zpěvaččinu otci. Mimochodem, den poté měl Cooke narozeniny. Bylo mu třicet. A Janis Joplinové už navždy dvacet sedm.
