Film Meky, vytvořený z vašich výpovědí, klipů, skladeb i dobových archivních záběrů, jste viděl až v okamžiku, kdy už do něj nebylo možné zasáhnout. Co vás v něm nejvíc překvapilo?
Že se nenudím. Myslím, že jsem celkem objektivní a sebekritický, byl jsem zvyklý na nějaké dokumenty, dvacetiminutové, čtyřicetiminutové, ale aby byl zajímavý osmdesátiminutový film, to je taková zodpovědnost, jako by vám někdo řekl, že máte natočit dvojalbum nebo trojalbum a naplnit ho kvalitními písněmi. Takže když to skončilo, byl jsem potěšený, že ačkoliv svůj příběh znám, nenudil jsem se. Ulevilo se mi, že je to o něčem, nejen o mně, ale taky o konkrétní době.
26. července 2020 17:00
