RECENZE: Jako v tuctové krimi. Bájná Médeia vraždí u benzínové pumpy
Kouzelnice Médeia zaujala spoustu tvůrců napříč epochami i styly. V hudbě třeba i českého skladatele 18. století Jiřího Antonína Bendu, který napsal melodram. Patrně nejslavnější je však zpracování italského skladatele Luigiho Cherubiniho, jenž svůj život i kariéru spojil s Paříží, kde také měla Médeia (francouzsky Médée) roku 1797 premiéru. Pro 20. století jí život i slávu zajistila Maria Callasová, která titulní roli zpívala v padesátých letech.
Dílo inspirované Euripidem a Pierrem Corneillem nemá příliš košatý děj, koncentruje se zcela na duševní stavy a ničivý sestup Médei poté, co její manžel Jason, jemuž předtím pomohla získat zlaté rouno, začne věnovat pozornost jiné ženě. Jasonovou svatbou s Dircé, dcerou krále Créona, také opera začíná. Hudební přímočarostí a úsilím o pravdivé zobrazení charakterů, jakož i prací s orchestrem opera připomíná některé díla Christopha Willibalda Glucka, nicméně překonává je temnou dramatičností vrcholící děsivou scénou v chrámu, kde Médeia ubodá své dva chlapce a následně spáchá sebevraždu.
Luigi Cherubini: MédéeDirigent: Thomas Hengelbrock Režie: Simone Stone Scéna: Bob Cousins Salcburský festival, Velký festivalový dům, 4. srpna 2019 |
V původní francouzské verzi opera obsahuje mluvené dialogy, které byly v 19. století v německy mluvícím prostředí (kde Cherubiniho velmi obdivovali Beethoven, Brahms i Wagner) nahrazeny zpívanými recitativy. Vznikla i italská verze, v níž pak excelovala právě Callasová. V Salcburku uvádějí francouzskou verzi, ovšem bez mluvených dialogů. Australský režisér Simon Stone je nahradil hlasovými zprávami, jimiž Médeia zasypává Jasona a jejichž text se zobrazuje na oponě. Je to také snad jediný nápad, který režisérovi slouží k dobru.
Dle současných trendů se totiž rozhodl dílo aktualizovat s obvyklým vysvětlením, že tak vynikne nadčasovost či současnost tématu. A tak děj přenesl do prostředí společenské (patrně přímo salcburské) smetánky. Během předehry se promítá film, vyprávějící to, co předcházelo ději – Médeia a Jason žijí s dětmi zdánlivě šťastně v luxusním sídle, ale pak Médeia náhodou přistihne manžela při nevěře, následuje rozvod, po němž je Médeia jako cizinka vypovězena ze země, a bez dětí odlétá kamsi do východní Evropy.
Už na jevišti, rozděleném na několik menších scén, se schází hosté na svatbu Jasona a jeho milenky Dircé do luxusního hotelu, jenž kromě toho žije svým životem, hosté se zapisují u recepce, funguje tu i „pánský“ podnik. Médeia ovšem exmanžela z exilu pronásleduje, volá mu z internetové kavárny a nakonec se objeví s kufrem na letišti, kde hystericky žádá o azyl. Tím budí pozornost cestujících, personálu a také médií, která vše točí kamerami a vysílají živě jako senzaci dne v televizi.
V originále má Médeia poslat rivalce šaty napuštěné jedem, tady však s pomocí své společnice Néris prostě zneškodní jednu ze servírek na svatební party a sama se v přestrojení vloudí mezi svatebčany, kde Dircé i jejího otce probodne. Nabízí se otázka, proč - když už je v současnosti - si bájná hrdinka raději neobstarala účinnější střelnou zbraň…
Režisér prostě vrší banální balast a zaměstnává spoustu zbytečného komparsu, který jenom odvádí pozornost a za nímž se vytrácí podstata, neboli samotní aktéři, v prvé řadě Médeia. Člověk má pocit, že kouká na x-tý díl kriminálního seriálu třeba s názvem „Vraždy v Salcburku“, případně na reality show, která vše emocionální trivializuje, ale je doprovázena neúměrně dramatickou, výrazově silnou hudbou. A jak to u polopatických modernizací starých látek bývá, dochází i ke komickým rozporům s textem, třeba když se najednou v moderní hotelové lobby začnou vzývat starověcí bohové.
Při temné, dusné předehře ke třetímu dějství, během níž se schyluje k tomu nejhoršímu – vraždě vlastních dětí – opět běží film, v němž Médeia uhání autem noční tmou i se syny, jichž se ve zmatku zmocnila. Nakonec zastaví u benzínové pumpy. Divák začne tušit, jak to všechno skončí a už se těší, že aspoň uvidí pěknou závěrečnou explozi. Medeia pak skutečně na jevišti začne cákat benzínem po autě i kolem sebe, přijíždí policie a záchranáři i s Jasonem. Jenže skuteční požárníci nejspíš vrcholný efekt nepovolili, takže nakonec se do ohnivé oranžové zbarví jen vnitřek auta, kde se zavřela Médeia s dětmi. Jenže to nijak nezasáhne, je to jen směšná koruna stejně směšné inscenace.
Ne, vůbec není nutné hrát Médeiu v antických róbách. Na videonosičích i na Youtube lze vidět pár let starou bruselskou produkci této opery v režii Krzysztofa Warlikowského, v níž Médeia má krátké černé šaty a tetování, ale tato inscenace se naplno soustřeďuje na psychologii, je lidsky věrohodná a poutá pozornost od začátku do konce. O salcburské se to říct nedá. Je to jeden z mnoha režijních pokusů, které ve snaze vyhnout se „tradici“ končí u nových klišé, pseudorealistických aktualizovaných koncepcí bez skutečné divadelní fantazie.
Vše musí být velké
Cherubiniho opera navíc vyžaduje mimořádnou interpretku titulní role, je to tak trochu one-woman show. Mladá ruská sopranistka Jelena Stichina zaskočila za hvězdnou Sonyu Jončevu, která odřekla kvůli těhotenství. Ve filmových sekvencích je Stichina přesvědčivější než na jevišti, kde se přes všechnu snahu ztrácí mezi téměř neustále se promenujícím komparsem. Její hlas sice zatím působí svěže a ve výškách docela opulentně, ale dramatická verva mu přece jen chybí, v nižších polohách v prostoru Velkého festivalového domu zaniká (dojem z 22. řady). Navíc, když se hraje francouzská verze, tak by jazyk měl sloužit jak výrazový prostředek. Jenže nebylo moc zřejmé, v jaké řeči vlastně Stichina zpívá – mohla to být stejně tak francouzština jako italština, ruština či snad grónština.
Ostatní postavy Cherubini spíš odsunul do pozadí, své ovšem také musejí zazpívat. Pavel Černoch si ve světě vede úspěšně, v nadcházející sezoně ho čekají angažmá v Národní opeře Paříž, Královské opeře Covent Garden i Metropolitní opeře, avšak zrovna role Jasona v salcburské produkci mu nesedí, třebaže opticky odpovídá představě šviháka a playboye. Hlas mu však nezní přirozeně a nosně, téměř se na jevišti ztrácí; až v závěru jakoby se víc rozezpíval. Aspoň pár pěkných tónů se dalo zaslechnout z hrdel představitelky Dircé, italské sopranistky Rosy Feoly, a Médeiny společnice Néris, ruské mezzosopranistky jménem Alisa Kolosova. Nejzvučnější hlas měl ruský basista Vitalij Kovaljov coby Créon.
Svítivý, vybroušený zvuk Vídeňských filharmoniků vždy zajistí sám o sobě i sebehorší produkci aspoň průměrné hodnocení. Ale i když je diriguje ve starší hudbě zorientovaný Thomas Hengelbrock, výsledek působí právě jen jako sošná a příliš okázalá prezentace zvuku, ne jako plnokrevné intimní drama, z něhož by vyvstaly propracované pěvecké výkony. Takové dílo by spíš chtělo soubor, jenž se specializuje převážně na hudbu 18. století – jako byl ve výše zmíněné bruselské inscenaci francouzský ansámbl Les Talens Lyriques. A také menší prostor. Jenže v Salcburku se hraje ve Velkém festivalovém domě, kde vše musí být „velké“. Od kulis po orchestrální zvuk. Prostě jde o kalkul vypočítaný na povrchní efekt, jehož výsledkem je dramaturgický omyl.
Tipy z televizního programu
Recenze: Kukuřičný ostrov 65 %, Zúčtování 60 %, RED 2 65 %, Zkrocená hora 80 %, Tátova volha 60 %, Kuciak: Vražda novináře 60 %, Sedm statečných 55 %, Osm hrozných 65 %, Blízko od sebe 70 %, Sherlock Holmes: Hra stínů 50 %, Neviditelný 65 %, Věra Plívová-Šimková 75 %, Sametoví vrazi 60 %, Rédl 55 %, Případ Goldman 60 %
Klíčová slova: Tomáš Enge, Česko na grilu, S tebou mě baví svět, Survivor Česko & Slovensko
Seriály: Stíny v mlze, Jedna rodina, Iveta
Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu
V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny...
Odpusťte mi to, maestro! Suchý se noblesně loučil se zesnulým Harapesem
Veřejnost a kolegové se v historické budově naší první scény rozloučili s emeritním sólistou a...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
SÓLO PRO ŠPINAR: Jen manželství pro všechny? Ne, jde o lidské rozkroky
Premium Názory, vzpomínky, glosy, momenty ze zákulisí. Každou sobotu píšou přední osobnosti české umělecké...
Mohla jsem toho zahrát víc. Vránová o Pyšné princezně i facce režisérovi
Premium Hereckou kariéru si vybrala jako útěk z neutěšené reality vlastního života a smutného dětství....
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
Předělávky pohádek? Na Jasněnku si netroufnou, doufá Lucie Vondráčková
Premium Princezna na hrášku, která vstupuje do českých kin koncem května, není zdaleka první a nejspíš ani...
Hanspaulské sci-fi. Dokument o kapele Tata Bojs prozkoumá její možnou budoucnost
Nejen historii, ale i možnou budoucnost kapely Tata Bojs nastiňuje dokumentární snímek...
GLOSA: Taková rodina si mě nezaslouží. Jiří Mádl a jeho Deníček
Premium Netušil jsem, že to vůbec někdy někde poběží, žasne Jiří Mádl. Jeho portrét ve studentském snímku...
Rozpouštějme strachy a buďme blázniví. ZOO mi otevřelo spoustu dveří, říká Bilina
Rozstřel Herec, muzikant, režisér, milovník přírody. Šimon Bilina vstupuje v životě do spousty rolí, sám...
Devadesátiny slaví legenda dětského filmu Věra Plívová-Šimková
Nestůj a pojď! Tato slova okamžitě evokují jeden z ikonických dětských filmů režisérky Věry...
Prodej zrekonstruovaného bytu 2+kk se zahradou, Plzeň Bory
Mánesova, Plzeň - Jižní Předměstí
3 690 000 Kč