Někde je snad ráj
Sedmnáctiletý Eidok pase v rodné vesnici kozy a sní o tom, že jednou z domova odejde, aby poznal "svět venku". Aby svým odchodem nepřitížil svým chudým rodičům, kteří jeho výpomoc potřebují, zajistí dokonce Eidok náhradou za sebe mladého afgánského uprchlíka.
Než však stihne odejít, zahyne jeho otec při neštěstí v lomu. Rodina z otcovy smrti viní inženýra z Teheránu, který měl za lom odpovědnost, a který zanedbával pracovní podmínky dělníků. V duchu místních tradic musí Eidok otcovu smrt pomstít tím, že inženýra zabije.
Vedle toho si však také začíná uvědomovat, že ani možnost odejít z domova není ideální. Odpovědnost, jakou má po smrti otce vůči své sestře a matce, a zoufalství života uprchlíka v cizí zemi, které zná z vyprávění afgánského chlapce, činí rozhodnutí odejít stejně těžkým jako rozhodnutí zůstat.
Režisér filmu Abdolrasoul Golbon (1960) vystudoval film a svoji kariéru zahájil jako režisér televizních dokumentů a krátkých filmů. Někde je snad ráj je jeho debutem v oblasti hrané tvorby, ačkoli způsobem vyprávění zůstává jen kousek ze hranicí mezi dokumenten a hraným filmem.
Autor svůj film komentuje slovy: „Na světě mají lidé různá přání a sny. Každá jednotlivá myšlenka či přání představuje hledání nějaké ztracené věci či nového životního východiska. V tomto filmu jsem se zaměřil na lidskou snahu získat pro sebe lepší postavení.“
Okno naproti
Římanka Giovanna není příliš spokojená se svým manželstvím a svůj čas dělí mezi nepříliš oblíbené zaměstnání, dvě malé děti a přivydělávání si pečením dortů pro místní kavárnu. Lákavým únikem od "unaveného" manželského života a stresu je občasné noční pozorování pohledného mladého Lorenza, žijícího za oknem protější budovy.
Tento stereotyp naruší až setkání s osmdesátiletým starcem Davidem Venollim (v podání nedávno zesnulého Massima Girottiho). Záhadný Davidův osud, poznamenaný tragickou událostí z druhé světové války, ovlivňuje rozhodnutí i život mladé ženy více, než je ochotna si připustit.
|
Přehled soutěžních filmů najdete ZDE. |
Ferzan Ozpetek (1959) se narodil v Turecku, avšak již v devatenácti letech odešel do Itálie studovat dějiny umění a filmovou režii a našel zde natrvalo i nový domov.
V roce 1997 debutoval snímkem Hamam, jenž byl vybrán do prestižní sekce canneského festivalu Quinzaine des Réalisateurs a zaznamenal výrazné kritické ohlasy v Itálii i v zahraničí. O dva roky později se účastnil festivalu v Cannes s dalším filmem Harem Suare, tentokrát sekce Certain Regard. V roce 2001 byl jeho snímek Falešné vztahy uveden v hlavní soutěži na Berlinale. Hlavním motivem těchto filmů byla konfrontace tradic a životního stylu režisérových dvou vlastí - Turecka a Itálie.
Uváděné Okno naproti získal pět nejprestižnějších italských filmových cen - Donatellových Davidů - mimo jiné pro nejlepší film, nejlepší herečku (Giovanna Mezzogiornová) a nejlepšího herce (zmiňovaný Massimo Girotti).
 Fotografie ze soutěžního snímku Okno naproti |
 Fotografie ze soutěžního snímku Někde je snad ráj |
