RECENZE: Zase už čistý venkov, zlé město, hlásí Dobré zprávy

Výhodný způsob sebepropagace našla Prima v seriálu Dobré zprávy, neboť v příběhu ze zákulisí televizního zpravodajství uplatňuje záběry loga vlastního sídla.

Natálie Halouzková v seriálu Dobré zprávy | foto: TV Prima

Ovšem jinak je naprosto lhostejné, jestli se hrdinové jejích seriálů vyskytují ve studiu, na farmě, v pivovaru, v zoo nebo na vinici, Dobré zprávy totiž představují pouze další odnož ustáleného modelu, v němž se profesní a milostné motivy slévají do stejné stereotypní šablony.

Už úvodní díl vytyčí jasnou dělicí čáru mezi povýšenými městskými fiflenami v čele s pěstěnou moderátorkou lačnou peněz a vesnickou posilou týmu, dychtivou místní reportérkou sdělující „chci dělat dobré věci pro svět, pro lidi“.

Je nasnadě, že právě novicka může módní infotainment čili zpravodajství podřízené zábavě vrátit k podstatě novinařiny, zvláště když její ves, kde otec ekologicky hospodaří, ohrožuje stavba přehrady.

Co se srdečních záležitostí týče, najde hrdinka v podání Natálie Halouzkové vlídného ochránce v partnerovi hlavní hvězdy, současně to však jiskří mezi ní a producentem pořadu v podání Vladimíra Polívky, jenž zároveň prostřednictvím svého dědečka nachází vztah i ke vsi, v níž televizní stážistka vypomáhala na poli a v hospodě.

Dobré zprávy

40 %

TV Prima, hrají Natálie Halouzková, Vladimír Polívka, Jan Fanta

Kinobox: 0 %

Za příjemný bonus jinak převážně ateliérových konverzačních výjevů lze pokládat venkovské závody traktorů, kam se v prvním dílu musí televizní štáb s holínkami a skřípáním zubů vypravit, i když tvoří jen záminku k tomu, aby potupné začátky milé rodačky v televizní džungli mohli starousedlíci v hospodě glosovat „v Praze jsou hnusný lidi“.

Přesto díky za stopu sebekritické nadsázky v podobě televizních zpráv, v nichž se peče, kutí a lakuje na růžovo.