První Timesplitters vzbudili na tehdy mladé a krásné PS2 hodně rozruchu, a tak se nebylo co divit, že na druhý díl se čekalo jako na svátost. Ten pověst jakostní FPS potvrdil a neztratil nic ani z věhlasu multiplayerových klání. O přípravách třetího dílu, Timesplitters Future Perfect, se ví již poměrně dlouho, ale přeci jen již takové vzrušení nebudí. Že by už tato série neměla co říct? Nebo že by se hráči až tak hodně upjali na Killzone?
Nevíme, ale po zahrání preview verze nových Timesplitters musíme říci, že rovněž nejsme nijak dvakrát na větvi. Nemějte strach, určitě se bude i tentokrát jednat o vysoce kvalitní titul, ale tak nějak nám to přeci jen nepřišlo napotřetí už tak skvělé jako dvakrát předtím. Možná za to mohou některé chyby, které se v preview verzi vyskytují (a které, jak doufáme, budou ve finálním kódu odstraněny), možná jsme už opravdu rozmazlení, třeba právě nedávným hraním rané verze Killzone. Takže co se nám nelíbí?
Pokud se nedržíte přímo trasy, kterou vám vytyčí váš kolega ve zbrani a zajdete se kouknout i kousek vedle, tak už se za vrata nepřátelské pevnosti nedostanete.
Ve srovnání s Killzone je zatím jednoznačně dost necitlivě zpracováno ovládání. Nemáme teď na mysli ani tak samotný pohyb, který je dnes již prakticky u všech FPS zpracován víceméně rutinně (tedy uspokojivě), ale zejména míření a střelbu. Analogovou páčkou tak je nutno pohybovat neuvěřitelně jemně, abyste dokázali zamířit. Správné zaměření indikuje i zabarvení zaměřovacího kříže, což je sice příjemné, nicméně v praxi zatím stále úplně k ničemu, protože pokud nemíříte přímo na nepřítele, můžete mít zaměřovač třeba klidně i v barvách duhy, ale stejně jej netrefíte. Ano, je to realistické, ale právě ve srovnání s Killzone, kde hra „bere“ i lehčí přesahy okolo moderního protivníka, čímž pádem se mohutně zvyšuje plynulost herního zážitku, to prostě nepůsobí dobře. Zvláště v kombinaci s již anoncovanými problémy s lehce přecitlivělým ovládáním. Velmi nešťastně to pak působí v případech, kdy se někoho snažíte trefit odstřelovací puškou. Stojíte na místě, soupeř to do vás z dálky zvesela solí a vy jej ne a ne zaměřit. Rozhodně tím nechceme naznačit, že by hra byla nehratelná, a musíme zdůraznit naši víru v odstranění tohoto problému v plné verzi, ale spíše jen upozorňujeme, že zatím není situace ohledně tohoto aspektu úplně ideální.
Druhou věcí, která nás poněkud zarazila je používání předmětů. To, že bude průchod singleplayerem víceméně lineární, by člověk docela i čekal, stejně jako to, že na některým místech bude potřeba použít nějaký ten předmět. Překvapí ale, že se nedostanete dál v případě, že něco neuděláte včas. Nejde teď o nějaký časový limit, ale o běžné procházení úrovní. Třeba pokud
se nedržíte přímo trasy, kterou vám vytyčí váš kolega ve zbrani a zajdete se kouknout i kousek vedle, tak už se za vrata nepřátelské pevnosti nedostanete. Nepřátelé vašeho kolegu zastřelí a bez něj se dál prostě nedostanete, aniž by se vám to hra obtěžovala nějak sdělit. Takže restart. Jistě, vašeho druha jste sice měli za úkol chránit, ale nechápeme, proč se někam automatický neschová a nepočká tam na vás, až se vrátíte z průzkumu okolí. O to podivněji se to pak jeví ve světle skutečnosti, že různé lékárničky či náboje nejsou rozhodně poházeny podél hlavního tahu k dalšímu checkpointu, ale jsou právě poschovávány různě po okolí. Stejně patová situace poté nastala třeba v okamžiku, kdy jste našli výbušninu a s její pomocí chtěli odpálit další vrata. Umístíte nálož, odpálíte a … a nic se nestane. Vtom zjistíte, že kousek za rohem jsou úplně stejná, ale tentokráte už „ta pravá“ vrata. Problém je ovšem v tom, že novou výbušninu už nikde v okolí nenajdete. Takže další restart a další věc, díky níž trpí plynulost hry. A další velká věc, kterou si dokážeme představit absentující v plné verzi.
Velmi silnou devizou celé série byl vždy multiplayer a tak tomu bude zcela jistě i tentokrát.
Co se nám naopak líbilo? Toho je opravdu mnoho, přestože to asi nezabere mnoho textu. V prvé řadě to, že hned na první pohled poznáte, že se jedná o Timesplitters. Kdo některý z předchozích dílů někdy viděl, ten nebude na pochybách. Lehce komixový grafický styl je zase o kousek posunut k vyšším estetickým hodnotám. S tím souvisí i kvalita technického
zpracování, kdy grafika vypadá opravdu dobře a hladce, zejména některé textury, které samozřejmě rovněž naprosto přesně odpovídají jakoby animovanému ztvárnění celé hry. Paradoxně tak tímto odklonem od realismu vypadají některé objekty či postavy opravdu „jako živé“. Perfektně působí i hudba (zejména skladby z ranku elektronické gotiky jsou hodně poslouchatelné) a namluvení postav, které přízvukem odpovídá jak době (v Timesplitters se totiž samozřejmě opět cestuje v čase, ale to jste přece věděli, že), tak i jejich různým národnostem. Velmi silnou devizou celé série byl vždy multiplayer a tak tomu bude zcela jistě i tentokrát, a to již jen proto, že Future Perfect nabízí vskutku luxusní nášup režimů pro více hráčů.
Takže co závěrem? Celý článek se sice nese v dosti kritickém duchu, ale to nám nemůže zabránit, abychom se na Timesplitters Future Perfect přece jen pořád těšili. Vyjmenovali a popsali jsme dvě nejzávažnější chyby, ale zároveň znovu upozorňujeme, že se stále jedná o raný preview kód. Zkušenosti vývojářů z Free Radical budou jistě zárukou, že plná hra takovouto chybovost vykazovat nebude. Každopádně i tak to tentokráte budou mít „časožrouti“ o dost těžší než obvykle. Killzone bude totiž velmi, velmi silný soupeř. A víme co říkáme, na recenzi se totiž už pracuje.
