Jistě si všichni vzpomínáte na titul, který navždy pozměnil tvář žánru akčních her. Je jím slavný a legendární Wolfenstein 3D, který ve své době zapůsobil na hráče jako sirka v muničním skladu. Bohužel, úspěch, který se logicky dostavil, způsobil v řadách tvůrců nečekaný rozkol. Po debatách nad tím, jak by mělo vypadat pokračování, se společnosti id Software, která hru vyvíjela, a Apogee, jež měla na starosti její distribuci, rozešly. Obě pak začaly pracovat na rozdílných titulech. id Software se pustil do slavného Dooma, který neměl se základní myšlenkou Wolfensteina 3D prakticky nic společného, Apogee se rozhodla vytvořit pokračování. To se nakonec nejmenovalo Wolfenstein 3D: Part II, ale Rise of the Triad: Dark War.
Rozdíly mezi oběma tituly jsou markantní. Zatímco Doom se držel původního konceptu 2D map s trojrozměrnou simulací prostředí, Apogee vsadilo na stejný systém zobrazení zdí jako u Wolfensteina (tedy kostky, v tomto případě spíše krychle), ale zato dovedlo trojrozměrnost do konce. Takže zatímco byl Doom po grafické stránce bezpochyby líbivější, poskytoval ROTT větší možnosti, co se pohybu a hratelnosti týkalo.
Po dlouhou dobu se zdálo, že Doom v nevyřčené válce zvítězil na všech frontách. Až později se ukázalo, že výsledek byl spíše 1:1. Dnes si totiž nedovedeme představit úspěšný akční titul, který by v sobě nespojoval flexibilitu prostředí s volným pohybem po všech třech osách. Zaplať pámbů, že to již dnešní technologie umožňují.
Přejděme ale od výletu do historie k popisu ROTT. Příběh by se vám mohl zdát ohraný a neoriginální, ale je zapotřebí se na něj dívat očima hráče z roku 1995, kdy nikdo neslyšel o No One Lives Forever nebo Half-Lifu. Tak tedy, jste členy elitní vojenské skupiny HUNT (High-risk United Nations Taskforce), která dostala za úkol zastavit šíleného vůdce nebezpečného kultu, který ohrožuje životy milionů lidí. Vydali jste se na průzkum na jistý vzdálený a osamělý ostrov, a v tom, z ničeho nic, jste obklopeni nepřátelskými vojáky, kteří na vás okamžitě spustí tvrdou palbu. Vaše jediná naděje na útěk - loďka zakotvená u břehu - vyletí do povětří, výbuchem roztržena vejpůl. Nezbývá vám tedy nic jiného, než se pustit do boje a zničit všechny, kdo vám jdou po krku. A zajímalo by vás, kdo vlastně přesně jste? Jste steriody nadupaný svalovec, krásná dívčina, či prošedivělý veterán mnoha akcí? To již závisí zcela na vás. Na výběr máte celkem z pěti postav, za které 
můžete hrát. Ne, že by se od sebe lišily vlastnostmi nebo třeba způsobem boje, ale i tak potěší, že nechali tvůrci výběr na nás samotných.
Na svou dobu disponoval Rise of the Triad nebývale pestrým arzenálem zbraní. Celkem jich najdete třináct, z nichž některé jsou dokonce magické. Začínáte s pouhou pistolí, ale brzy se dostanete k samopalu a dalším, například bazuce, teplem naváděným raketám či zápalným střelám. Vlastně až na ony první dvě zmíněné se jedná vždy o zbraně těžkého kalibru, ze kterých stačí jeden dobře mířený výstřel a nepřátelé se mění v hromádku ohořelých kostí či jakousi podivnou červenou kaši. Proto vám tvůrci povolují mít kromě zmíněné pistole a samopalu u sebe jen jednu jedinou zbraň navíc, protože jinak byste se změnili v neporazitelné vraždící monstrum. Protivníci by neměli ani tu nejmenší šanci a už by to nebyla taková zábava.
Za zmínku rozhodně stojí AI vašich protivníků. Samozřejmě, že se neukrývají za stoly, neplíží se, neplánují léčky, ale jdou vždy tou nejkratší cestou k vám. To však byl ve své době zcela přijatelný standard. Zajímavé však je, že například dělají mrtvé a ve chvíli, kdy se 
přiblížíte, vyskočí a začnou po vás střílet hlava nehlava. Někteří z nich také provádějí úniky do stran, kotouly a další mírně akrobatické prvky, které vám ztěžují jejich likvidaci. Něco takového v Doomu nenajdete, ať se budete snažit sebevíce. Jako třešničku na vrcholek dortu ještě přidejme informaci, že postavy nepřátel jsou vytvořeny podle skutečných předloh, které obstarali pracovníci společnosti Apogee osobně.
Mnohé hráče také dodnes fascinuje interaktivita prostředí, která v čase svého vzniku neměla obdoby. Téměř všechny objekty může rozstřílet, ať už se jedná o misky s hořícím olejem, lampy, stolky, květináče či další. Vrcholem propracovanosti byla na svou dobu také skutečnost, že po výstřelech zůstávaly ve zdi díry. Stačila tedy jen troška šikovnosti a mohli jste si tímto způsobem "nakreslit" na stěnu třeba svůj podpis.
Rise of the Triad byla také jednou z prvních her, které měly nastavitelnou míru zobrazovaného násilí. Zatímco u stupně nejmenšího neukápla na obrazovce ani kapka krve, při maximálním nastavení jste se občas nestačili divit. Po dobře mířené střele z bazuky se zasažený protivník rozletěl na stovky kousků, které se rozpleskly o zeď, a směrem na kameru 
(tedy na vás) letělo zakrvácené oko s kousky svalů a nervů. Ugh, pro nezletilce opravdu nevhodné.
Abychom se však příliš nerozpovídávali, shrňme si hezky zbytek toho, co na vás v ROTT čekalo. Bylo to patnáct druhů pastí, z nichž některé byly opravdu hezky rafinované. Také jste se mohli setkat s množstvím různých power-upů od plynové masky a brnění až po létání a speciální "god mode" a "dog mode". Málokdo také ví, že ony jump-pady, které proslavil až Quake, mají základy již v ROTT. A to nemluvíme o multiplayeru, který ve spojení s ničivostí zbraní dostal zcela nové rozměry.
A tímto způsobem bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Rise of the Triad je totiž bezesporu velice kvalitní hrou, která měla jen tu smůlu, že grafickým zpracováním zaostala za Doomem, jenž jinak mnohými prvky a funkcemi nesahal titulu společnosti Apogee ani po paty. Kdo ví, jak by dnešní 3D akce vypadaly, kdyby se vše odehrávalo jen trošku jinak. Asi bychom dnes nehráli doomovky, ale rottovky. A ty by byly bezpochyby ještě zábavnější :o).
