Zaklínač 2 je výborným a temným fantasy zážitkem

Druhý díl Zaklínače je ve všech směrech moderní hrou na hrdiny, která se ale nepodbízí za každou cenu. Vypráví poutavý příběh a dává hráčům možnost rozhodnutí.

Zaklínač 2

Autorům z polského studia CD Projekt Red se podařil skvělý kousek. Po prvním dílu, který zejména na západě teprve oťukával terén, byl Zaklínač 2 už velice očekávanou hrou, na kterou se těšili hráči z celého světa jako na jeden z vrcholů žánru her na hrdiny. Pro nezávislé studio z východní Evropy není jednoduché takovým očekáváním dostát. Zaklínač 2 je přesto až nečekaný dobrý.

Jako jeho předchůdce se odehrává v temném (vizuálně i obsahově) fantasy světě, ve kterém se bez přestávky válčí. Elfové a trpaslíci jsou považováni za obyvatele (přinejlepším) druhé kategorie a stále častěji provádějí guerillové útoky proti svým lidským utlačovatelům.

Velkou předností Zaklínače 2 je bez debat příběh, který vzbudí zájem už na samém začátku, kdy hlavní hrdina Geralt sedí v žaláři a ve vzpomínkách (prologu) se vrací k tomu, jak se do něj dostal.

Už prolog je poutavý, ale teprve v prvním aktu, ve kterém zaklínač honí vraha králů, nabírá děj opravdu vysoké obrátky. Zde se ještě většina hry točí kolem hlavního příběhu a vedlejší úkoly jsou spíše nedůležité.

To se ale změní s příchodem robustního druhého aktu, v němž má hráč o poznání větší volnost, ale zase bude mít čas od času pocit, že trochu moc běhá z místa na místo. Vše točí na pozadí boje dvou armád duchů. Tohoto motivu se autoři zhostili na výbornou a dávají hráčům možnost například měnit role a příběh sledovat z perspektivy jiné postavy.

Druhý akt je tak povedený, že o třetím nelze mluvit jinak než jako o studené sprše. Prakticky v něm schází úkoly a vše směřuje k finále. Jenže až příliš rychle. Autorům očividně nezbýval čas na další vývoj. Zatímco každý z prvních dvou aktů zabere alespoň přes deset hodin, ten třetí je za chvíli odbytý. Samotný závěr sice odpovídá na řadu otázek, ovšem formou rozhovoru, kterému chybí ta správná katarze.

Hráč tak má pocit jakési neukončenosti toho, co si do té doby tak užíval. Tento pocit umocňují ještě neuzavřené vztahy s řadou zajímavých postav, které byly v závěru z úsporných důvodů odstaveny na vedlejší kolej.

Na neuspokojivém závěru nic nemění ani to, že konců je hned několik a vcelku podstatně se liší. Je to dáno tím, jaká rozhodnutí ve hře činíte. Ta neovlivní pouze konec, ale rovnou i cestu, která k němu směřuje. V průběhu hry se tak můžete dostat na některá místa jen tak, že se rozhodnete určitým způsobem, jenže pak se zase nepodíváte jinam. Řešením může být několikeré rozehrání celé hry nebo uložení před rozvětvením.

Rozhodnutí se v síle svých důsledků liší. Některá vypadají závažně, ale nakonec se vůbec nijak neprojeví, jiná působí normálně, ale dopady mají významné.

Rozhodovat se budete prakticky neustále ve vedlejších úkolech, které obvykle nebývají dlouhé, ale představují příjemné odbočky, umocňující autentičnost světa, ve kterém je kromě zásadních problémů třeba řešit i ty každodenní. Vedlejší úkoly však v žádné formě hlavní příběh neovlivňují a je jen na vás, zda se do nich pustíte. Na rozdíl od jiných zástupců žánru jich není příliš, aby náhodou nesvedly hráče z hlavní dějové linie a neprojevily se negativně na její dynamice.

Zaklínač 2 si drží vysoké tempo i tím, že se vzorce úkolů opakují zřídkakdy, a tak hráče čeká neustále něco nového, leckdy originálního, jindy zase nečekaně vtipného. Autoři se nebáli použít ani anachronických herních prvků, jako jsou boje s obřími bossy, které navíc do kapitol dobře integrovali.

Většinu času ale zaklínač stráví bojem s přesilou obyčejných nepřátel. Průběh boje se silně odvíjí od zvolené úrovně obtížnosti, které jsou celkem čtyři. Zatímco na první je velmi akční a v podstatě stačí jen střídat lehký a silný úder, na poslední už je třeba využít všech taktických fines, které jsou k dispozici.

Taktiku přitom symbolizuje především alchymie, respektive nápoje, které si s její pomocí namícháte. Ty je možné aplikovat před bojem, nikoliv již při něm a je třeba si dobře rozmyslet, jaké schopnosti budete potřebovat, protože každý vlastnoručně sestavený nápoj zaklínače trochu přiotráví. Budete se tak rozhodovat například mezi tím, zda chcete být odolnější nebo silnější, zda si dopřát zřetelnější noční vidění nebo odolnost vůči ohni apod.

Neobejdete se ani bez kouzlení. Zaklínač má k dispozici sice pouze pět zaklínadel, ale každé z nich je užitečné, zejména pak Quen, které kolem hrdiny vykouzlí ochranný štít, jenž navíc zraňuje protivníky. Ten je dokonce možná až příliš mocný.

Boje jsou každopádně velmi svižné, a to i na nejvyšší obtížnost, jen pak vyžadují větší množství aktivit prováděných naráz a trvají déle. Druhů nepřátel s odlišnými typy boje by v určitých pasážích mohlo být více, ale celkově tvoří zajímavou směs.

Většinu schopností má zaklínač už od počátku, a tak je se získanými zkušenostmi jen vylepšuje a navíc se specializuje na jednu ze tří vývojových cest: boj s mečem, alchymii a magii. Zatímco dobrý bojovník časem trefí i více nepřátel najednou, zkušený mág zase ke kouzlení nepotřebuje tolik energie.

Kromě toho je možné runami vylepšovat předměty, například meče. Hrdina už navíc nenosí jen měnitelnou vestu, ale i boty, rukavice a kalhoty. Přesto sběratelský kolotoč nedosahuje takových obrátek jako v jiných hrách na hrdiny, a to i proto, že s meči zůstává vše při starém. Ocelový je na lidi a stříbrný na monstra. Sice můžete sbírat neustále lepší a sami je vylepšovat, ale hra zkrátka není postavena na předmětech.

Zaklínač 2 se může pochlubit skvělou atmosférou, a to především díky svému prostředí. Ať už jde o rušný život na ulicích měst nebo nádherná panoramata v přírodě, na tuhle hru se zkrátka skvěle dívá, za což vděčí i mnohdy netradiční a zajímavé kombinaci barev.

Do hry jsou zakomponovány i takové libůstky, jako je milostný příběh. Zaklínač už nesbírá kartičky žen jako v minulém díle, ale užívá si pěkně inscenovaných romancí, jak se na hru pro dospělé sluší a patří.

Je třeba říci, že kovaní PC hráči si budou muset chvíli zvykat na ovládání, které evidentně počítá s konzolovými verzemi. Nejpatrnější je to na různých menu, která nejsou příliš intuitivní a vyžadují více kliků, než je v podobných případech obvyklé. Chování myši ve hře je navíc poněkud nepřesné.

Jinak je ale Zaklínač 2 mnohem odladěnější, než byl v době vydání díl první. Přesto v něm ale narazíte na řadu chyb, z nichž ta největší způsobuje poměrně pravidelné padání hry na některých sestavách. Občas pomůže pouhý restart, ale někteří hráči hlásí, že jim hra padá vždy na určitém místě, a tak nemohou postupovat dále. Tyto problémy by ale měly vyřešit následující opravy.

Celkově je Zaklínač 2 jednoznačně povedeným titulem a jednou z nejlepších her svého žánru. Snadno si lze ale představit, že by mohl být ještě lepší, v případě, že by třetí akt udržel kvalitu prvních dvou a vyústil ve skutečně ohromující finále, které by nebylo tak těžké inscenovat. I tak je to ale jasná volba pro milovníky žánru, kteří dávají přednost příběhu nad volností typu Oblivion a Gothic.