X-2: The Threat

Vesmírných simulátorů je poslední dobou poskrovnu, a proto se takřka každý dá vyvažovat zlatem, zvláště pak když je povedený. Zda je to i případ X-2: The Threat, si povíme v dnešní recenzi.

Když v roce 1999 spatřil světlo světa vesmírný simulátor X: Beyond The Frontier, nesetkal se v první vlně s velkým úspěchem a zdálo se, že velmi rychle zapadne do, tenkrát ještě poměrně širokého, davu podobných her. Ale světe div se, časem se kolem něj vytvořil takřka kultovní status a fanoušci na něj nedali dopustit, především pak ti ze starého kontinentu (v mimoevropských zemích X vážně zapadlo). Nutno říci, že X:BtF bylo skutečně dobrou hrou, ale její kvality vyplouvaly na povrch jen pozvolna, ale když se jim to povedlo, byli věrní hráči odměněni fantastickým zážitkem a jejich nadšené volání se dostalo až do německého Egosoftu, kde se rozhodli připravit pokračování této vesmírné ságy s podtitulem X-Tension. Jednalo se však jen o pouhý datadisk a na plnohodnotný druhý díl jsme museli čekat až do konce letošního roku. Mezitím nás příjemně překvapil Freelancer, který je sice zaměřen na trochu jiné cílové publikum, ale jeho základní myšlenka je takřka shodná s X2: The Threat. Nebude tedy nezajímavé sledovat jejich souboj.

Příběh navazuje poměrně plynule na první díl, i když to tak zpočátku nevypadá. Vžijete se do role šikovného zlodějíčka, kterému se však jeho poslední kousek zrovna dvakrát nevyvedl a dostává se do spárů policie. Za mřížemi si ale zas tak dlouho nepobude, jelikož procházka po cele může být sice interesantní, ale pro hru tohoto zaměření naprosto přebytečná. Proto si vás, jako svého zaměstnance, vybere megakorporace TerraCorp a dokonce vám dá i vlastní vesmírné plavidlo, což hlavní hrdina zpočátku nemůže pochopit, ale nakonec se ukáže, že věci se daly do pohybu díky jeho otci, hrdinovi minulého dílu a současnému vládci TerraCorp- Kylu Brennanovi, čímž si hra jistě hned zpočátku vytvoří sympatie u fanoušků minulého dílu, kteří mohou vidět svou oblíbenou postavu v úplně novém světle. Tedy lépe řečeno nemohou, jelikož se svým otcem se jen tak nesetkáte, protože se kamsi záhadně ztratil. Není tak těžké si domyslet, co bude hlavním soustem ke spolknutí, nutným pro dokončení příběhové linky. Ano, vydáte se na dlouho záchrannou cestu, kde se bude hrát o život vašeho dosud nepoznaného otce a aby to vše nebylo tak přízemní až stupidně omšelé, přijde i nutnost záchrany celé galaxie, díky sílící hrozbě, jíž je rasa Khaak, která donedávna figurovala i v názvu hry, ale časem byla, zřejmě v rámci zjednodušovacích úprav, vyškrtnuta. Na hře to samozřejmě nic nemění a Khaakové se svými impozantními technologiemi mají v ději své nenahraditelné místo. Příběh se dá označit za povedený, nechybí v něm několik zvratů a otoček, ale nedá se říci, že by byl nějakou výraznou substancí v celkovém konceptu. K dispozici je totiž množství vedlejších činností, jež jsou mnohdy velice ještě zábavnější, ovšem také nutné pro vytvoření určité reputace a vydělání chechtáků, které se pro zkompletování rodiny také šiknou.

Všem příznivcům Freelancera musím říct, že, pokud za hlavní devizu tohoto produktu považovali ovládání, asi X2 na chuť nepřijdou, jelikož zde si užijeme tradičního přídělu kláves pro ovládnutí plavidla, což se může na počátku zdát nepříjemné, ale za takovou půlhodinku by vám většina alespoň těch základních úkonů mohla přejít pod kůži. Pomůže i solidně provedený tutorial, který vás skutečně zasvětí do všech možných i nemožných tajů ovládání, jež se vyznačuje i značným množstvím menu. Interface je jednoduše velice komplexní (to je ostatně celá hra) a těžko se dal udělat nějak jinak, natož pak kdovíjak lépe. Někoho může, stejně jako minulý díl, odradit, ale vytrvalcům se opět po zásluze odmění. Trošku zamrzí jen omezené používání myši v nejrůznějších tabulkách, což platí i pro úvodní obrazovku, kde je možné se pohybovat jen klávesami, to si bohužel nemůžu nijak vysvětlit, jelikož o konzolový port se nejedná. V samotném kokpitu plavidla se myš používat dá, ale, v případě, že nedisponujete joystickem (pro nerušený herní zážitek je nutný), je pomalu lepší obrátit se čistě jen na služby klávesnice, ovšem to už je jen otázkou volby každého hráče.

Vesmír, jímž X2 disponuje, je skutečně obrovský a jen těžko se mu může svou velikostí něco rovnat. Existuje v něm poměrně velká spousta zásadně se lišících ras, které disponují zcela odlišnou politikou i architekturou svých výdobytků moderní technologie. Pro orientaci v něm je k nám ruce přehledná mapa, jak objevených sektorů obecně, tak i přesně toho, co se v nich nachází. Celé universum působí krásně živým dojmem, všude se pohybují nějaké další lodě či rovnou celé vesmírné stanice obrovských rozměrů, do jejichž útrob se můžete v případě potřeby podívat a například obchodovat. Nejedná se však o tak triviální záležitost jako v mnohých aspektech zjednodušeném Freelanceru, nýbrž je nutné se řídit zákony nabídky a poptávky, takže když zahltíte určitou oblast daným produktem, těžko už zde v budoucnu s tou samou komoditou obstojíte. Systém funguje výborně a je jedna radost obchodovat. Jak už zde padlo, vesmír je rozdělen do mnoha a mnoha sektorů, které jsou spojeny klasickými bránami. Pro splnění mnoha úkolů se tedy docela proletíte, což se počítá k jinak malému počtu záporů. Prvních pár delších letů je možná příjemných, jelikož je možné se kochat zajímavým designem objektů i nejrůznějšími mlhovinami, další už tak zábavné nejsou, naopak dají se zařadit do kategorie stereotypních, čemuž se však nemůže vyhnout žádná hra podobného ražení. Naštěstí je možné použít zrychlovací systém SETA, jenž alespoň částečně eliminuje nepříjemnou vlastnost dlouhých letů. Rovněž se vyplatí pořídit součástku, jež za vás sama zaparkuje do základny, poněvadž tento úkon může být rovněž mírně tristní. Stalo se mi, že jsem při dokování trochu drcnul do stanice a ta mě vzápětí zlikvidovala. Jelikož jsem neměl uloženo (je možné jen na základnách), bylo nutné zopakovat celou dlouhou cestu. Podobných vylepšení vaší loďky je třeba mít povícero, některá jsou k dispozici již od začátku, jiná se musí dokupovat, platí však, že jich je velké množství, a to jak zbraní, tak i nejrůznějších urychlovačů rutinních činností.

Co odděluje The Threat od podobných, již vyšlých, záležitostí, je neskutečně poutavá možnost vytvoření svého vlastního impéria, které vytvoří konkurenci pro ostatní společnosti a s trochou píle se můžete ujmout i nadvlády nad určitým okruhem činností, např. obchodování, pašování či pirátění. Logická je nutnost vlastnit více plavidel, která, pokud mu to poručíte, kontroluje počítač. Je samozřejmě možné mu navolit, jaké činnosti má vykonávat, kde a s čím má obchodovat apod. hra vám skvěle umožní stát se jedním z magnátů světa X-2 a věřte, že pocit je to grandiózní. K dosažení a udržení se na špici můžete používat praktiky férové i mafiánské, můžete se spolčovat s jinými frakcemi, prostě paráda. Lodí k nakoupení je rovněž obrovské množství, můžete vlastnit bojové křižníky, orbitální stanice, průzkumníky i silné stíhače. Každému podle jeho gusta. V tomhle všem si pak můžete zalétat či svěřit pod kontrolu velmi slušné umělé inteligence, která netradičně plní zadané úkoly. Z flotily se dají budovat i nejrůznější formace, v nichž je radost bojovat. Samotné potyčky se neřadí k tomu nejlepšímu, co jsme mohli vidět, na to jsou trošku neohrabané, ale zase tak moc nezklamou. Musím bohužel říci, že až se všech těch rozličných možností nabažíte, upadne hra do mírného stereotypu, který sice není kdovíjak fatální, ještě chvíli u hry vydržíte, ale původní nadšení značně opadne. Proto je zde také již notně propíraný příběh, jenž rovněž zabaví na slušnou dobu.

Grafika se dá označit za moc a moc povedenou, modely lodí, především pak těch větších, jsou skutečně famózní a je radost si je jen tak prohlížet. Projevují se na nich nejrůznější odlesky i jiné grafické efekty a vysledek je v tomto směru vážně pěkný. To samé se dá říci i o obrovském vesmíru. Jiná už je bohužel situace u postav, ne než narazíme v nehratelných sekvencích. Modely a zvláště jejich rozpohybování bych se dokonce nebál označit za podprůměrné, což u takovéhoto titulu zamrzí dvojnásob. Hudba je parádní a skvěle podbarvuje rozlehlost a zdánlivou beznadějnost přirozeně evokovanou hlubinami vesmíru. Jak už jsem řekl, AI se nemá za co stydět, a to jak ta vlastní, tak i nepřátelská. Trošku zamrzí vysoká hardwarová náročnost, ale to je jen daň ta většinovou nádheru. Výtku v tomto ohledu bych opět směřoval především na mezisekvence, jež jsou i na výkonnějších strojích trhané.

Takže jak to celé shrnout? X-2: The Threat můžu jedině doporučit, jelikož do upadajícího žánru přináší velikánskou porci novinek. Na oko se tyto možná jeví jako menší Freelanceru, ovšem opak je pravdou. Ovládání zůstává sice takřka na stejné úrovni, kde ho zanechalo první X, ale samotný obsah hry nabízí spoustu nového, především pak poutavou možnost vládnout své vlastní korporaci a ještě za ni ve svém vlastním kokpitu bojovat. I milovníci příběhů zde najdou něco pro sebe, takže X-2 uspokojí snad všechny. Podmínkou však je trpělivost s ovládacím rozhraním a v neposlední řadě také jistá obliba žánru vesmírných simulátorů, což rozhodně není samozřejmostí.

X2: The Threat

Minimum:	P-900, 128 MB RAM
Optimum:	P-2000, 512 MB RAM
Multiplayer:	ne
Další informace:	demo /
Výrobce/distributor:	Egosoft / Enlight
Distributor v ČR:	Hypermax
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Velmi kvalitní a zároveň komplexní vesmírný simulátor.
Hodnocení:	84%