Weird War - humorné RPG

RPGček je tento rok jako šafránu, o to více potěší každý nový přírůstek, zvláště pak takhle originální, respektive humorný. Scénář se odehrává za 2. světové války. Jak se nám hra líbila?

O hře Weird War toho zřejmě moc nevíte, jelikož zrovna nepatří mezi ty šťastné tituly, jimž se dostalo přehnané pozornosti v médiích či snad nějakého hypu ze strany vydavatele, zřejmě nejznámější polské herní společnosti – Techland. Na druhou stranu, hráči, kteří se ve světě počítačových her vyznají, dost možná vědí, která bije, protože Weird War je pokračováním v našich luzích a hájích poměrně dobře známého RPGčka Another War, které svého času, tedy někdy v roce 2002, celosvětově vydávala Cenega. V západních zemích titul víceméně zapadl a byl ohodnocen podprůměrnými známkami, ovšem země bývalého východního bloku byly k našim severním sousedům milosrdnější a dá se říci, že Another War zde slavila úspěch, pravda, i díky své nízké ceně. Původně se pokračování mělo logicky jmenovat Another War 2, ale z důvodů velkých tématických změn a možná i něčeho jiného se hra přejmenovala na Weird War, tedy „divnou válku“ a vyfasovala podtitul Zapomenutá epizoda 2. světové války.

Kdo hrál Another War, jistě dobře ví, že se tahle hra nebrala zase až tak moc vážně, ba právě naopak a byl to právě humor, i když často poněkud křečovitý, kterým si AW připoutala množství hráčů, jelikož po jiných stránkách kdovíjak nevynikala. Weird War je na tom samozřejmě podobně a již hlavní dějová linka napovídá, že nebudeme mít co do činění s vykreslením všech hrůz a surovostí, které nám Druhá světová válka přinesla, ale podíváme se na ní také z trochu jiné stránky a kdo ví, třeba se vám zapomenutá epizoda zalíbí více, než osudy národních hrdinů. Hlavní charakter hry se totiž hrdinou dá nazvat jen stěží. Není sice úplně zkažený, na druhou stranu se snaží sledovat prakticky jen svůj blahobyt a o víc se nestarat. Pro tentokrát našel zalíbení v pašeráctví, jenže v neklidných vodách Severního ledového oceánů se jeho loďka vlivem několika „dobře mířených“ torpéd potopí a on se se svým společníkem ocitne na pustém ostrově. Na(ne)štěstí kolem zrovna pluje německá ponorka, která očekává agenty podobné popisu našich hlavních protagonistů, tudíž se tito ocitají na palubě ponorky a jistě si neumí představit, co je příštích několik desítek hodin čeká.

Na začátku je jako v každém slušnějším RPG třeba si vytvořit vlastní charakter, který vás bude provázet celou hrou. Hned na první pohled vás jistě zarazí volitelná povolání, ale jsme přeci v humorné hře, takže čekejte takové typy jako je například cyklista, kouzelník či kuchař. Ovšem autoři si krom trochu zrenovovaných jmen povolání nedovolili žádných výraznějších změn v konceptu, takže například pod alkoholikem můžeme očekávat kvalitního zloděje, vždyť každý alkoholik přeci krade, ne? Zbývá ještě rozdělit pár počátečních bodíků na veskrze známé vlastnosti typu síla, obratnost, charisma, štěstí či rychlost a pustit se do hry. Postupem času, jak budete získávat zkušenosti, samozřejmě postupujete na nové a nové levely. Při každém z nich dostanete jeden bodík, který je možné buď přidělit zmíněným vlastnostem nebo speciálním schopnostem jako je například práce s různými typy zbraní, boj na blízko nebo odolnost proti jedům apod. Hlavní charakter je navíc privilegovaný v tom, že bodík může přidělit ještě jakýmsi vždy využitelným a rychlým uměním, která se pak ve hře vyvolávají přes funkční klávesy. Je třeba ještě dodat, že povolání rovněž omezují výběr vybavení, takže například můžete narazit na unikátní pušku, která padne do ruky jenom kovářovi. Ovšem takových předmětů, které by navíc za něco stály, je ve hře minimum. Obvykle všechno, co najdete, můžete ihned nasadit, tedy v případě, že máte dostatečně vysoké atributy.

Weird War nepatří mezi takzvaná sólo RPG, ale vsází na družinu. Vedle vašeho bráchy, který je ve hře od počátku stojí za zmínku především sympatický velbloud, velké to lákadlo všech PR materiálů, který je využitelný především jako nosič výbavy. Jsou zde i další charaktery se svou vlastní osobností, jíž vám dají v rozhovorech občas pocítit. Celkově je možní mít partičku až o pěti borcích, tedy i s vámi, ale vystačit můžete třeba jen s dvěma. Záleží čistě na vás.

Ponorka se s vámi i vaším bratrem brzy dostane na břeh Afriky a vy se ocitáte na typicky arabském tržišti. A teď babo raď, protože od této chvíle je v podstatě vše na vás a vězte, že si hry, pokud se jí rozhodnete dohrát až do konce, pořádně užijete. Ač bychom to nečekali, je totiž pořádně dlouhá, sice možná ne tak, jako Baldurs Gate či Morrowind, ale přes padesát hodin života vám vezme minimálně. Je to způsobeno i vyšší obtížností, ani ne tak bojů, jako častou nevědoucností, co dál podniknout. Občas, možná až trochu moc často, se totiž stává, že přehlédnete důležitý objekt a putujete dál, až prostě nemáte kam a musíte se vrátit, což ve spojení s tím, že se nepřátelé po návratu do již prozkoumaných lokací respawnují, nevěští nic dobrého. Hra má, jako každé v jádru hardcore RPG, i adventurní prvky, které sice nedosahují nějaké přehnané kvality, avšak i tak dokáže vymáhání, přebíhání či přesvědčování pobavit, tedy pokud zrovna něco nepřehlédnete.

Hra se rozkládá na čtyři části. První je úvod vedený lehčí, tak trochu tutorialovou formou a pak následují tři dlouhé a zcela samostatné celky, které by se daly přirovnat k aktům z Diabla 2, jen se do již dokončených celků nesmíte vrátit, což hru tak trochu nelogicky omezuje. Jde o tvůrčí berličku, jelikož vytvořit jeden svět jako jediný celek je nepochybně těžší, než ho rozkouskovat do tří na sobě nezávislých částí. Přestože v Africe strávíte asi nejvíce času a z oranžového a žlutého písku vás budou bolet oči, tak nejde o jediná prostředí. Dalo by se dokonce říci, že variabilnost jednotlivých lokalit patří k plusům hry. Podíváme se například ještě do hustého pralesa nebo do zasněžených Alp. Každé prostředí má zcela jiná specifika, myslím tím odlišná NPCčka a cykly úkolů, jichž je v celé hře zhruba stovka. Ne všechny jsou povinné a stojí za zmínku, že ty vedlejší stojí výhradně na srandovní bázi.

Předmětů je tu velké množství a často tak budete proklínat omezenost inventáře. Samotných typů zbraní je zde zhruba padesát kousků, a to do tohoto čísla nepočítáme jejich minoritní úpravy, jichž je ještě mnohem více. Výbavy je zhruba stejně a opět tak budete řešit dilemata, co si vzít a co prodat, potažmo na jakého nepřítele platí jaká zbraň atd.

Ve hře si užijete především bojů, a to nejen díky již zmíněnému respawnování nepřátel, je jich tu prostě hodně a naštěstí jsou oproti minule snesitelné. Velkou zásluhu na tom má především snad již všude využívaná funkce pauzy, která pozastaví bitevní vřavu a nechá vás rozmyslet si další postup a v klidu rozdat rozkazy. Nutno podotknout, že množství bojů se, především pokud disponujete již rozvitější partičkou, zvrhne v opravdové taktické manévry vzdáleně připomínající hru v šach, což je rozhodně pochvala. Takových potyček by mohlo být sice více, jelikož mnohdy jde jen o zdlouhavé vykosení několika nácků, ale buďme rádi, za to, co je. Vedle německých pohlavárů na všechny možné způsoby tu máme i nadpřirozená monstra, logicky spojená s příběhem, který se mimochodem roztáhne do solidních rozměrů a pokud vás chytne, zůstanete u hry s největší pravděpodobností až do konce. Je ovšem pravdou, že dává prostor subjektivitě a ve svých mezích je originální, tudíž se milovníkům klasických fantasy románů asi líbit nebude.

Co se týče dialogů, můžeme hodnotit pouze českou verzi, kterou jsme recenzovali. Čeština je vyvedena formou titulků od místního distributora US Action a přestože nemám příliš dobré zkušenosti s minulými počiny této firmy, zde musím uznat, že byla odvedena kvalitní práce, a to především pokud ji porovnám s Another War, v němž se svého času vyskytovaly fragmenty snad všech evropských jazyků, jen do té spisovné češtiny se překladatelé nějak nemohli trefit. Je pravdou, že chyby tu jsou, občas v trochu násilném překladu nebo klasicky v rodech, ale v zásadě nejde o žádné hrubky a hra se dá česky v pohodě odehrát.

Již z obrázků můžete vyčíst, že engine bazíruje na 2D izometrickém enginu známém z klasických RPG. Zde si musím trochu stěžovat, jelikož zpracování je zhruba jen průměrné a obrazovky občas působí prázdně, což není tak častý problém, ale především strnule a občas neuvěřitelně. Animace postav také není kdovíjaká, přesto nemůžeme hanit nijak tvrdě, na podobné nedostatky se totiž dá klidně zvyknout. Zvuky ujdou, ale nepřekvapí, zato hudba občas příjemně.

Jak se nám tedy Weird War líbila celkově? Vzhledem k tomu, že jde o jedno z mála RPG tohoto roku, musíme být ohleduplní a recenzi jsme také vedli ve víceméně optimistickém duchu. Tvůrci se ze svých chyb v Another War rozhodně z větší části poučili a dodali nám příjemně hratelný, i když pro někoho možná dosti obtížný titul, který vydrží na pěkně dlouhou dobu. Možná nejde o nic úchvatného, ani uměleckého, ale co byste nechtěli za skvělých 299 Kč. Schválně si spočtěte, zda se vyplatí více dva lístky do kina nebo více jak padesátihodinová pařba. Věřím, že se rozhodnete správně.