V závodní hře Gran Turismo 5 nejsou škodovky, vynahradí je 1000 jiných aut

Pokud existuje něco jako závodní nirvána, pak se k ní nové Gran Turismo hodně blíží. Tentokrát ale myslí i na méně zkušené hráče.

Gran Turismo 5

Závodní sérii Gran Turismo se před lety podařilo zabodovat hned prvním dílem a od té doby je považována za to nejlepší, co lze v závodním žánru najít. Tradičně obsahuje množství různých aut, ale v první řadě skvěle zpracovává jejich jízdní vlastnosti, takže se s každým modelem jezdí jinak. Nejnovější pátý díl na tomto schématu mění jedinou věc: hra je přístupnější širokým hráčským masám. Není tedy nutné bát se zdlouhavého a frustrujícího učení. Tedy aspoň v úvodu hry.

Přístup značky Gran Turismo k závodnímu žánru lze považovat za ojedinělý. Tentokrát nám to naznačí hned úvodní video, kdy sledujeme nejprve planetu Zemi, a pak podivná rypadla v lomech. Až při záběrech hutí začíná člověku docházet, že na konci videa vznikne auto. Tedy jediný předmět, na kterém v Gran Turismu doopravdy záleží. Všechno ostatní je více či méně vedlejší.

Auta a jejich krása se zde prezentují jako hlavní objekt. S trochou nadsázky se dá říci, že by snad ani nevadilo, kdyby se v těchto krásných vozech dalo jen projíždět a nebylo možné v nich závodit.

Naštěstí to ale možné je, protože Gran Turismo je samozřejmě závodní hra. A v současnosti asi nejlepší, s jakou se můžete setkat. Závody se dělí do pěti kategorií, které odrážejí jak obtížnost, tak i výkonnost vozů, které zde proti sobě nastupují.

Začínáme tradičně se slabými "nákupními taškami", abychom se časem dostali přes sportovní modely až k Le Mans speciálům nebo monopostům Formule 1 z Ferrariho stáje. Bohatá je i paleta závodních disciplín, která vedle cestovních vozů pokrývá například i motokáry, závody americké série NASCAR nebo soutěže rallye.

Díky preciznímu přístupu ke zpracování si navíc buďte jisti, že jednotlivé disciplíny jsou zpracované tak přesvědčivě, až se vám to zpočátku možná nebude líbit. Konkrétně máme na mysli závody NASCAR, které vám hned na začátku hry ukážou, že to opravdu není jen tupé kroužení doleva s nohou na plynu a s prstem v nose.

Zrovna v tomto případě pak jistě zatoužíte po volantu. Jemné korekce ve vysokých rychlostech jsou na klasickém ovladači totiž poměrně obtížné. Pokud tedy o koupi volantu uvažujete, GT5 je ideální argument, proč do toho konečně "třísknout".

Na druhou stranu ale nemusíte mít strach, že byste si bez volantu nezahráli. Oproti předchozím dílům se ten pátý vydal směrem k širším hráčským masám, a tak bude i pro naprosté začátečníky vstup do hry velmi přijatelný. Přesto vám toho hra zadarmo moc nedá. Obtížnost se zvyšuje a někde za polovinou hlavního režimu už přituhuje opravdu slušně.

Nadšení pro automobily je znát i z názvu hlavního režimu: GT Life. Touto hrou zkrátka buď žijete, nebo vás nijak zvlášť neosloví. Tento mód je rozdělen na několik dalších položek. Máme tu A-Spec, což je standardní závodění v různých šampionátech, a B-Spec, v němž najmete jezdce a v závodech ho ovládáte nepřímo několika málo příkazy z boxové zdi.

Dále tu jsou speciální závody, kde si vyzkoušíte například zmíněné motokáry, rallye nebo NASCARy, prodej a ladění nových či použitých vozů a samozřejmě licence. To jsou zdánlivě jednoduché úkoly, v nichž pilujete své jezdecké umění. Zvládnout je na zlato je ale mnohdy dost obtížné.

Za úspěchy v jednotlivých podnicích si zvyšujete úroveň jezdce, získáváte peníze a samozřejmě i odemykáte nové vozy, předměty nebo lokace k focení vašich nablýskaných plechových miláčků. Co se týče vozů, nabídka je skutečně široká. Čekali byste zde například hippie mikrobus od Volkswagenu nebo německé armádní vozidlo z druhé světové války?

Trochu zmateně působí zpočátku režim B-Spec. Váš pilot je totiž na začátku absolutní nemehlo a je potřeba prokousat se přes pár prvních levelů, aby se jeho schopnosti alespoň trochu zlepšily. První závody sice možná vyhraje, ale brzy to přestane být taková idylka. Nepomůže ani když ho posadíte do lepšího auta, protože na něj může být příliš silné. Klidně se taky stane, že ztratí vedení po hloupé chybě v posledním okruhu. A v některých závodech bude dělat v každém okruhu stejnou chybu na stejném místě. Začátek tak může docela odradit a je potřeba nejprve získat nějaké zkušenosti, aby se jeho projev stabilizoval.

Tradičním prvkem Gran Turisma je i vylepšování a ladění vozů. A tady může nastat další problém, protože tentokrát je vše o poznání jednodušší. Stále je zde spousta možností, jak auta vylepšovat a upravovat, ale staří harcovníci mohou být tímto zjednodušením zklamáni. Nedá se ale hodnotit vyloženě negativně, protože to je právě jeden z aspektů, díky němuž se hra otevírá širšímu publiku. Ladění a úpravy tak už nevyžadují výuční list automechanika, ale stále dávají dost prostoru těm, kdo vědí, co je diferenciál a jak vysoký podvozek je vhodný na který typ okruhů.

Tradiční silnou stránkou stránkou série je i jízdní model jednotlivých vozů. Ten byl vždy na vysoké úrovni, takže svým způsobem ani nebylo co zlepšovat. Snad jen, že v GT5 jsou rozdíly mezi jednotlivými vozy ještě znatelnější než v minulosti.

Asi netřeba zmiňovat rozdíly mezi tak vzdálenými kategoriemi jako jsou motokáry a americké bouráky, ale i v rámci stejné třídy se jednotlivé vozy znatelně liší. Záleží na hmotnosti, typu pohonu a dalších věcech. Do hry navíc vstupuje i jízda na mokrém povrchu. Vymodelovat jízdní projev takového množství vozů si nezaslouží nic jiného než pochvalu.

Trochu jiná věc je grafické zpracování. Tady na nás tvůrci ušili tak trochu boudu, protože auta jsou rozdělena do dvou částí. Skupina prémiových vozů je vymodelována do nejmenšího detailu včetně interiéru, zatímco vozy standardní jsou "k vidění" pouze z vnějšku. To znamená, že v nich ani nelze jezdit s pohledem z kokpitu. A to je určitě škoda. Již jen proto, že si případně musíte osvojit jízdu ze dvou pohledů kamery. Pokud si oblíbíte autentický náhled z očí pilota, pak ho u standardních vozů nemáte k dispozici.

Podobné je to i s poškozením vozů. To sice znamená v této sérii značný pokrok, ale ještě úplně nefunguje. V prvních fázích hry tu totiž žádné poškození není, přinejmenším ne ve hře pro jednoho. V on-line multiplayeru se dá rozmlátit cokoliv, ovšem upřímně řečeno to nevypadá tak, jak bychom od perfekcionistických tvůrců série čekali. Tyto mírné komplikace s poškozením má ale vyřešit prosincový update, jenž umožní poškození zapínat a vypínat.

Nedá se ale říci, že by to kdovíjak vadilo. V Gran Turismu se vždy závodilo hodně natěsno, rozhodovaly zlomky sekund a poškození vyžaduje ještě o kus preciznější jízdu. Dá se tedy předpokládat, že velká většina hráčů si to vyzkouší, ale po nějakém čase si možnost poškození stejně vypne.

V souvislosti s tím je ale potřeba pochválit absenci penalizací, které byly v minulých dílech. Trestem za nějaké výraznější kolize bylo dočasné zpomalení vozů, což sice dávalo smysl, ale v reálu to nefungovalo úplně přesvědčivě. V GT5 sice na penalizace také občas narazíme, ale prakticky pouze ve speciálních úkolech nebo v licencích. Pokud jezdíte jako prase, tak vás hra dostatečně vytrestá i bez penalizací.

Editor tratí

Novinkou v celé sérii je možnost postavit si vlastní tratě. Nejde to ovšem úplně libovolně a má to vcelku značná omezení, ale přesto je tu dost prostoru pro kreativitu a představivost.

Na začátku je potřeba vybrat prostředí (respektive tím pádem i povrch), kde bude trať natažena. Poté je k dispozici několik základních tvarů, které je možné rozdělit až na sedm sekcí. A každou sekci lze dále upravovat. V hrubých obrysech se podle předem připraveného schématu mění tvary sekcí podle toho, jakou jim přiřadíte "komplexnost", kdy čím je sekce komplexnější, tím je zakroucenější a náročnější. Na závěr pak jde ještě jemně doladit "ostrost" zatáček v jednotlivých sekcích.

Na první pohled to vypadá docela primitivně a svým způsobem to primitivní i je. Ale nedivte se, až se přistihnete, že svůj okruh ladíte stejně pečlivě jako auta. Příjemné také je, že hrubý návrh vlastního okruhu máte hotový téměř během okamžiku. A pak už zbývá jen okruh otestovat a třeba na něj pozvat kamarády k on-line závodu.

Na rozdíl od fyziky jízdní se totiž ta kolizní drží o kus zpátky. Při běžné jízdě je všechno v naprostém pořádku, ale jakmile to někam naboříte na plný kotel, začne váš vůz mnohdy doslova poletovat, a to dost nesmyslně. Je evidentní, že se autoři snažili udělat propracovaný simulátor závodění, nikoliv simulátor bouraček.

Jinými slovy to znamená, že například v zatáčkách je možné lehce si pomoci "opíráním" o vozy soupeřů, ale jakmile to přeženete, rozhodně to nedopadne dobře. Může to sice na první pohled vypadat docela amatérsky, ale ve skutečnosti jde o elegantní způsob, jak hráče nešikanovat, ale zároveň ho donutit jezdit co nejčistěji. Nemluvě o tom, že každý kontakt s čímkoliv vás stojí čas, který vám pak může chybět v souboji s dalšími vozy před vámi.

Vizuální stránka hry je jako vždy výborná, i když by se našlo dost detailů, které perfektní nejsou ani zdaleka. Například stíny aut na startovním roštu mají asi naznačovat tetelení horkého vzduchu, ale pravda je taková, že vypadají zubatě. Celkový vizuální dojem je ale jako vždy vynikající.

Chvályhodný je jistý pokrok ve zvukové stránce hry. Burácení motorů nebylo v GT sérii nikdy problémové, ale po čase vždy začala lézt na nervy hudba, která zněla jako v nějaké předražené snobské restauraci. Té je dost i v pátém dílu, ale naštěstí je proložena i trošku našlápnutějšími skladbami. Některé jsou na poměry značky dokonce tak odvážné, až to zarazí. Zjevně další aspekt, kterým hra míří na širší publikum.

Celkově je tedy Gran Turismo 5 v podstatě přesně tím, co jsme očekávali. Vytknout mu lze snad ještě ne úplně přehledné a uživatelsky příjemné menu. Jinak tu ale opět máme parádní závodní hru, které nemůže jen tak něco konkurovat.

Zasloužilí závodníci budou sice možná remcat nad jistým zjednodušením, ale pokud to se závoděním myslí opravdu vážně, tak je GT5 během chvilky pohltí úplně stejně, jako předchozí díly. Navíc není důvod, aby se cítili ochuzeni. Díky těmto "mírným změnám v mezích zákona" se totiž jistě Gran Turismo komunita naopak obohatí o velké množství nových hráčů.