Od samotného úsvitu konzolí, od dob, kdy na zemi vládl chaos a barbarské kmeny kočovných hollywoodských komparsistů rozháněla jedině prsatá princezna Xena, dělí se obec hráčská a zvláště pak její motoristická větev na dva nesmiřitelné tábory. Milovníky rychlých aut, kteří Gran Turismo nenávidí a pak logicky na zapřísáhlé fanoušky této legendární série, kteří se svou oblíbenou gamesou chodí snad i do postele. Odpůrcům bude donekonečna vadit chybějící model poškození a milovníci budou donekonečna nenávidět odpůrce. Zraky obou těchto táborů však několik posledních měsíců směřují jediným směrem: na Dálný Východ, k novému, toužebně očekávanému GT4.
A poněvadž už i pěstitelé rýže v Mandžusku si šuškají o zaostalých Evropanech, rozhodl se automobilový guru Kazunori Yamauchi zmírnit naše kontinentální utrpení a dopřát našim ztýraným tělům alespoň malého předkrmu, ždibíček z té svojí chystané závodní extáze. A tak se stalo, že před námi stojí již třetí (číslem na přebalu však celkově už čtvrtá) PSdvojková inkarnace legendárního GT a my si o ní povíme něco, co snad potěší tábory oba, nebo je od sebe udrží alespoň na tak dlouhou dobu, aby se na místo sváru stačila dostavit zásahová jednotka policie ČR.
Každý, kdo pozorněji sleduje vývoj nového GT4 jistě ví, že Prologue byl avizován nějakou tu dobu dopředu a že samotní jeho tvůrci přiznali, že se bude v tomto případě jednat spíše o ochutnávkové sousto před pořádnou žranicí - o autoškolu pro začínající hráče a menší degustaci pro ostřílené matadory. Nu a jak řekli, tak se i stalo. Prologue je vystavěn kompletně na enginu chystané čtyřky, ostatně to každý fanoušek pozná na první pohled a hned z kraje si musíme říct, že ačkoliv se hranice – ať už se jedná o ty fyzikální, nebo grafické, které vytyčila GT3, zdály leckomu nepřekonatelné, pod náporem čtyřky spadly jako domeček z karet. Úroveň grafických detailů je vskutku úchvatná. Na rozdíl od GT3, kde mnohé tratě působily hole a liduprázdně, žije každý okruh v Prologue vlastním životem. Jejich okolí je vyvedeno do nejmenších podrobností, za svodidly neustále cvakají blesky fotoaparátů a na městských okruzích číhají na každém rohu hloučky diváků, kteří vás bouřlivě ženou dopředu. I samotnému povrchu tratí byla věnována zvýšená pozornost. Na rozdíl od frigidně šedého povrchu v GT3, je tady jasně viditelná důkladně pogumovaná stopa a místa, kde jezdci obvykle chodí na brzdy rozpoznáte jediným pohledem na zčernalý asfalt. Celou trať tak můžete projet s pohledem pevně přikovaným na vozovku, aniž byste se museli rozptylovat sledováním tabulek se vzdáleností od zatáčky. Přesto však, hlavně ze začátku, budete řízení samotnému věnovat zmenšenou pozornost. Ono totiž projet si Time Square a nepokochat se při tom pohledem na záplavu blyštivých neonů, to snad ani nejde.
Jak už bylo řečeno, i fyzice vozů věnovali chlapci z Japonska nějakou tu chvilku. Prakticky už od prvopočátku se může GT pyšnit nejrealističtějším možným fyzikálním modelem, takže se není co divit, že změny, které s postupem času hra prodělávala, byly spíše kosmetického rázu. Ani tentokrát se nejedná o nic co byste poznali hned při první jízdě, s největší pravděpodobností si nevšimnete ničeho nového ani po celodenní vyčerpávající pařbě. Stačí však jen na chvilku vložit do mechaniky starší GT3 a rozdíly se vyloupnou stejně čistě, jako skrytý trojrozměrný obrázek. Snad nejmarkantněji se pokrok projeví v rally jízdách. Tyto doznaly jednoznačně největších změn, hlavně co se náročnosti týče. Auta jsou o poznání divočejší a boj o udržení na uzoučké trati probíhá prakticky až do samotného cíle. Začíná to zacházet tak daleko, že se můžete paradoxně ocitnout v situaci, kdy – jak se říká – necítíte káru pod zadkem a skončíte ve štěrkové zóně. To v lepším případě. V tom horším, to třeba když v plné rychlosti orazítkujete svodidla, nebo zadní spoiler jednoho ze soupeřů, se pak můžete těšit na komfortní penalizaci. A tím se dostáváme k problému, který pálí snad všechny odpůrce Gran Turisma. Model poškození, jak už se ostatně nějakou tu dobu všeobecně ví, není přítomen ani tentokrát. Aby se však zamezilo často používané taktice „odrazů“ - kdy se člověk v plné rychlosti opřel do soupeře a mohl tak projet zatáčku, aniž by sundal nohu z plynu – implementovali lidé z Polyphony do hry systém penalizací. Když se teď pokusíte takhle přečůrat fyzikální zákony, nečeká vás sice promáčklá karosérie a vysypané sklo, ale pěkných pár vteřin navíc, které můžou v cíli nehezky zamíchat pořadím.
Tolik tedy příslib věcí budoucích, ale co hra samotná? Jak si můžete sami všimnout, hodnocení zatím s nadšeným komentářem příliš nekoresponduje. Má to jeden prostý důvod. GT4: Prologue je jednoduše jakési přerostlé demo. Upoutávka na chystanou pecku, která vám zabere všehovšudy tři, čtyři dny usilovného hraní. Stěžejním prvkem hry je School Mode, který nabídne více jak 40 úkolů rozličných obtížností, které je nutno splnit minimálně na bronz: prostě přesně, jak to známe z licenčních zkoušek v předchozích dílech. Jeden rozdíl by se tu však přeci jen našel a to rozdíl dosti výrazný. Zatímco při snaze získat licenci v některém z předchozích dílů se každý hráč spokojil s bronzem, jen aby už si mohl zajet pořádný závod, tady vás lehce nabytý, třetí nejcennější kov uspokojí jen stěží. Dalo by se říct, že samotná cesta se stává cílem, a tak se nejednou přistihnete, jak v naprostém transu civíte na obrazovku a drtivým tlakem na plyn ubíráte další desetinky ze soupeřova náskoku, jen abyste si mohli s uspokojením říct:“ Jo, mám další zlato!“. A to, ať už narazíte na časovky, desetikolové závody, kdy začínáte s několikasekundovou ztrátou na své soupeře, nebo třeba na odpočinkové záchytné body, kde musíte projet kužely načrtnutou dráhu, přičemž účelem je všechny do jednoho co nejrychleji srazit k zemi. Většina úkolů dá člověku opravdu zabrat a donutí ho proniknout do problematiky jednotlivých tratí či ovládání toho daného modelu auta opravdu hluboko. Hra vlastně působí jako velká, interaktivní autoškola, která vás připraví na záludnosti a novinky v GT4 a zároveň polechtá vaše chuťové pohárky ochutnávkou několika tratí a „pár“ desítek aut. Přesto však, ať už se do ní zažerete jak chcete, pořád zůstane jenom ochutnávkou.
Vedle School Modu je samozřejmě přítomen i standardní Arcade Mode, do kterého si postupně odemykáte vozidla získaná plněním úkolů. Škoda jen, že nenabídl větší výběr tratí, na to si zase budeme muset počkat do vydání plnohodnotného GT4. I v této chudé nabídce však narazíte na opravdové skvosty, jako třeba naše oblíbené městečko kdesi v italských horách. Uličky jsou tady smrtelně křivolaké, přecpané diváky a hlavně jsou tak úzké, že se do nich sotva vleze jedno auto. Díky takovýmto okruhům si můžeme udělat dobrou představu o tom, jak to asi bude vypadat v GT4.
Co tedy o GT4: Prologue říci závěrem? Hra tohoto typu se hodnotí opravdu velmi těžko. Na jednu stranu se jedná o Gran Turismo každým coulem - skvěle hratelné, graficky nedosažitelné a úžasně návykové. Na stranu druhou se však mohou někteří hráči cítit ošizeni nedostatkem opravdových závodů a taktických okružních bitev kolo na kolo. Berme proto GT: Prologue, jako šunkovou rolku s křenovou náplní. Má zákazníka navnadit a hlavně povzbudit jeho hlad a touhu po hlavním chodu. Hej čišníku, tak co je s váma? Kdy už dostanu pořádný žrádlo, co sem si vobjednal?
| Gran Turismo 4: Prologue | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
