Před osmi lety jsem byl ještě malým hošíkem povinně navštěvujícím první ročníky gymnázia a když v tu dobu vyšel Doom II, stejně jako další tisíce hráčů, propadl jsem i já 1st person šílenství. Leč nejen iD Software, ale i Epic se chtěl nadlábnout z nově objeveného zlatého korýtka, a tak když iD oznámil vydání Quakea, který měl díky nahrazení veškerých spritů polygony představovat revoluční zlom v pojetí 3D her, Epic kontroval oznámením Unrealu, jenž měl být ještě lepší, než jeho konkurent. Jak to dopadlo, všichni víme. Zatímco iD hráče čas od času potrápilo tehdy ještě goticky laděnými obrázky (pamatujete na draka na noční obloze?), u Epiců ticho po pěšině. Nakonec Quake v dubnu 1996 vyšel, sklidil zasloužený úspěch a po roce a půl spatřil světlo světa dokonce i Quake II, kdežto Unreal stále nikde. Pak to ale po dlouhém čekání přišlo, v květnu 1998 byla hra konečně vydána a oba své starší konkurenty od iD Software převálcoval přesně tak, jak bylo slibováno. Neuvěřitelná grafika, dokonalá atmosféra podbarvená 3D zvukem a hudbou měnící se podle aktuální situace, to byly devizy, kterým málokterý hráč odolal. O rok později se obě konkurenční firmy utkaly o přízeň hráčů znovu, tentokrát s novým přístupem k žánru. Ačkoliv Quake III: Arena nabízel nádhernou grafiku a rychlou, agresivní hratelnost, byl poněkud jednostranně zaměřen pouze na deathmatch. Naproti tomu Unreal Tournament obsahoval kromě deathmatche i oblíbené týmové módy, 
jako domination, CTF a nově i assault, což mu zajistilo déletrvající hratelnost.
Jelikož Unreal Tournament patřil mezi mé nejoblíbenější hry a dodnes jej občas spustím, nemohl jsem se nového zpracování dočkat a důkladná masáž nádhernými screenshoty a zhlédnutí hratelné demoverze mi na klidu rozhodně nepřidalo. Při instalaci jsem měl dokonce tendence nacpat všechny tři CD (Unreal Tournament 2003 je překvapivě docela macík) do mechaniky najednou, ale nakonec jsem se uklidnil a po několika minutách hru spustil. V menu mě uvítal tvrdší, ke hře pěkně ladící hudební motiv a já hned zvědavě hupsl do grafických nastavení. Věříce si (a svému Athlonu 1700+ s 64 MB GeForce 2 Ti) jsem nastavil rozlišení na 1280x1024, zapnul všechny grafické efekty, nastavil veškeré detaily na maximum (což hra vcelku vtipně kvitovala výkřikem "Holy shit!") a nedočkavě spustil menší, ale velice hezkou exteriérovou mapu Antalus, kterou jsem znal z demoverze. Po téměř půlminutě nahrávání jsem začal lehce pochybovat o správné volbě grafických parametrů, v čemž mě o několik sekund později Unreal Tournament 2003 utvrdil. Antalus vypadal nádherně, leč když se na obrazovce objevilo několik botů najednou, padal framerate až na hranici hratelnosti a občas i kousek pod ní. Po pár korekcích jsem skončil na rozlišení 1024x768 
a grafických detailech nastavených lehce nad průměr, což mému křemíkovému spolubojovníkovi docela vyhovovalo a já tak dostával slušný framerate i při větších potyčkách.
Po několika trénincích, zahrnujících násilnou fragmentaci asi desítky různých botů, jsem si vytvořil svůj vlastní profil (příjemným zpestřením je výběr znaku týmu) a vrhl se na první herní mód, kterým je klasický deathmatch, zde zvaný qualification. Poté, co projdete čtyři zápasy základní části kvalifikace, vás čeká výběr vašich příštích spolubojovníků. Narozdíl od předchozího dílu a podobně jako v Quake III se zde nedočkáte různých předem vytvořených týmů, ale můžete si spolubojovníky namíchat, jak se vám zlíbí. Každý z nich disponuje předem danými parametry,které se bohužel během hry nemění a mezi něž patří přesnost, agresivita, pohyblivost a týmová spolupráce. Na tomto místě bych se asi měl zmínit o tom, že je důležité, aby vaši bojovníci měli vlastnosti vyvážené, ovšem popravdě jsem si (při hře na obtížnost Skilled) nevšiml žádných podstatných rozdílů v jejich chování. Skvělým nápadem je, že vaše budoucí spolubojovníky musíte v posledním kvalifikačním zápase porazit, aby se k vám přidali.
Pak se již můžete s kompletním týmem vrhnout na hlavní část hry, která se skládá z následujících módů: team deathmatch, double domination, capture the flag a bombing run. Zatímco capture the flag i team deathmatch zůstaly nezměněny, v double domination se na mapě budou nacházet vždy jen dvě místa, která musíte obsadit a najednou udržet po alespoň deset sekund, aby vám byl započten bod. Oproti původnímu pojetí je hra přehlednější, protože se hraje na méně bodů, naproti tomu se na každé z map (které jsou někdy docela velké) nachází pouze dvě pozice. Naštěstí zůstává hra i nadále dramatickou právě díky nutnosti udržet pozici celých deset sekund, které se někdy mohou zdát až nekonečně dlouhé. Úplně novým modem je bombing run, v němž je vaším úkolem dopravit míč nacházející se uprostřed arény do soupeřovy branky. Zádrhel je v tom, že seberete-li míč, místo zbraně dostanete do ruky ball launcher, takže jste prakticky bezbranní a všichni nepřátelé se na vás přirozeně ihned sesypou. Na druhou stranu můžete vystřelit míč na nepřítele čímž se on automaticky stane bezbranným a pak vám stačí mít připravený například flak cannon a po inhumaci protivníka můžete vesele pokračovat s míčem k bráně. Bohužel, podobně jako v původní hře při assaultu, ani při bombing runu si neužijete takovou zábavu, hrajete-li s boty, kteří si neumí automaticky nabíhat a nahrávají jen velmi zřídka (nakonec ve hře nemáte ani adekvátní příkazy k jejich přesnějšímu ovládání). 
Naopak při hře s živými spoluhráči se můžete domlouvat, nabíhat si, efektivně si nahrávat a podobně, čímž hratelnost tohoto modu nabývá úplně nových rozměrů. Po zdolání všech dvaceti sedmi map (po pěti v deathmatchi, double domination a bombing runu, po šesti v team deathmatchi a CTF) postoupíte do semifinále, ve kterém musíte porazit hrdiny minulého dílu - Malcolma, Brocka a Lauren. Nakonec se vám otevře finálový zápas, kde musíte ještě jednou ukázat současnému šampiónu Malcolmovi, zač je toho loket. Jako bonus pak dostanete při dalším hraní Unreal Tournament 2003 možnost vybrat si skin někoho z hvězdné trojky.
Technologicky představuje Unreal Tournament 2003 absolutní špičku. Grafika je jedním slovem nádherná, krásně barevné a detailní textury pokrývají neméně detailní modely, skvěle rozanimované a rozpohybované. K tomu si přičtěte výtečné světelné efekty a téměř máte představu, jak by mohla hra vypadat. Jenže to není vše. Nesmíme zapomenout na nádherně zpracované levely - až opustíte většinou nezáživné interiéry a podíváte se ven, užasnete. Některé lokace jsou opravdu nezapomenutelné, venku se setkáte s množstvím detailů, trávou a vodními plochami, které dávají exteriérům punc luxusní krásy v kontrastu s celkem nudnými povrchy interiérů. Budete se prohánět lesem s ohromnými stromy (pokud jste hráli Wizardry 8, 
umíte si zhruba představit, o čem je řeč), bránit rozstřílenou základnu, krást vlajku z ponurých zřícenin plných špičatých věží, trčících proti temnému nebi, masakrovat nepřátele v nádherných egyptských lokacích, skákat přes štíhlé bílé mrakodrapy, jejichž vrcholy se pnou až nad hranici mraků atd. - prostě nádhera. Navíc se setkáte s několika mapami, přímo vycházejícími z map původního Unreal Tournamentu. Narazíte na Facing Worlds 3, Phobos II, modifikovaný Fractal alias Gael, nebo Plunge, který je přímým následovníkem oblíbené mapy Morpheus. Většina lokací je velice rozsáhlých a komplikovanějších, než byly ty původní, ale o všech mapách se dá říci, že jsou dosti povedené a design levelů rozhodně nebude tím, na co by si mohli hráči stěžovat.
Pokud vás omrzí hraní misí popořadě, můžete si kdykoliv spustit instant action, nastavit potřebné parametry a zapnout oblíbené mutátory. Některé z nich zůstaly stejné jako v předchozím díle (například InstaGib, LowGravity apod.), na druhou stranu přibyla pěkná řádka nových, z nichž jmenujme například QuadJump (umožní vyskočit ne dvakrát, ale čtyřikrát za sebou), Vampire (zraníte-li nepřítele, uzdravíte se), SlowDeath (efektně zpomalená zabití) nebo srandovní BigHeads (čímž je hráč úspěšnější, tím má větší hlavu). Přesto bych uvítal výraznější možnosti modifikace, například si nemůžete nastavit druh zbraní, které 
chcete v aréně mít, nebo si nemůžete ani vybrat, kdo bude bojovat s vámi a kdo proti vám. Na mapách budete zakopávat o staré známé lékárničky, uzdravující flaštičky, různé štíty a nechybí ani neviditelnost nebo double damage. Nově se ve hře nalézají adrenalinové tablety, které spolu s úspěšným fragováním zvyšují hladinu adrenalinu v krvi. Po dosažení hranice sta bodů můžete pomocí směrových šipek vyvolat neviditelnost, berserk, booster doplňující život, nebo velice užitečné zrychlení, které je esenciální pro dohrání téměř všech bombing runových map.
Co se týče zbraňového arzenálu, nenabízí nový Unreal Tournament téměř nic nového a ostřílení hráči prvního dílu budou hned vědět, která bije. Přesto byly zbraně dosti modifikovány, a to nejen po grafické stránce, ale zejména co do účinnosti. Základní prostředkem k likvidaci nepřátel bude útočná automatická puška s granátometem. Ano, už je to tak, ti drzouni nám sebrali naše oblíbené enforcery. Jejím druhým palebným modem je střelba relativně pomalých protipěchotních granátů, které mají navíc i malý účinek. Další zbraní je shock rifle, modifikovaná ASMD shock rifle z původní hry, která zůstala prakticky stejná jako v minulém díle, podobně jako minigun, bio-rifle a pulzní puška, zde zvaná link gun. Můj nejoblíbenější flak cannon 
ztratil část své impozantnosti, protože je nyní znatelně slabší a za šrapnely zůstává stopa, takže už víte, odkud olovo vane. Nejvíce byl ale ořezán raketomet. Místo šesti hlavní má jen tři a také ztratil funkci granátometu, kterou přebrala téměř nepoužitelná assault rifle, takže na výtahové čistky můžete rovnou zapomenout. Na druhou stranu mi připadá o něco rychlejší, tudíž i použitelnější jakožto řadová zbraň a v mém osobním žebříčku se tak posunul hned za flak cannon. Znatelného vylepšení doznala ostřelovací puška zvaná lightning gun. Jak již název napovídá, směrem k oběti vyšle velice efektní elektrický výboj, z čehož je jasné, že ten, kdo se v prvním díle bavil kempováním na nějakém patřičně vysokém a stinném místně, má v Unreal Tournament 2003 smůlu. Navíc doznalo změn i přibližování, takže teď je zřetelně vidět jen malá kruhová výseč, zatímco zbytek obrazovky zůstává rozzrněn. Pneumatické kladivo bylo nahrazeno shield gunem, který v primárním modu funguje stejně jako kladivo, v sekundárním pak po určitou dobu generuje energetický štít schopný většinu útoků bud částečně pohltit, nebo dokonce odrazit. Jedenáctku zbraní uzavírají obligátní redeemer a nový ion painter - hračka, kterou můžete v exteriérech zaměřit útok orbitálního děla a nepřátelům tak pěkně zatopit. Novou vlastnost získal i užitečný translocator, který nyní můžete využít i jako kameru, monitorovat situaci a ve vhodný okamžik se teleportovat.
Co říci na závěr? Unreal Tournament 2003 je nádherná a rychlá hra, která je důstojným nástupcem prvního dílu. Bohužel obsahuje menší počet single misí, takže osamoceným hráčům nevydrží takovou dobu, jak by se hodilo na tak dlouho a toužebně očekávaný titul. Počet inovací je opravdu trapně nízký, zejména pak v bojovém arzenálu, ovšem na druhou stranu jsou zbraně co do použitelnosti o něco vyváženější. Vše ale nahrazuje nádherný a inteligentní design misí a uchvacující hratelnost, kterou si naplno užijete až při hraní s více lidmi, kdy na sebe křičíte pokyny a můžete si tak naplno užít například i ve hře s boty relativně průměrný bombing run. Nevýhodou pak zůstávají krvavé hardwarové nároky, takže ačkoliv výrobci udávají jako doporučovanou konfiguraci CPU s kmitočtem 733 MHz, konfigurace typu P4 2,4 GHz, 512 MB RAM a 128MB GeForce 4 vůbec nebude na škodu, pokud si chcete zahrát na nejvyšší rozlišení se všemi detaily.
| Unreal Tournament 2003 | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
