Invaze již v 2004
Mimozemská invaze na rodnou planetu začala 25. května 2004. Vesmírná loď neznámého původu vypustila na do atmosféry spory, které postupně vyhubily téměř veškerý život na Zemi. Pouze vyvoleným se podařilo hermeticky uzavřít v podzemních základnách, kde vyčkávají... spory se po několika týdnech rozpadly a vsákly do půdy. Nadešel tak vhodný čas připravit se na další mimozemský úder – ostatně vizuální zprávu o celé situaci přináší stylová a velmi hezká úvodní sekvence hry UFO: Aftermath. Čas pomsty nadešel. Dlužno podotknout, že tvůrci nechtějí být porovnáváni s původním, kultovním, stařičkým, ale stále diskutovaným a občas i hraným Ufo: Enemy Unknown. To by ovšem tvůrci nesměli svůj projekt pojmenovat také UFO a v zásadě nepřinést prakticky ty stejné principy. Porovnání je z tohoto hlediska potom zcela na místě. Hru si rozdělíme na dvě části – strategickou a bojovou. V té strategické si vyzbrojujeme a cvičíme vojáky, zkoumáme cizí technologie, vyvíjíme vlastní, vyrábíme a pověřujeme tým operacemi po celé planetě. V bojové se svým týmem zápasíme v simultánním režimu s odpornými mimozemšťany.
Strategická část
V této části disponujeme přes téměř celou obrazovkou náhledem na obří zeměkouli. Pohybem myši si můžeme planetkou libovolně otáčet a v pozdější fázi se kochat spoustou vlastních základen. Pokud ale čekáte jakoukoliv výstavbu, zklamu vás. Ani základnu si nestavíme kde chceme – po planetě se rozšiřujeme tak, že přijímáme typ misí, po jejichž ukončení vyzískáme novou základnu. My si posléze vybíráme jeden ze tří druhů základen – vojenská, výzkumná a inženýrská, ke kterým se v pozdější fázi připojí základna s jediným cílem: potírání biomasy. Výzkumná a inženýrská ovlivňuje rychlost výzkumu / vývoje / výroby, ve vojenské probíhá přezbrojování, výcvik vojáků a právě odsuď startují stíhačky a vrtulník převážející vojáky na mise. Výzkum je jednoduchý, nicméně nabízí hromadu omáčky pro dobrou atmosféru, tj. informačních textů kolem, ve kterých vynikne povedený překlad.
Rysem této části je maximální jednoduchost – nejenom že nic nestavíme, ale i najímání, přezbrojování... 
všechno probíhá zdarma (což je vůči příběhu logické, ale...). Finance neexistují, žádné starání se o granty od přeživších organizací, jediná veličina hrající podstatnou (a jedinou) roli je čas. Trvá určitý počet dnů či hodin, než vědci něco vyzkoumají, případně inženýři vyrobí – a právě z tohoto důvodu se vyplatí přes daný typ misí expandovat a "vyrábět" si tak základny. Stíhání mimozemských vesmírných lodí a lodiček probíhá také automaticky. Nejprve se nás hra dotáže, zda-li vyšleme stíhačky, posléze čekáme, jestli ufo dohoní a následně se odehrává vzdušný duel. Ten neovlivňujeme, pouze sledujeme příjemné video scénky podle určitých výpočtů. Výsledek do značné míry určí i výzbroj a pokročilost technologie aplikované na stíhačky. Pokud zápas sledovat nechceme, přeskočíme jej a podíváme se rovnou na výsledek, případně se lze i z bitvy stáhnout. To je ale zbytečné, poněvadž stíhaček stejně máme neomezené množství a oprava také nestojí žádné peníze.
Jistou zábavu skýtá obrazovka, ve které manipulujeme se svými vojáky a výzbrojí. Můžeme si samolibě 
prohlížet vzrůstající statistiky, případně si zkoumat dostřel a účinky z přehršle nabízených zbraní. V průběhu hry samozřejmě asimilujeme mimozemské technologie, jako laserové, plazmové či psionické zbraně, navlékneme se do modifikovaných mimozemských brnění, nicméně překvapivé zjištění je, že ani pozemské technologie neztrácejí tak rychle na významu, jak by se dalo očekávat. Sami vojáci se zlepšují během misí, nicméně pokud splňují určité požadavky, můžeme je poslat na výcvik v mnoha oborech (zvěd, odstřelovač...). Po tento čas, stejně jako během léčení, se voják nemůže účastnit misí, ale brzy zjistíme, že nechat projít vojáka veškerými výcviky je výhodné / nutné.
Bojová část
Tím se dostáváme k tomu, co zabere většinu hry – bojová část, plnění misí. Se svým týmem přiletíme do oblasti, kterou nám počítač v závislosti na poloze vygeneruje. To na jednu stranu zajišťuje jistou variabilitu hry, na druhou stranu se i tak pohled na stále stejné typy baráčků s plotem a zahrádkou také okouká. Než se 
pustíte do samotného boje, doporučuji si pročíst manuál a projít si tutorialem, poněvadž ovládání zpočátku není příliš intuitivní. Boj probíhá v simultánním režimu, pod čímž si představme, že si akci naplánujeme, spustíme a pokud nastane neočekávaná událost (třeba spatříme mimozemšťana), hra se zastaví a my plánujeme znovu. Tento systém oceníme zejména při hledání posledního skrytého ufona, poněvadž na tahy by vše trvalo nehorázně dlouho. Ovšem s taktikou tahových her, jako třeba Jagged Alliance II či nadcházejícím Silent Storm příliš nepočítejme. Voják si sice může kleknou / běhat / chodit (může být i přetížen), čímž se ovlivní určité číselné atributy, jenže ve výsledku jde spíše o střílečku v reálném čase s možností pauzy, než nějaké strategické plánování. Do strategie můžeme započítat snad pouze vhodné vyzbrojení, to znamená do vnitřních prostor zbraně s krátkým dostřelem ale s brutálním damage, zatímco do venkovních se více hodí delší dostřel (eventuálně mířená střela než dávka). Osobně jsem si oblíbil mise v pustině, tj. bez překážek, kdy jsem vojáky vyzbrojil technikou s dlouhým dostřelem a čekal, až se ke mně mimozemšťané slezou. Ani si neškrtli, 
poněvadž dřív než dorazili na svoji vzdálenost vhodnou ke střelbě, tak padli k zemi zranění / mrtví. Variabilita vetřelců je poměrně nápaditá.
Mise můžeme rozdělit na několik druhů, poněvadž není vždy nutné vystřílet všechny mimozemšťany na mapě. Vlastně ani všechny mise nemusíme plnit, stačí kliknout na "pověřit" – přesto nedoporučuji téhle funkce zneužívat, poněvadž pokud vám technologicky ujede vlak, můžete nahrávat starší pozici. Co se nabídky misí týče: Zachraňujeme vlastní piloty, máme za cíl zpozorovat všechny druhy mimozemšťanů v oblasti, podnikáme trestnou výpravu na mimozemskou základnu či ztroskotané ufo, obsazujeme základny... Styl hry se však, až na drobné výjimky, neliší. Autoři předkládají třeba dvoufázové mise, kdy se musíme přiblížit do určité oblasti, tam stiskneme tlačítko a přesouváme se dále (město / podzemní základna). Generátor vás někdy klidně vyplivne třeba půl obrazovky od cílové oblasti, jindy se musíme prostřílet celou mapou. Osobně jsem se hrou skočil v okamžiku, kdy musím splnit misi nutnou pro postup ve hře, tedy doplnit si informace z oblasti Area 51 dokumenty z ruské základny. Jenže hra mě 
vysadí tak geniálně, že se ocitám obestoupen citelnou převahou mimozemšťanů se stejnou výzbrojí a stejným brněním, kteří mi asi tak po třech sekundách, ať provedu cokoliv, zlikvidují údernou skupinu. Mohu sice hrát a plnit mise dál, jenže vojáky už tak mám dost nabušené a bez materiálů z ruské základny se zjevně nemám šanci hnout ve výzkumu dál. Stalo se tak zhruba dvaceti hodinách čistého hraní, což je doba, kterou hře jinde nevěnovali ani z poloviny :).
Závěr
Zpracování hry nevypadá špatně, zvlášť strategickou část a mise v některých městech lze označit za povedené. V bojové části si lze scénu přibližovat a rotovat - i když občas mi přijde hra na dnešní dobu poněkud více schematická než by bylo zdrávo (navíc s neměnitelným rozlišením 1024x768). Kompletní lokalizace dopadla skoro tradičně – texty dobré, povedené, zejména v databázi výzkumu / vývoje / rejstříku, dabing tragikomický. Dabing se týká většiny hlášek vojáků v bitvě, které postrádají jakékoliv zabarvení – navíc dva vojáci vedle sebe klidně zopakují, třeba po zastřelení mimozemšťana, tu stejnou hlášku: "Dostal jsem ho, svini" pronese voják a vojačka originálně dodá "Dostala jsem ho, svini". Už asi chápete, proč autoři nechtějí být srovnáváni s původním Ufem – tenhle duel by Altar prohrál. Pokud si ale odmyslíme, že nějaké UFO: Enemy Unknown (případně další díly) existuje, není UFO: Aftermath špatná hra. K dokonalosti ji chybí ledacos (už ten pocit, že to "není úplně ono"), ale občasná chytlavost a zábava spojená s mystériem UFO dokáže hráče zaujmout. Strategická část je sice jednoduchá, ale poměrně zábavná – zato mise mě omrzely velmi rychle. Osobně patřím k těm, kteří pociťují jisté zklamání, nicméně věřím, že i tak se najde dostatek nadšenců do hry. Ostatně pokud se nemůžete rozhodnout, vyzkoušejte si demoverzi.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
