UFO: Afterlight

Šmejd z vesmíru opět útočí ve třetím díle strategické série UFO od Altaru. Jak se Afterlight liší od svých předchůdců rozebereme právě v této recenzi.

Pokud jste fanoušky staré série UFO/X-COM, zajisté vyhlížíte ostřížím zrakem UFO: Extraterrestrials. Na to si bohužel ještě chvíli počkáte, ale rozptýlit se můžete dalším počinem brněnského Altaru. Altar sice svým volným pokračováním této fenomenální ságy trochu vybočil z klasických zaběhnutých principů tahové strategie, ale i tak se mu podařilo zplodit vysoce hratelná dílka. Třetí díl jejich novodobé ságy s podtitulem Afterlight je konečně na světě a jeho hodnocení se nachází na následujících odstavcích.

Příběh zavede hráče na rudý Mars a navazuje plynule na předchozí (druhý) díl Aftershock (první byl Aftermath). Lidstvo se usmířilo s rasou Retikulantů a při kolonizaci Marsu objevilo tajemné portály, kterými se na planetu teleportují neznámí agresivní vetřelci. Celkově je příběh pojat celkem zajímavě a přestože se nejedná o kdovíjakou scénáristickou perlu, sledoval jsem ho s napětím. Hra je opět kombinací managementu základny/výzkumu/výroby/vybavení a dalších věcí a akčních misí v reálném čase s možností hru kdykoliv zapauzovat a rozdat příkazy. Nejprve si popíšeme, jak funguje management.

Základem je obsazovat postupně další a další teritoria, díky čemuž získáte přístup k většímu nerostnému bohatství. Na rozdíl od minula stačí tentokrát postavit pouze důl a o nic dalšího se nemusíte starat, tzn. žádné stavění koridorů.

Nerostné bohatství je základ
Pokud jste hráli předchozí díly, nebudete mít s ovládáním a principy celkově snad žádný problém. Vše zůstalo víceméně při starém, ale spousta věcí byla zjednodušena nebo pozměněna. Pro nováčky to rozepíšu trochu více. V základním pohledu zabírá většinu obrazovky planeta Mars, rozdělená na spoustu větších či menších teritorií, která patří buď vám, nepříteli nebo nikomu. S planetou můžete libovolně rotovat nebo si ji přibližovat a kochat se děním na povrchu. Základem je obsazovat postupně další a další teritoria, díky čemuž získáte přístup k většímu nerostnému bohatství. Na rozdíl od minula stačí tentokrát postavit pouze důl a o nic dalšího se nemusíte starat, tzn. žádné stavění koridorů. Suroviny jsou nezbytné k rozšiřování základny a výrobě zbraní a dalšího vybavení a protože jich je několik druhů (na některé narazíte až později ve hře), je důležité si rozmyslet, jaká území obsazovat nejdříve. To obstarávají, stejně jako stavbu dolů, speciální vozidla s konkrétní posádkou. V přehledném okně tak můžete vozidlům nastavit prioritu úkolů nebo vhodné lidi.

Neflákat se, makat!
Protože se hra odehrává na Marsu, nemáte přístup ke kvantu nových vojáků a dalších zaměstnanců, ale musíte si vystačit s těmi, kteří již na základně jsou. Jejich počet se za celou hru zas o tolik nezvýší, takže je musíte skutečně šetřit a předcházet jakýmkoliv ztrátám. A protože je lidí skutečně málo, není čas na nějaké flákání, spíše naopak budete neustále dumat, kam koho poslat nejdříve. U vědců se můžete rozhodnout, zda budou v laboratoři zkoumat nové technologie, vzdělávat se v nových oborech nebo venku v sondě prozkoumávat nové lokality. Technici zase mohou vyrábět vybavení, stavět základnu, dolovat suroviny či se také vzdělávat. Snad jen vojáci jsou určeni pouze k boji a nemusíte se s nimi příliš babrat.

Tréninkové body mohou vojáci vyměnit za možnost pálit ze dvou zbraní současně, schopnost používat těžké zbraně jako třeba raketomety, schopnost používat těžší a odolnější brnění apod.

Když už jsem nakousl to vzdělávání, pojďme si o něm povědět něco více. Vědci i technici získávají zkoumáním technologií, resp. výrobou vybavení zkušenosti. Když se jim zvýší level, dostanou tréninkové body, které mohou ve studovně proměnit za nejrůznější dovednosti a specializace, značně zefektivňující jejich práci. Jiné je to u vojáků. Ti samozřejmě dostávají zkušenosti v boji a při postupu na nový level dostanou kromě tréninkových bodů i možnost zvýšit si jednu ze svých primárních statistik (síla, obratnost apod.) o jeden stupeň, což má samozřejmě za následek i zlepšení statistik v tom kterém oboru. Tréninkové body mohou vojáci vyměnit za možnost pálit ze dvou zbraní současně, schopnost používat těžké zbraně jako třeba raketomety, schopnost používat těžší a odolnější brnění apod.

Co se týká stavby základny, tak postavit toho lze skutečně spoustu, přestože většina možností se zpřístupní až časem díky pokročilejšímu výzkumu. Vylepšit základnu si můžete o další laboratoře či dílny, čímž notně urychlíte výzkum, resp. výrobu. Dále jsou k dispozici sklady, cvičiště, nemocnice, tréninková centra a další. Protože místa na základně není neomezeně a navíc máte tentokrát pouze jednu, je nutno si vše dobře naplánovat, ale vzhledem k tomu, že se ke většině staveb budete dostávat časem, není to zas takový problém.

A jdeme si zastřílet
Dost řečí o základně, jde se stěžejní část hry – boj. Jak jsem psal výše, odehrává se v reálném čase s možností hru kdykoliv zapauzovat nebo zrychlit/zpomalit tempo. Přestože jsem spíše vyznavačem klasické tahové strategie typu UFO/X-COM, musím uznat, že i tento systém má něco do sebe, hlavně v situacích, kdy budete hledat třeba posledního zmetka nebo v případě rychlého přesunu na konkrétní místo. Dobré je, že se hra automaticky zastaví, pokud třeba jeden z vašich svěřenců spatří nepřítele, dojde na určené místo, někdo na něj zaútočí apod. Tyto podmínky je možné si všechny nadefinovat podle svého, takže vás nemusí otravovat každá prkotina.

Bojových misí se může účastnit maximálně tým o sedmi členech (a je jedno, zda to budou vojáci, droidi nebo třeba i Retikulatni, které je možné také najmout), což se může zdát někomu málo, ale bohatě to stačí. Já osobně ani s tak velkým týmem na mise moc nejezdil. Misí si celkově užijete ohromnou spoustu a to na nejrůznějších koutech Marsu. Bohužel spousta si je jich velice podobná a ani variabilita úkolů není nijak oslnivá, většinou jste omezeni na úkoly typu „zabij všechny, zabij hlavně támhletoho, znič tohle nebo dones támhleto“. Často se tedy dostaví to, co je největší slabinou jak této série, tak série UFO/X-COM, stereotyp. Naštěstí vše kompenzuje výše zmíněný poutavě pojatý příběh, zkoumání spousty nových technologií a touha vyzkoušet si třeba nově vyzkoumanou zbraň v praxi.

Bohužel sem tam narazíte na misi, která je dost strohá a neupoutá vůbec ničím. Hlavně ze začátku jsou mise víceméně dost podobné a nezáživné, ale stačí chvíli vydržet a v pozdější fázi hry to bude podstatně lepší.

Grafika stokrát jinak
Grafická stránka se od minula dost změnila. Vše je nyní zahaleno do pestrého komiksového hávu, který se mě osobně celkem líbil, i když

Klady a zápory

RPG prvky; zjednodušení některých principů
Spousta předmětů a misí
Příjemné audiovizuální zpracování

Místy dost stereotypní
Občas kamera
Horší optimalizace

899 Kč
České titulky

jsou i reakce, že hra ztrácí svou vážnost a mírně komický styl jí škodí. Co se týká misí a jejich designu, tak ten je ve většině povedený, občas až skvělý a díky malé herní ploše i detailní. Bohužel sem tam narazíte na misi, která je dost strohá a neupoutá vůbec ničím. Hlavně ze začátku jsou mise víceméně dost podobné a nezáživné, ale stačí chvíli vydržet a v pozdější fázi hry to bude podstatně lepší. Pochválit musím i hudební doprovod, který mě zaujal od samého začátku. Výhradu bych měl snad jedině k místy zmatené kameře nebo opravdu titěrnému fontu, díky kterému jsem veškeré texty ve hře četl doslova přicucnutý k obrazovce. Rovněž optimalizace by mohla být lepší, občas trvá loading neúměrně dlouho (naštěstí alespoň ukládání je okamžité).

Verdikt: Podtrženo sečteno je UFO: Afterlight velice povedeným dílkem, dle mého názoru dokonce nejlepším dílem novodobé série a přestože má své mouchy a není pro každého, neměl by uniknout pozornosti žádného stratéga. Pokud se vám líbilo některé předchozí UFO od Altaru, bude se vám určitě líbit i toto, všem ostatním však hra asi nemá co nabídnout.