Her s pirátskou tématikou zatím mnoho nevyšlo. A ty dobré se dají spočítat na prstech jedné ruky: Pirates! od Sida Meiera, Monkey Island Rona Gilberta a – a to je vlastně vše. Přestože tak někoho může výběr tohoto tématu jako hlavního motivu pokračování úspěšné budovatelské strategie Tropico překvapit, dává smysl, pakliže chtěli tvůrci zachovat přitažlivé prostředí Karibiku, ale přitom přijít s originálním a dostatečně atraktivním námětem.
Tropico 2 nabízí několik herních módů – kampaň vyznačující se souvislým příběhem, deset samostatných misí a nezbytný sandbox mód. Příběh není kdovíjak originální ani silný, ale to jde v budovatelské strategii udělat jen těžko. Hráč se ujme několika pirátských kapitánů (hlavně Henry Morgan a Charlotte de Berry), kteří budou unikat z anglického zajetí, přepadat obchodní lodě nejprve jako nezávislí piráti, později jako bukanýři některého z evropských panovníků a užívat si naplno života plného boje, peněz, alkoholu a lehkých děv. Kdo očekává, že úkolem hráče bude jim v tom pomoci, může si připsat bod za dobrý odhad. Cílem všech misí není nic jiného,
než vybudovat funkční zázemí pro výpravy na tajném ostrově, vystavět zde dostatek továren na produkci surovin a zábavních budov pro piráty – a při tom všem si ulít nemalou částku do vlastní kapsy.
Jeden ani nepotřebuje šátek, šavli či pestrobarevného ptáka na rameni, aby se po spuštění Tropica 2 stal součástí strhujícího světa zlotřilých mořských vlků. Perfektní intro hráče uvede do prostředí neznámého ostrova kdesi vprostřed Karibiku – a atmosféru nepokazí ani mise doprovázené několika desítkami pirátských písní a okořeněných špetkou humoru toho nejčernějšího zrna.
Ze začátku se Tropico 2 tváří jako tradiční budovatelská strategie. Do začátků dostane pirátský král neprobádanou zemi, kde postaví první dřevozpracující stavby a následně rozjede sérii několika řetězců nutných k zajištění jídla a pití pirátům a výzbroje nezbytné pro výpravy za vzácnějšími prvky, které ostrov neobsahuje. Jedním z nich je kupříkladu zlato – což vytváří zcela unikátní ekonomiku hry. Zní to logicky a zároveň velmi realisticky: jednodušší je zlato ukrást, tak proč se obtěžovat s jeho těžbou a zpracováním? Na pravidelných výtěžcích z výprav je založena nejen surovinná správa, ale také práce s lidskými zdroji. Nejrůznější farmy, továrny, doly, hospody, herny či nevěstince si žádají obsluhu –
a piráti se sníží maximálně k tomu dělat v takovýchto stavbách dozor a svérázným způsobem popohánět obsluhu k práci.
Starání se o lidi je v Tropicu 2 minimálně stejně důležité jako v prvním díle. Tentokrát nejsou obyvatelé ostrova tak rozmanití, jisté rozdíly mezi nimi ale přece jen panují. Všichni pracovníci jsou zajatci – což znamená, že je potřeba je vždy udržet v dostatečné míře strachu, pořádku a zajistit jim podmínky tak tak nutné k přežití - aby se smířili v podstatě s otrockým životem, ale přitom nepomřeli hlady a zimou. To se zajistí stavbou několika domků, kde se mohou čas od času prospat, jídelen nevalné kvality, vystrašujících soch, popravišť a mučíren a dostatečným množstvím pirátských hlídačů.
Zato s piráty je práce mnohem víc. Ti si vyžadují podobné základní potřeby: chtějí jíst, a to tím kvalitněji, čím jsou zkušenější. Chtějí pít – a to pořádný rum a pivo kvality takřka plzeňské. Chtějí si odpočinout – a to nejlépe ve vlastních, komfortně zařízených domcích. Chtějí si mít kam uložit naloupené úspory. Chtějí se sázet v kasínech a mastit karty v umaštěných a zakouřených hospodách.
Chtějí si užít s přístavními šlapkami či – ti bohatší – v luxusních nevěstincích. Chtějí se na ostrově cítit bezpečně a mít prakticky volnost v jednání se zajatci. Chtějí si čas od času vyrazit na lodi za dobrodružstvím. Chtějí toho zkrátka sakramentsky hodně – a není vůbec jednoduché jim to v dostatečně krátkém čase po spuštění hry poskytnout.
Ze začátku a vlastně po většinu misí v kampani je hráč zaměstnán především stavbou rozličných budov. Těch je v Tropicu 2 docela hodně – takřka dvě desítky se starají o produkci a zpracování surovin, další desítka je distribuuje a zabavuje piráty, pak tu jsou pirátské domy a servisní budovy pro pracanty, budovy související se stavbou a výzbrojí lodí, stavby sloužící k obraně a udržování řádu na ostrově, čistě vtipné, ale i svůj účel mající stavby jako hřbitov (kde je možné probouzet kostlivce), „papoušnictví“ či felčar vyrábějící dřevěné nohy. K jejich stavbě je většinou nutné dřevo, ty pokročilejší ale vyžadují mezi svými pracovníky i mistra svého oboru, zkušeného řemeslníka, kterého je nutné za pomoci speciálního ediktu nejprve zajmout na výpravě. A poslední nezbytností je pak u unikátních staveb zlato.
Později však většinu času začnou zabírat jiné starosti. Ve chvíli, kdy je postaven funkční dok, loděnice, továrna na zásoby, šavle, muškety a děla, je na čase vyrazit na moře. Nakládání lodi probíhá automaticky v doku stejně jako opravy. Posádka se také přiděluje náhodně, ale je možné ji ovlivnit vyhazováním jednotlivých členů. A o tom, že se vyplatí mít na palubě zkušené piráty, přesvědčí všechny nevěřící Tomáše první výprava zelenáčů, kteří nejenže potopí loď, přijdou o peníze a nechají se zajmout, ale ještě navíc vyzradí dotěrným mučitelům polohu ostrova.
Pomocí k tomu určených ediktů může hráč zadávat lodím speciální úkoly. Vedle klasického projíždění sem a tam určitou oblastí tak mohou lodě pořádat cílený lov na specializované řemeslníky, plundrovat osady a brát do zajetí velké množství pracantů, prozkoumávat nové kraje a pátrat po obchodních stezkách či pomáhat ve vyvolávání konfliktu evropských mocností.
Význam ediktů je trochu menší než v Tropicu 1, přesto hrají v politice ostrova i diplomacii vedené s evropskými státy významnou roli.
Jejich vydáváním lze ovlivnit náladu na ostrově: piráti nejsou spokojeni s pitím? Vše spraví týden piva či grogu zdarma. Neužívají si karban a gambling v hernách? Častější dotované výhry jim spraví náladu. Edikty je možné zlepšit prakticky všechny důležité ukazatele (pořádek, strach, poslušnost…), stojí to ale nemalé finanční částky a řešení je to většinou krátkodobé. Zato význam pro diplomacii je velice zásadní: správně volenými nabídkami míru a práce pro určitého panovníka může pirátský král docílit pravidelného přísunu zajatců – levné a bezpečně získané pracovní síly – a navíc mu nehrozí nějaké razie či hony.
Tropico 2 je podobně jako jednička úžasné v řadě věcí. Jednak je to originalita a atraktivita námětu, jednak naprosto dokonalá atmosféra, jednak přehledné a přitom roztomilé grafické zpracování, jednak obrovské množství malých detailů, které ale potěší a udrží hráče u hry o onu pověstnou „chvilku“ déle (z toho pak pramení propařené noci a proslulé zarudlé zrakové orgány).
Mezi detaily, které příjemně překvapí a potěší, lze zařadit například výběr postavy pirátského krále, se kterým se hráč v kampani ztotožní. To není jen tak samoúčelné –
každý z nich má jiné vlastnosti ovlivňující některé klíčové statistiky ostrova. Dále potěší, že se čas od času podaří zajmout bohatého zajatce, za něhož lze požadovat nemalé výkupné. Možná již ohranou, ale stále velmi zábavnou možností je také pozorování myšlenek pirátů a zajatců. Výroky, které někdy pronášejí, leckoho sundají smíchy pod stůl. Hláška z demoverze „Mučení je strašlivá věc, ale v některých připadech se dá ospravedlnit, je-li zasvěceno dobrému účelu. Například tomu, abych se dobře pobavil…“ ale zůstala nepřekonána.
Grafické zpracování velice připomíná původní hru, přesto engine, který za vším stojí, není totožný s technologií za Tropicem 1. To ale může být všem vcelku jedno – podstatné je, že dvojrozměrná grafika je tradičně roztomilá, detailní, animace precizní a díky několika stupňům zoomu a možnosti rotace i přehledná. Na druhou stranu: textury terénu a zpracování vody rozhodně mohlo být lepší - a větší variabilita by Tropicu 2 také prospěla. Za zmínku ještě stojí filmečky mezi misemi a intro, stejně jako velice pěkně zpracované menu. Celkový dojem z grafické stránky lze tak se zamhouřenýma očima shrnout do tří slov: radost se dívat.
Pro všechny typy her, ale pro strategie obzvláště,
je veledůležitým schodem vedoucím k trůnu hráčského úspěchu ovládání. Tropico 2 v tomto směru exceluje – prakticky vše je přístupné na jeden či dva kliky, člověk se rychle dostane ke globálním statistikám, které jsou přehledné a přitom podrobné, důležité události se zobrazují v malém okně v pravém dolním rohu obrazovky, nechybí ani encyklopedie, která je odevšad velmi dobře prolinkovaná.
V době nepříliš dávné se dalo mluvit o úpadku budovatelských strategií. Faktem je, že už dlouho nevyšla opravdu originální hra, která by nepostrádala vážnější chyby v hratelnosti. SimCity 4 nebylo špatné, ale tak trochu zasmrádalo nastavovanou kaší. Z očekávaného Anna 1503 se vyklubala obtížně hratelná a překombinovaná záležitost. Casino Inc. se přes veškerý hype řadí jen k mírnému nadprůměru nenápaditých tycoonů. Naštěstí je tu Tropico 2: Pirate’s Cove, které dává na tyto rozporuplné projekty zapomenout. Málokdy se v dnešní době vidí hra originální, pěkně zpracovaná a navíc hratelná a prakticky bez chybičky. Pokračování banánové strategie tuto definici ale splňuje do puntíku a stává se tak prozatimním letošním králem budovatelských her.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
