Sledování sportovních přenosů není zrovna má oblíbená činnost. Raději se vrhnu na rekreační provozování jakéhokoliv sportu, než jen abych ležel na gauči, cpal se mastnými chipsy a vyřvával: „My jsme vyhráli, my jsme vyhráli“. Ale u olympiády dělám výjimku. Přece jen, je to velká událost. Mluví se o ní, píše se o ní a je jí plná televize. Nejen to, dokonce mě její sledování baví. Takových je nás pár stovek milionů. Na to určitě sázejí herní vydavatelé, takže těsně před začátkem 20-tých zimních olympijských her vypustili oficiální titul Torino 2006 na PC, PS2 a Xbox (a samozřejmě i na mobilní telefony).
Jenže stejně jako u hry doprovázející letní olympiádu v Aténách, ani tentokrát nejde o nic, co by zamávalo žánrem sportovních her. Na jednu stranu je tu snaha o co nejjednodušší ovládání, na druhou stranu je u některých z disciplín natolik nevyvážené, že zákonitě musí dojít k tomu, že si vyberete pár disciplín, které budete zkoušet stále dokola a na ostatní se prostě vykašlete. Naneštěstí jich není ani moc na výběr. Je jich osm (disciplín je 15, odvětví je 8) z nichž poslední je kombinací několika předchozích.
Budete-li hrát sami, pak máte o zábavu na „dlouhých“ třicet minut vystaráno.
Konkrétně jde o skok na lyžích, závody na běžkách, biatlon, slalom, závody na bobech, saních, rychlobruslení a severskou kombinaci. Je na vás, jestli si dáte jen jedno z těchto sportovních odvětví nebo si navolíte kombinaci 15 (popřípadě o něco méně) závodů, popřípadě si sestavíte vlastní sled disciplín. Ale jak jsem řekl, po prvním vyzkoušení si stejně jako u Athens 2004 vyberete pár oblíbených a na ostatní hodíte lidově řečeno „bobek“. Naštěstí ovládání u Torina 2006 je o něco lepší než u letní olympiády. Alespoň vás nebude dvacetiminutové hraní stát tři ovladače. Zběsilé mačkání několika tlačítek už je vyžadováno jen u minima disciplín.
Můžete si tedy zvolit z osmi odvětví, což je docela málo. Malou náplastí může být to, že u většiny z nich si poté ještě
můžete vybrat například délku trvání závodu nebo jak dlouhá bude trasa. Dokonce občas dojde i na volbu mužské či ženské verze. Nakonec je tu ještě obtížnost v obvyklém trojlístku „Easy“, „Medium“ a „Hard“. Ehm, ještě jsem zapomněl na to, že si samozřejmě můžete masírovat své vlastenecké EGO a vybrat si zemi, kterou budete reprezentovat. Pokud máte zájem vidět i své jméno v přehledu rekordů, můžete ho zadat. Ale svého avatara
rozhodně vytvořit nelze. Budete se muset spokojit s tím, kterého ho vám vrazí počítač.
Pak už se můžete vrhnout na sběr medailí. Někdy to bude jednoduché, jindy to bude tak frustrující, že pravděpodobně zvolíte možnost „Quit Event“. Je to hlavně kvůli několikrát zmíněnému ovládání. Například skok z můstku je naprosto oddychová záležitost, ale takové rychlobruslení je prostě hnus. Kdykoliv během hraní se můžete podívat, jak se disciplína ovládá. Napsané to vypadá jednoduše, ale provést to v reálu, to už je jiná věc (znáte to, obrázky z Kamasutry také vypadají lehce, ale zkuste je provést ve skutečnosti, abyste si něco nezlomili). Ne, snad, že by po vás bylo žádáno mačkat všechno, co se vám dostane do rukou, ale někdy i stisknout ve správný okamžik kolečko a křížek je docela fuška. Jakousi pomocí
je to, že se vám na obrazovce zobrazí instrukce, ukazující co byste měli stisknout. Ale zase sledovat nápovědu a ještě samotný závod vyžaduje minimálně tři oči, a to asi, pokud nejste temelínští, nemáte. Nechci hře křivdit, takže větší problém vám budou asi dělat jen běžky a rychlobruslení, ale s ohledem na počet nabízených sportů je to docela nepříjemné.
Pokud máte u svého PS2 sbírku sportovních her, pak se Torinu 2006 vyhněte velkým lyžařským obloukem.
Pokud si budete olympiádu zkoušet sami, pak máte o zábavu na „dlouhých“ třicet minut vystaráno. Za tuto dobu si prozkoumáte všechno, co hra nabízí a ještě stačíte získat nějaký ten vzácný kov. Nic, u čeho byste trávili padesát herních hodin. Naštěstí je tu multiplayer (ještě aby nebyl), který sice neumožňuje hraní online, ale zase dovolí hru až čtyř živých osob. To už je o něco věští zábava. Ne snad že by se herní možnosti zlepšily, ale chuť natřít to někomu živému v olympijské disciplíně je docela silná.
Rychle začnu chválit, naštěstí je co. Po vizuální stránce vypadá Torino 2006 velmi slušně. Díky uhlazené grafice,
poměrně bohatému prostředí a nějakému tomu fanouškovi v pozadí se hře daří částečně evokovat atmosféru sportovního klání. Dojem ale kazí animace postav, která není úplně nejlepší. Respektive je dost nepovedená. Knihovna zvuků také není zrovna bohatá a komentátoři by si klidně mohli obohatit slovní zásobu. Sice jsou některé jejich hlášky docela vtipné, ale házejí je do éteru s takovým nadšením, že byste skoro nepoznali, jestli zrovna diktují nákup unuděné prodavačce nebo hodnotí váš výkon.
|
Tak to jsem s chválením skončil docela brzy. Ono je to tím, že Torino 2006 nemá moc kladů. Ano, některé sporty jsou uživatelsky příjemné a hra nevypadá špatně, ale to jsou asi tak jediná výraznější pozitiva. Za to toho nepovedeného je mnohem více. Dokonce i ve srovnání s Athens 2004, které u nás dostaly mírně nadprůměrných 60 %, Torino 2006 hodně ztrácí. Už jen v samotném počtu disciplín nebo v množství zábavy. Jestliže máte letní olympijské hry doma, pak budete mít neodbytné pocit, že ty studenější jsou hodně, ale hodně odfláknuté.
Situace je jasná, autoři prostě nevsadili na kvalitu, ale na to, že hráči unesení olympijským duchem si titul koupí. A možná jim to vyjde. Jenže s ohledem na kvalitu a délku této hry by se u nás mohla nabízet za přijatelnější cenu než 1 290 Kč (v zahraničí jí seženete mnohem levněji). To se skoro vyplatí zajet si do Itálie podívat se na olympiádu skutečnou. A určitě to bude mnohem delší a záživnější.
|
Grafika
Málo sportů| Torino 2006 : XX Olympic Winter Games | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
