S projektem The Shield to jeden čas vypadalo vážně nahnutě. Asi tak jako s desítkami k ledu uložených her. Jeho vydavatele, společnost Sammy Studios, si totiž koupila SEGA a vývoj zastavila. Po půl roce se však na scéně objevil Aspyr, který hru vytáhl zpět na světlo světa. Jeden by si tak mohl myslet, že šlo o tak skvělý kousek, že zkrátka nemohl zapadnout. Bohužel to není tak úplně pravda. Jestliže vlastníte kabelovou televizi a ladíte kanál AXN, s velkou pravděpodobností víte, co to The Shield je. Ano, jde o jeden z těch amerických seriálů, které si našly miliony příznivců po celém světě. Pravda, není zase tak kultovní jako LOST, Prison Break či Heroes, na druhou stranu má opravdu věrné publikum. Jak jinak si také vysvětlit, že se vysílá už pátou sezónu? Jak už to tak u podobných případů bývá, herní zpracování za kvalitou originálu notně zaostává, přesto nebo právě proto, že se snaží naplnit jeho základní premisy, které tak dobře fungují v televizi, ale mnohem méně na počítači.
Strážci zákona zde nejsou bezchybnými hrdiny, kteří striktně respektují práva zločinců a ke kýženému výsledku se dobírají jen uzákoněnými prostředky
The Shield je seriálem kriminálním, ale záležitostem, jako je Kriminálka Las Vegas, se příliš nepodobá. Jeho kouzlo tkví v tom, že se policejním světem zaobírá z temné stránky. Strážci zákona zde nejsou bezchybnými hrdiny, kteří striktně respektují práva zločinců a ke kýženému výsledku se dobírají jen uzákoněnými prostředky. Detektiv Vic Mackey jednoho z revírů v Los Angeles ve svém týmu (Strike team) uvedl v chod takové metody, za jaké by ho jeho nadřízení nepochválili. Oni ho vlastně nechválí, ostatně jedním z pilířů seriálu jsou nejrůznější způsoby, jak byrokraty, kteří „nevědí, jak to vypadá v ulicích“, obejít. Vic má jediný absolutní imperativ: udělat pořádek a je mu jedno, jak k tomu dojde. Zda vymlátí z informátora duši či najde drogy, které na stanici neodevzdá, ale nechá si je k dalšímu použití. A i nějaký ten úplateček zde najde uplatnění. Seriál tyto prvky pochopitelně může ukázat v mnohem lepším světle, hra je spíše nastiňuje v in-game sekvencích, které se vám promítnou mezi jednotlivými misemi.
Příběh je alternativní linkou k seriálu a je to bohužel poznat. Jeho scénáristé by se v televizi zřejmě příliš neohřáli, protože neustále opakují, jak dostanou ten který gang a bude pokoj. Je tu vidět snaha o jakousi konstantní dějovou linku, která však končí dříve, než se v ní stačí cokoliv probrat. Proti Vicovu týmu stojí systematicky ozbrojované gangy, jimž je pochopitelně zapotřebí nebývale silný arzenál odebrat. Prostor k manévrování je minimální, a tak se dialogy hlavních protagonistů omezují na rádoby vtipné narážky, které mají zřejmě zvýšit jejich neohroženost. Vypadá to, jako kdyby chtěl z postav někdo za každou cenu vytvořit negativní charaktery, ovšem na rozdíl od seriálu bez smysluplného opodstatnění. Musíme přiznat, že některé se celkem povedly, ale kolem a kolem budete rádi, když zbytečné vykecávání skončí a vy se budete moci vydat do akce.
Příběh je alternativní linkou k seriálu a je to bohužel poznat. Jeho scénáristé by se v televizi zřejmě příliš neohřáli.
Autoři hry se nejvíce chlubí oněmi netradičními metodami vyšetřování. Pomiňme, že jde často o vysloveně samoúčelné násilí –
vymáchání hlavy v záchodě či připálení na sporáku přeci vypadá jako něco nového, co je možné zpracovat s důvtipem a nadsázkou. Bohužel k tomuto kroku autoři The Shield nedošli. Všechny tyto vyšetřovací a vyslýchající praktiky mají k zábavě hodně daleko. Samozřejmě, prvních pár pokusů vás možná zaujme, ale jinak je třeba „grilování“ na sporáku provedeno veskrze nenápaditě. Stačí mačkat znázorňované klávesy, čímž se „objekt“ čím dál tím více připéká a je jen otázkou času, kdy z něj vypadnou informace vedoucí k další misi. Někdy jsou gangsteři natolik vytvrdlí, že ani promáchání hlavy v záchodě s nimi nehne. Pak se hodí baseballová pálka, kterou rozmlátíte interiér gaunerova příbytku, což s ním najednou pohne a všechno vyžvaní. Když jsme poprvé takhle rozmlacovali, trvalo to asi půl hodiny, ačkoliv mělo jít o několikasekundovou záležitost. Jen několik věcí je totiž zničitelných a vy je do jedné musíte zdemolovat. Vzhledem k ne vždy stoprocentnímu koliznímu systému, který občas mine i cílové předměty, jde skutečně o frustrující práci.
Akce je méně než by člověk v 3rd person hře s takovou tématikou čekal. Poměrně často si užijete boj na blízko, buď pouze omezeně pěstmi, nebo i s pomocí nějakého předmětu. V zásadě se dá říci, že vždy než začnete provádět vyšetřování, je potřeba někoho takhle zmydlit, chytit ho zezadu a přivést buď ke sporáků či záchodu. Mezitím mu můžete třeba omlátit hlavu o skříň apod. Hra je vážně dost brutální, takže dětem by se do rukou rozhodně neměla dostat. Co se týče střílení, situace, kdy si ho „užijete“, jsou ještě mnohem střídmější. Ani takový polda, jako je Vic, si nemůže dovolit vystřílet bandu gangsterů bez postihu. Za každé zbytečné násilí či dokonce zabití se mu plní ukazatel jakési „poldovskosti“, který nesmí zaplnit, jinak hra končí. Vězte, že v mnoha misích ho naplníte takřka po okraj. Štěstí ovšem je, že jakmile dorazíte na stanici a máte po kapsách nějaké ty přebytečné drogy, stačí je odevzdat na příslušném oddělení a míra nesnášenlivosti nadřízených vůči vaší osobě klesne, stejně jako míra v ukazateli. Jinak máte v podstatě jen pistoli a řekněme si na rovinu – žádná velká zábava s ní není. Autoři si zřejmě řekli, že střílením stejně moc času nestrávíte, a tak se na záživný akční model vykašlali. Střílení tu tedy sice je, ale jen tak pro formu.
Ani takový polda, jako je Vic, si nemůže dovolit vystřílet bandu gangsterů bez postihu.
|
Občas dobrý nápad
Brzy stereotypní
20 dolarů
Anglicky
