Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Swords of Destiny

  12:00
Je tomu již několik let, co jsme již přestali počítat, kolikrát se ve hrách vlastně ocitl svět v ohrožení a je potřeba ho zachránit. Ve Swords of Destiny nás ovšem tato šichta čeká znovu.

Swords of Destiny Klasické akční řezačky nemají v současnosti lehkou pozici. Ve vyložené oblibě je má podle řeči jen velmi málokdo, a drtivá většina hráčů dá raději přednost některému kvalitnímu titulu z jiných žánrů, ale na druhou stranu je pozoruhodné, že takovéto hry stále vznikají, a tak je jisté, že poptávka po nich musí být stále poměrně dost slušná. Jedním z typických zástupců tohoto žánru je i dnes recenzovaná hra Swords of Destiny.

Zatímco mnoho her se v dnešní době snaží ukrutnou akci lecčím ozvláštnit, autoři Swords of Destiny se do žádných experimentů nepouštěli, a tak je výsledný produkt čistokrevnou akcí, která si na nic nehraje, ale zároveň toho ani moc nenabízí. Hlavním hrdinou je bojovník Lei Yun, jenž se v rámci poněkud zmateného a vzhledem k danému žánru i zbytečnému příběhu pouští do boje s démony, aby klasicky zachránil celý svět, všechno lidstvo a jako bonus ještě dceru svého mistra, jenž poměrně klišovitě hned v úvodu umírá po útoku démonických nájezdníků. Cesta to bude náročná, ale bohužel poměrně fádní.

Swords of Destiny

I přes veskrze jednoduché principy je ovšem hratelnost velmi příjemná.

Čistokrevné akční řádění se dnes již víceméně automaticky jedná jednotvárné hratelnosti. Některým hrám se to ale daří více než dobře zamaskovat, a stávají se z nich veskrze příjemné zálažitosti – z poslední doby jmenujme kupříkladu graficky nádherného Genjiho nebo celkově vynikající God of War. Jak již bylo ovšem naznačeno, v případě Swords of Destiny se ničeho takového nedočkáme, takže pokud od této hry bude někdo očekávat cokoliv jiného než lineární přímočarou akci, bude poměrně zklamán.

Nadšeni ale v první chvíli nebudou ani ti, kteří přesně takovéto ryze akční záležitosti vyhledávají. Důvodem je poněkud netradiční ovládání. Základ je totiž tvořen jedním tlačítkem pro útok, jedním pro rychlý přesun a jedním z postranních pro zaměření soupeřů. Pokud se totiž budete mezi nepřáteli pohybovat jen tak nazdařbůh a řezat do nich naslepo, bude se vám hrát mnohem Swords of Destiny hůře. Typický obrázek zdejší hry tak vypadá tak, že nejprve si postranním tlačítkem některou z nepřátelských potvor zaměříte, poté se k ní bleskurychle přesunete rychlým přískokem a okamžitě do ní začnete bušit hlava nehlava. A až se daná kreatura rozplyne na temný prach, opakujeme celý postup tak dlouho, dokud nevytřískáme každou potvoru v dohledu. A to neříkáme jen tak ze zvyku, ale proto, že vyrubat všechno kolem je skutečně nutné, jelikož zde mimo jiné zaznamenáváme i známý neduh, kdy se vám cesta dál zkrátka neotevře dříve než všechno vybijete.

Poměrně rozpačité je i technické zpracování, zejména pak kolísavá úroveň grafiky.

Aby akce nebyla zase až tak jednotvárná, byla do ní zakomponována i nějaká ta komba a poměrně dosti oživujícím prvkem jsou vzdušné souboje. Je zde tedy možnost vyhodit nepřítele do vzduchu, kam za ním náš hrdina automaticky vyskočí a při správném načasování mu ještě před dopadem pár úderů uštědří. Skok jako takový lze samozřejmě provést i samostatně, ale Swords of Destiny při samotném boji se nejedná o zcela klíčový prvek. Pokud totiž zaměříte některého z létajících démonů, stisknutí tlačítka pro přískok automaticky znamená, že se Lei Yun vydá do výšin, kde se s daným monstrem vypořádá. Některé příšery sice snesou o něco více než jiné, a tak si vyžádají třeba dva nebo více „náběhů“, ale není to nic, co by bylo velkou brzdou hratelnosti, protivníci se totiž zjevují ve vlnách, kdy ta další přichází vždy až po totální anihilaci té předchozí, takže pokud nějakou kreaturu nesejmete napoprvé, nehrozí, že byste tím pádem ztratili čas dostali se do zahlcení nepřáteli. Poměrně atraktivním prvkem je i speciální kombo, kdy je potřeba soupeře nejprve trefit v pravý okamžik, což odstartuje vzdušné kombo, v němž Lei Yun zvládne najednou vyřídit více protivníků.

Jak má vypadat přímočará akce?

Jak jsme již zmínili v úvodu recenze, i „prachsprostá“ rubačka se dá udělat tak, aby hráč neměl dojem, že se jedná pouze o „prachsprostou“ rubačku. Typickým příkladem je hra Genji: Dawn of the Samurai. Přestože se v celé hře neděje nic jiného než že kosíte zástupy nepřátel, děje se tak v poměrně rychlém sledu, kdy nezůstáváte příliš dlouho na jednom místě, takže máte ze hry velmi dynamický dojem. Vcelku rozumně člověka v rámci možností daného žánru vedle grafiky zaujme i příběh a náznaky RPG elementů a potulování se po mapě zase vytvářejí dojem jakési vyšší komplexnosti a propracovanosti a kombinací toho všeho se podařilo i jakž takž zamaskovat ne zrovna značnou délku hry.

Swords of Destiny I přes veskrze jednoduché principy je ovšem hratelnost velmi příjemná, dynamická a i poměrně vyvážená. Jediným jejím zásadním záporem tak je její fádnost. Akce se stane poměrně jednotvárnou již poměrně záhy, což je dost škoda. Hra se tak dostává do kategorie těch, které dokáží zaujmout a pobavit, ale pouze v krátkých chvilkových intervalech, jelikož dohrát ji na jeden zátah si vyžádá trochu toho přemáhání a bude to jistě doprovázeno nejedním zívnutím. Nic na tom bohužel nezmění ani hledání a sběr nejrůznějších předmětů včetně nových modelů mečů, které se samozřejmě do jisté míry liší svými vlastnostmi. Pocit jednotvárnosti je zkrátka příliš silný a své pozice drží zarputile.

Poměrně rozpačité je i technické zpracování, zejména pak kolísavá úroveň grafiky. Ta je na jednu stranu lehce zrnitá, ale na stranu druhou dokáže zobrazit vcelku slušné vizuální efekty. Podobné je to i se ztvárněním herním lokací. Někdy chodíte v nudných a nevzhledných koridorech, ale čas od času se člověk dostane do lokace, která nepřekvapí ani tak svou technickou úrovní, ale jistou mírou stylovosti pak již určitě. Občas rovněž ztrácíte přehled o zdejším dění, což ale v tomto případě rovněž není zásadní problém, jelikož kameru si lze volně nastavovat, nehledě na to, že hra je designována tak, že i

Klady a zápory

Plus Nekomplikovaná hratelnost
Plus Vysoká míra akce
Plus PLUS3
Plus PLUS4

Mínus Všeobecná jednoduchost
Mínus Jednotvárnost
Mínus Ne zcela přesvědčivá grafika
Mínus Dabing

když občas nevíte, kde se zrovna nacházíte a do čeho to zrovna bušíte, nijak zvlášť to nevadí. Až s daným nepřítelem skončíte, zaměříte si jiného a prostřednictvím přískoku se zase rychle zorientujete. Příliš práce si tvůrci ovšem nedali se zvukovou stránkou, kdy zejména dabing místy působí téměř až amatérsky.

Co nám z toho všeho tedy celkově vychází? V zásadě poměrně rozumná šavlovačka, která ovšem prakticky ničím nepřekvapí a navíc začne až nehorázně brzy vyvolávat pocity ospalosti. Pokud hoříte touhou si nějakou nekomplikovanou čistokrevnou akci zahrát, Swords of Destiny poslouží velmi slušně. Pokud ale hledáte i něco navíc, porozhlédněte se raději někde jinde.

Swords of Destiny
Výrobce/Vydavatel Marvelous Interactive/Atari
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 43 kB
Verdikt: Rozumná akční záležitost, která ovšem nedisponuje ničím zvláštním a navíc se velmi brzy stává poměrně stereotypní.
Hodnocení: 65% (info)

Témata: dabing, God of War
  • Nejčtenější

Každé zranění postavy zanechá jizvu, hráči se bojí, že budou ovládat zrůdy

Vývojáři netrpělivě očekávaného remaku legendární špionážní hry Metal Gear Solid Delta: Snake Eater...

Děláte z nás hlupáky. Černý samuraj a Japonsko od Ubisoftu se Japoncům nelíbí

Zatímco Ubisoft v uplynulých dnech detailněji představil Assassin’s Creed Shadows zasazený do...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Vývojáři strategické hry vyřešili krizi bydlení odstraněním pronajímatelů

Vývojáři povedené strategie Cities: Skylines 2, ve které si hráči mohou postavit vlastní virtuální...

Mačkání prsou nebo uklízení mrtvol. Hráli jsme nejdivnější dema na Steamu

V digitálním obchodu Steam proběhl tento týden festival demoverzí, během nějž jsme si mohli zdarma...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Všichni společníci v Dragon Age budou pansexuální. Nahota je samozřejmost

Jak už je u her od Bioware zvykem, zásadní roli v chystaném pokračování série Dragon Age budou hrát...

Remake prvních Falloutů nebude, jsou perfektní, tak jak jsou, zní z Bethesdy

Návrhář Todd Howard z Bethesdy se nechal slyšet, že rozhodně neplánuje předělat první díly kultovní...

K smrti ho vyděsila vlastní dcera. A další videa, která se stala senzací

Zdrojem velkých emocí nejsou jen různé životní události či sportovní zápasy, ale také hraní...

Nintendo opět zabodovalo, během Directu ukázalo hry pro následující měsíce

Očekávaná prezentace Nintendo Direct nezklamala. S přihlédnutím k tomu, že konzole Switch je na...

Ani druhý restart nepomohl, se sérií Alone in the Dark to vypadá bledě

Jen pár měsíců po vydání dalšího dílu hororové série Alone in the Dark uzavřelo vydavatelství...

Putine, běž do prd*le, zahlásil na koncertě Rod Stewart. Němci zpěváka vypískali

S překvapivou vlnou nevole se na svém nedělním koncertu v Lipsku setkal rockový král Rod Stewart. Během vystoupení se...

Skandál kolem morbidně obézní Miss Alabama. Co se ztratilo mezi řádky

Sociální sítě počátkem června rozvášnila obézní plus size modelka Sara Millikenová oceněná titulem Miss Alabama 2024....

Tvrz koupil za 76 tisíc a daroval ji manželce. Pak ruinu 20 let opravoval

Pavel David zahlédl v dubnu roku 2003 v novinách inzerát: „Prodám tvrz za 76 000 Kč.“ Ještě ten den si jel zříceninu...

Ostuda bratrů Bendigů v AZ-kvízu. Jan se vymlouval na trému z Mareše

Ve speciálním díle AZ-kvízu s názvem ČT art kvíz se proti sobě utkali bratři Jan a Marsell Bendigovi. V soutěži se jim...

Do Itálie se nevrátím, tady vše funguje lépe, říká dcera Petra Hapky

Dcera slavného českého hudebníka Petra Hapky (†70) Petra (41) žila od 3 let s matkou v italském Římě. Ve 29 letech se...