RECENZE: Switch Sports navazuje na slavnou éru pohybového ovládání

Switch Sports je sada jednoduše zpracovaných sportů, jejichž kouzlo tkví v pohybovém ovládání. Není těžké se dovtípit, že nejvíc zábavy si užijete ve více lidech u jedné televize.

Když koncem roku 2006 vyšla konzole Wii, stal se z ní okamžitě hit. Dokázala totiž vzbudit zájem i mimo tradiční hráčské jádro, ostatně tehdejší šéf Nintenda Satoru Iwata byl velkým zastánce takzvané strategie modrého oceánu. Ve zkratce: lepší, než soupeřit s konkurencí na stejném kolbišti, je objevit nový tržní prostor. A právě to se konzoli povedlo, když do her vnesla pohybové ovládání pomocí speciálně navržených ovladačů. Pak jí sice během životního cyklu došel dech kvůli nižšímu výkonu, během prvních let si ovšem užívala přízně.

Proč to všechno říkám? Protože právě k této konzoli Nintendo přikládalo hru Wii Sports, tedy kolekci jednoduše zpracovaných sportů, které ovšem skvěle demonstrovaly pohybové možnosti konzole. Nástupce Wii, konzole Wii U, komerčně úspěšný nebyl, a tak nepřekvapí, že ani Wii Sports Club díru do světa neudělal. Aktuální počin Switch Sports vychází víc než pět let po vydání Switche, což jen potvrzuje, že pohybové ovládání už dávno není prvek, který prodává.

Nintendo se Swich Sports rozhodně znovu nevynalézá kolo. Je to opět kolekce sportů, které si může užít každý – ideální je samozřejmě hrát u jedné televize, případně online, sólo hra proti počítači zase tak zábavná není. K dispozici je šest sportů: tenis, bowling, chambara (sport vycházející z šermu), volejbal, badminton a fotbal. V rámci bezplatné aktualizace se ještě letos dočkáme golfu. K mému zklamání chybí box. Vím, část lidí ho celkem hejtovala, ale mě bavil.

Pokud znáte předchozí díly, určitě jste si všimli, že avatary mii, které jsou spojené právě s érou Wii, nahradily postavičky nazvané sportsmates, které mají normální ruce, nohy a propracovanější obličeje. Pokud by se vám po mii přeci jen stýskalo, můžete si je importovat. Respektive takto, použít lze pouze hlavu, která je přilepená k tělu sportsmates, což vypadá malinko bizarně, protože to jsou dva odlišné styly. Avatary sportsmates si lze přizpůsobit, ať už mluvíme o použitém účesu, barvě očí či kosmetických doplňcích.

Sportů je šest, zdarma ještě získáme sedmý golf. Ale i tak by jich mohlo být víc.

Z nabízených sportů nás nejvíc bavil asi bowling, který jsme hráli ve čtyřech u jedné televize a simultánně, takže to celkem odsýpá. Potřeba k tomu ovšem jsou čtyři ovladače joy-con. Ale nebojte. Pokud doma máte jen standardní pár, lze hrát jen s jedním joy-conem a střídat se. Výhodou pak je, že obrazovka není rozdělená (v našem případě na čtyři části) a když hrajete, máte celý výhled pro sebe.

Hraje se plnohodnotný bowling na plný počet kol, přičemž ve více hráčích se můžete rozdělit i do týmů. Páčkou na ovladači si můžete nastavit pozici postavičky, tlačítky směr a švihem ruky kouli hodíte a určíte případně rotaci. Kdo by si chtěl standardní hru zpestřit, může hrát ve speciálním režimu s překážkami, ať už to je zvlnění, vyjíždějící sloup či pohybující se kus dráhy. Mně to přijde fajn, protože tu můžete prokázat svůj um, nicméně po vyčítavých pohledech členů rodiny a hláškách typu „kdo tam dal ty debilní překážky“, jsme u nás zůstali u klasického režimu.

Příjemným překvapením je volejbal, který má velmi dobrou dynamiku a poskytuje slušné uspokojení ze smečů na síti. Používá se bagr, nahrávka, u sítě pak švihem ovladače nahoru vyskočíte a švihem dolu zasmečujete. Důležité je načasování, které rozhodne o tom, zda míč odehrajete tak tak, nebo tam pošlete pořádnou pumelenici. Na síti lze výskoky také bránit.

Při hraní je lepší používat u ovladače poutko.

Poslední hrou, kterou lze hrát lokálně až ve čtyřech, je tenis. Můžete si nastavit klasickou hru, dvouhru, kdo bude na síti, a na výběr je ze tří stupňů obtížnosti. Badminton může znít po herní stránce podobně, ale pohyby jsou víc vertikální. Když synovi v této hře vyletěl při máchání ovladač podruhé z ruky, uvědomil jsem si, že je vlastně docela dobrý nápad vyštrachat poutka a používat je.

Fotbal trochu připomene Rocket League. Hraje se jeden na jednoho nebo čtyři na čtyři, přičemž páčkou se ovládá pohyb. Lze vyskočit a pokud stamina dovolí, tak se i rozeběhnout rychleji. Kop se realizuje švihnutím ruky. Největší požitek je samozřejmě dát branku, kterou kryje jakási bariéra, která se efektně roztříští. Přesto mám u této minihry pocit, že by to chtělo ještě něco navíc.

A tím teď nemyslím režim penalt, který využívá poutko (je to to stejné jako u Ring Fit Adventure), pomocí nějž si ovladač přichytíte k noze. V tomto režimu odpalujete míč z nahrávky a snažíte se dát gól, zatímco velikost branky je proměnlivá. Hlavní je načasování. Přiznám se, že přidanou hodnotu kopu nohou v tomto případě docenit nedokážu, přijde mi to zbytečné. V létě ovšem vyjde aktualizace, která umožní takto hrát celý zápas, nejenom penalty, tak uvidíme.

Bowling je nesmrtelná klasika. V onlinu si ho můžete zahrát v režimu battle royale.

Chambara, což je duel s mečem, mi přijde super, zejména proto, že rozhodující není jen postřeh, ale svoji roli hraje taktika. Zápasí se jeden na jednoho na vyvýšené plošině a cílem je z ní protihráče shodit do vody. Vždy, když váš útok projde, udělá protihráč krok dozadu. Když se vám naopak podaří útok zablokovat (například horizontálně vedený útok zablokujete mečem ve vertikální poloze), je útočník na chvilinku omráčený, takže máte prostor beztrestně zaútočit. Cílem tedy není jen zběsile máchat (byť v onlinu mi relativně často prošel okamžitý a co nejrychlejší sled útoků), ale číst polohu meče soupeře a ve vhodný okamžik zaútočit.

Možná ještě někteří z vás mají doma Wii nebo Wii U. Pokud ano, asi o moc nepřijdete, když zůstanete u některé z původních verzí. Pro novinku ovšem mluví ještě jedna věc: ovladače. Není to jen lepší odezva a přesnost, ale také velikost a hmotnost. Původní wiimote je celkem pádlo, zatímco joy-cony se v ruce ztratí.

Posledním bodem je online, v němž můžete hrát sami nebo ve dvou proti hráčům z celého světa. V rámci recenzování ještě nebyly spuštěny servery, nicméně absolvoval jsem dva network testy, během kterých vše šlapalo, jak má. Například survival bowling je v podstatě battle royale pro šestnáct hráčů, takže užít si můžete, i když zrovna nemáte nikoho doma po ruce.

Z avatarů mii lze použít pouze hlavu (viz první postavička), Switch Sports vsadil na nový typ sportsmates.

Hraní online je okořeněno posíláním samolepek, které vyjadřují, jak se zrovna cítíte (podobně jako v Mario Party Superstars). Online vyžaduje předplatné Nintendo Switch Online a láká na hodnocené zápasy i rankování. Skrze hraní online se také získávají body, pomocí nichž se odemknou různé kosmetické odměny, a tedy i další možnost i přizpůsobení. Na tuto část se ještě podívám po vydání hry.

Switch Sports je ten typ hry, která se nestane hrou roku, ale prodávat se bude slušně. Užít si ji totiž může každý, a právě při hraní s rodinou nebo kamarády vynikne její síla. Ačkoliv vše vypadá na první pohled jednoduše, hry jsou zpracovány precizně a mají určitou hloubku. Díky tomu si je mohou užít začátečníci i zkušenější. Celkem mi chybí box, vám se třeba bude stýskat po baseballu – asi se shodneme, že ještě jeden dva sporty navíc by nebyly od věci. Na podzim se dočkáme v rámci bezplatné aktualizace golfu, teoreticky příští rok by mohl následovat nějaký placený. Ale u Nintenda člověk nikdy neví.