Nintendo uvádí právě dnes na evropské trhy svou novou konzoli Wii, v jejíž „základní výbavě“ k nám v krabici s konzolí přichází i hra Wii Sports. Asi nemá cenu zastírat, že tato hra supluje klasické demo disky, které se mnohdy k novým konzolím přikládají, ale na druhou stranu se Nintendo velmi rozumně rozhodlo, že nebude možnosti své konzole demonstrovat pouze kratičkými demo ukázkami, k jejichž výběru by navíc bylo potřeba jednat s third-party výrobci, ale vyrobilo vlastní soubor sportovních her, které jsou novému Wii ušity přesně na míru. Samozřejmě že se nejedná o kdovíjak detailně zpracovanou záležitost, ale skutečnost, že se v jiných světových končinách tato hra prodává zcela samostatně, naznačuje, že se nebude jednat ani o vyloženě horkou jehlou spíchnutý zmetek. Co nám tedy Wii Sports nabízí?
Tennis
Díky „jevištnímu hraní“ trojice Miyamoto, Iwata a Fils-Aime na letošní E3 jednoznačně nejznámější z Wii sportů. Jedná se o tenisovou čtyřhru, v níž údery rozdáváte pohyby Wii ovladače, jako kdybyste máchali skutečnou raketou. I přes poměrně dost infantilní vzhled, jenž je ale ostatně vlastní všem zdejším sportům, má tato hra ale až překvapivou hloubku, což je ale ostatně rovněž vlastní všem zdejším sportům. Nejedná se samozřejmě o žádnou simulaci, ale stačí si dát pár gamů, abyste pochopili základní principy fungování, a pak již budete schopni nejen dávat rány tvrdší než Roger Federer, ale zároveň je i poměrně dost přesně umisťovat. Zpočátku se zápasy budou odehrávat zásadně v místech okolo základních čar, ale v okamžiku kdy získáte trochu více zkušeností, budete schopni hrát poměrně aktivně i na síti. Jelikož se jedná o čtyřhru, tak máte na své straně kurtu samozřejmě dva panáčky a v kostce řečeno ovládáte vždy toho, který je momentálně v blízkosti míčku. Jelikož se jedná v prvé řadě o multiplayerovou záležitost, není výkonnost počítačem řízených soupeřů kdoví jaká, ale když se jim „zachce“, dokážou vás pěkně potrápit i v době, kdy již máte docela natrénováno. Aby hra byla přístupná širokým masám, není potřeba nijak přehnaně mířit, ale jen tak plácat do míčku se rovněž nevyplácí. Zahrát do outu totiž není žádný problém, a tak není předváděná hra pouze dílem rychlých reflexů, ale i načasování úderů a správných pohybů ovladače. Jen tak totiž dosáhnete skutečně kvalitního herního projevu, odpovídajícího hráčům elitní světové desítky :-). Škoda jen toho, že se dá hrát pouze samostatná hra, respektive na dva či tři vítězné gamy.
Baseball
Opět poněkud zjednodušené pojetí skutečného sportu, ale nutno říci, že opět poměrně funkční. Ovladač držíte v ruce jako baseballovou pálku, přičemž následně se stejným pohybem jako v reálu snažíte odpálit míček, po třech outech se mění strany a vy jdete nadhazovat, což se děje pohybem ruky shora dolů, podobně jako kdybyste skutečně házeli. Na výběr je ze čtyř typů nadhozů (vybírají se prostřednictvím stisku příslušného tlačítka)– rychlého, dvou druhů „toček“ a matoucího „splittera“, jenž míří mimo strike zónu. Ne něj si dejte pozor zejména v multiplayeru, protože přehled o dráze míčku sice na obrazovce máte docela slušný, ale pořád to není jako ve skutečnosti. Živému hráči pak přirozenost velí snažit se odpálit každý nadhoz, takže když mu tam naházíte kupu splitterů, na které on bude reagovat, budete mu sázet jeden strike-out za druhým. Co se týče výše zmíněného zjednodušení, pak vězte, že zde neexistuje nic jako třeba posílání hráčů po metách, jejich kradení a podobně. Prostě jen pálíte a podle toho jak se vám to daří tak hra vyhodnotí, o kolik met se posunete a podobně. Pohyb polařů je ale poměrně pomalý, takže nemusíte mít strach, že by se zde nedalo bodovat. Vedle komické zkutečnosti, že kromě nadhozu a pálkaře nemají žádní další hráči nohy pak zde ale ještě máme méně zábavnou skutečnost, že se hraje pouze na tři směny, přičemž pravidlo o předčasném ukončení zápasu zde vstupuje v platnost v okamžiku, kdy na konci některé z dřívějších směn vedete alespoň o pět bodů. I přes značná zjednodušení se ale jedná o velice hratelnou záležitost.
Bowling
Díky své jednoduché podstatě se spolu s golfem jedná o nejvěrněji zpracovaný sport. Navíc se hraje v plné délce devíti dvojhodů plus desátý potenciální trojhod. Ovladačem se máchá stejně, jako kdybyste házeli skutečnou bowlingovou koulí a své Mii můžete před odhodem i posouvat či natáčet doprava a doleva. Hra bere v úvahu i rotace koule, takže je výsledný dojem skutečně velmi věrný. Zjistili jsme totiž, že pokud se vám při reálném bowlingu koule obvykle stáčí do jedné ze stran, ve hře tomu je dost podobně.
|
Opět velmi věrné zpracování, ale zároveň se jedná o hru, která je stejně jako ve skutečnosti z našeho pohledu nejméně zábavná, jelikož jí schází alespoň špetka akčnějšího dění, ale zároveň se jedná o hru, jejíž precizní zvládnutí je opět stejně jako v reálu nejnáročnější, jelikož vedle větru či terénních nerovností je potřeba brát v úvahu i sílu úderu a jeho provedení. Zahrát birdie tak zejména v prvních fázích hry není nic jednoduchého. Ovládací metoda je i zde zcela jasná – ovladač držíte jako golfovou hůl a provádíte různě silné a různě rozmáchlé údery, k jejichž odhadu slouží stupnice na obrazovce. Na výběr je ze tří obtížností, ale bohužel pouze při hře na tři jamky. Je zde možnost hrát i na jamek devět, ale klasické osmnáctijamkové hřiště zde chybí.
Boxing
Společně s bowlingem se jedná o naši nejoblíbenější disciplínu a to i přesto, že de vidíme nejvíce nedotažeností. Jako jediná ze zdejších her vyžaduje připojení nunchuku, kdy v každé ruce držíte jednu „půlku“ ovladače a napodobujete pohyby boxera, čímž ovládáte vlastní postavičku, kterou vidíte zprůhledněnou zezadu. Boxuje se na tři kola, na jejichž konci je vyhlášen vítěz. Samozřejmě tedy pouze v případě, že oba borci se konce zápasu ve zdraví dožijí. Vedle klasických direktů je možné sázet háky i zvedáky, ale hra bohužel trpí nejméně přesným ovládáním ze všech Wii sportů. Dát rychlejší kombinaci úderů je spíše dílem náhody a čas od času váš úder dopadne jinam než jste původně zamýšleli. Pochválit ale musíme možnost krytí, které se podobně jako v opravdovém boxu provádí zvednutím rukou, a úhyby, které váš Mii bijec provádí podle toho kam se nakláníte sami.
Pokud si ale myslíte, že vaše babička nezvládne boxovat tři kola ve vysokém tempu, nemusíte se bát. Všechny hry se totiž dají hrát i bez toho, abyste předváděli pohyby, jako skuteční spotrovci. Podvědomě vás to samozřejmě bude nutit pohybovat se správně, ale ve skutečnosti stačí mnohdy místo celého těla hýbat pouze zápěstím v požadovaném stylu, což platí prakticky pro všechny zdejší hry. Sympatická je i možnost importu Mii postavičky z vlastního ovladače, takže když půjdete kámoše vyklepnout v tenise, vezmete si s sebou do kapsy ovladač s vlastním Mii panáčkem, abyste se cítili jako doma, případně si vylepšili nějaké ty statistiky.
|
Wii Sports | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|