VIDEO: Ping pong či gladiátorské zápasy v obýváku, testujeme první pohybové hry

Pohybové ovládání Move má velké ambice. Ale aby zaujalo co nejširší masy, začíná spíš s jednoduššími tituly. I když Sports Champions nejsou úplně přesně ten případ.

Sports Champions - Table Tennis

Když se začala prodávat konzole Wii od Nintenda, našli jsme v krabici přibalenou i hru Wii Sports, která měla okamžitě demonstrovat možnosti pohybového ovládání. Podobná kolekce sportovních her s názvem Sports Champions se objevuje i při startu pohybového ovladače PlayStation Move. Je ale potřeba ho koupit zvlášť. Na první pohled se tváří dost jednoduše, ale po seznámení se zdejšími disciplínami se v nich dá najít i slušná hloubka.

V nabídce jsou lukostřelba, házení talířem, bocce (obdoba známějšího pétanque), stolní tenis, plážový volejbal a variaci na bojovku. Struktura všech disciplín je jednoduchá. Nabízejí tři šampionáty odlišené obtížností a za úspěchy jsme odměňováni odemykáním nových zápasů, oblečením postav nebo novými herními možnostmi. A všechny hodně sázejí i na multiplayer.

Výběr byl proveden tak, aby demonstroval co nejširší možnosti pohybového systému Move, jenž lze používat jak v kompletní sestavě i s přídavným ovladačem, tak i v "nouzové" verzi pouze s ovladačem hlavním. I ten sám o sobě stačí k tomu, abyste si velice dobře zahráli, ale v případě lukostřelby a bojovky je znát, že dvojice ovladačů poskytne přeci jen lepší herní zážitek.

Postupem času se pochopitelně zvyšuje i obtížnost a to někdy docela rafinovaně. Například u stolního tenisu se v pokročilejší sérii zápasů přestane zobrazovat trajektorie míčku.

Technické zpracování není sice nic světoborného, ale zcela dostačuje. Spíš bychom vytkli sestavu ne úplně charismatických postav a jejich v některých případech poněkud přehnané animace. Hudba je značně nevýrazná stejně jako dabing, který působí dojmem "aby se neřeklo". Na tom ale tento titul samozřejmě nestojí, základem jsou samotné sporty.

Archery

Lukostřelba je asi nejjednodušší ze zdejších her. Zároveň je s použitím jediného ovladače asi i nejnudnější. V takovém případě totiž akorát střídavě ovladač zvedáte a míříte jím na obrazovku. Zvednutím za rameno se simuluje vytažení šípu z toulce a po zaměření na cíl se spodním tlačítkem šíp vypustí.

V případě hraní s dvojicí ovladačů se pak simuluje i napínání tětivy, což samo o sobě na samotné hratelnosti nemění vůbec nic, ale výsledný požitek ze hry je pak o kus autentičtější.

Střílí se jak na klasické terče, tak na několik dalších cílů, jako jsou například melouny, tykve a podobně. Za zmínku stojí, že hra bere v úvahu i balistiku, takže je obecně potřeba mířit nad cíl, a klade i důraz na potřebu opravdu pevných rukou ostrostřelce.

Trefovat na terčích samé desítky tak není nijak jednoduché ani v samotných začátcích, kdy je obtížnost na nejnižší možné úrovni. Není ale potřeba mít strach, protože první soupeři jsou opravdová kopyta, takže je porazíte téměř i poslepu. A postupovat budete docela svižně.

Michael: 2,5/5
Ondřej: 2/5

Disc Golf

Velmi dobře zpracovaná disciplína, jejíž jedinou vadou je, že jsme dosud vůbec netušili, že nějaký takový sport v reálu opravdu existuje. Principiálně to funguje tak, že se objevíte na startovním stanovišti s házecím talířem a někde daleko od vás je stojan, do kterého musíte talíř dopravit, tudíž plní funkci "golfové jamky". Vaším úkolem pak je dostat talíř do stojanu na co nejmenší počet hodů. Stejně jako v golfu jsou zde vypsány i údaje o paru dané "jamky", vzdálenost k ní a podobně.

Pokud nemáte s talíři freesbee větší zkušenosti, tak tady budete v začátcích asi nejvíc tápat. Důležité je totiž pochopit a osvojit si techniku "falší". Podle toho, jak talíř při odhodu naklopíte, tak zakroucenou trajektorii získá. Není to vůbec jednoduché ani proto, že udržet při švihu ovladač přesně v náklonu v jakém chcete, si také žádá jistou praxi. Disc Golf je zkrátka slušná výzva a dává řadu možností k různým experimentům.

Michael: 3,5/5
Ondřej: 3/5

Bocce

Rozvážná hra, která připomíná pétanque. Na začátku se odhodí malá kulička a následně je potřeba umístit čtyři větší koule co nejblíž té malé. Hráč, který má na konci svou kouli nejblíž malé kuličky, získává bod. Pokud má dvě své koule blíž, než je nejbližší koule soupeře, získává body dva. V jedné rozehře je tak možné získat až čtyři body. Kdo získá jako první stanovený počet bodů, vyhrává zápas. Hází vždy ten, kdo má svou nejbližší kouli aktuálně dále od malé kuličky.

Bocce je jedna z her, které v našem redakčním kruhu soupeří se stolním tenisem o post nejoblíbenějšího titulu. Hraní sice není kdovíjak akční, respektive není akční vůbec, ale naplno se zde projevuje přesnost systému Move.

Jak směrování, tak i síla vrhů velmi dobře odpovídá tomu, co provádíte paží před obrazovkou. Prostřednictvím spodního tlačítka na ovladači se uvolňuje "sevření" koule, kterou tak můžete odhodit různými způsoby, podle toho, kdy ji pustíte z dlaně. Dá se tedy házet vyšším či nižším obloukem nebo dokonce i kutálet.

Svou roli zde mají i rotace, které je vhodné zvládnout pro případ různých překážek na hřišti, včetně soupeřových koulí, nebo aby po dopadu koule nejela ještě daleko setrvačností. Zajímavá jsou i hřiště, na nichž bývají i různé překážky jako například lavičky v parku nebo vytržená prkna na palubě lodi.

Michael: 5/5
Ondřej: 3/5

Table Tennis

Stolní tenis je podobně jako Bocce nebo Disc Golf dalším výborně zpracovaným sportem, který bude zároveň v počátcích pro většinu i nejatraktivnější. Pinčes totiž párkrát v životě ťukal už opravdu každý.

Nejzásadnějším aspektem stolního tenisu je skutečnost, že hra snímá nejen polohu, ale i natočení ovladače, díky čemuž lze své údery nejen umisťovat kam chcete, ale zároveň jim dávat i rotace. Důležitý je i správný pohyb u stolu. Pokud jste pod tlakem rychlých úderů, je vhodné si kousek ustoupit. Pokud vám soupeř naservíruje naopak zákeřný kraťas, je potřeba urychleně přiskočit blíže.

Obojí se děje pohybem ovladače, ale v zápalu hry se nezřídka přistihnete, že se pohybujete celými kroky, jako kdybyste stáli u skutečného stolu.

V tomto případě se přímo nabízí srovnání se stolním tenisem obsaženým v kolekci Wii Sports, který se dodává v jedné krabici společně s konzolí Wii od Nintenda. Výsledek je ale naprosto jasný: ping-pong pro PlayStation 3 vyhrává na celé čáře.

Jednak je graficky atraktivnější, ale hlavně nabízí více možností, je přesnější a z hlediska zpracování sportu i podstatně autentičtější. Člověku se až nechce věřit, že ho to tehdy na Wii tak hodně bavilo.

Michael: 4,5/5
Ondřej: 5/5

Gladiator Duel

Variace na bojovku, která nejvíc připomíná Soul Calibur. Bojuje se zde se zbraněmi a štíty, přičemž údery se zasazují pohyby rukou, v níž držíte ovladač. Je to druhá z her, kde je výhodnější mít dva ovladače, protože se tím umocní herní zážitek. Jeden ovladač se používá jako zbraň, druhý pak jako štít. S jedním se blokuje stiskem spodního tlačítka, což ale hře ubírá na autentičnosti.

Vedle úderů a krytí lze provádět i úkroky nebo třeba útoky z výskoku. Vcelku vtipné je ale upozornění, abyste při provádění skoků pouze zvedali ruce, ale rozhodně u toho v reálu neskákali. Při sražení na zem se můžete odkutálet a pokud jste omráčeni, musíte se pohyby ovladače zase vzpamatovat. A dokonce je možné soupeře vyhodit z ringu.

Každá správná bojovka obsahuje i speciální údery a Gladiator Duel není výjimkou. Postupně se vám nabíjí ukazatel, po jehož nabití lze stiskem tlačítka aktivovat speciální silné údery. Vaše zbraň se rozzáří a jakmile zasadíte první platný úder, zůstane protivník omráčený a hra vám ukazuje, jak máte pohybovat ovladačem, abyste zasadili další údery do série.

Zpočátku je hraní Gladiator Duels čirá holomajzna, kdy kolem sebe řežete, co to dá. Hra ale nekopíruje úplně všechny pohyby a po každém úderu je jistá prodleva, než můžete zasadit úder další. To klade nároky na správný rytmus a nedovolí vyhrát jen proto, že mácháte rukou rychleji než soupeř. Ve speciálních bonusových kolech, kde je potřeba zasazovat údery do vyznačených částí protivníkova těla, se pak ukazuje, že i zde je ovládání dost přesné.

Michael: 4/5
Ondřej: 5/5

Beach Volleyball

Vizuálně asi nejpřitažlivější disciplína, která hraje barvami. Na každé straně jsou dvě postavy, kdy můžete ve dvou ovládat obě, nebo v singleplayeru jen jednu a o druhou se postará počítač.

V nabídce jsou tři základní údery: zpracování míče a přihrávka nad hlavou, odehrání míče "bagrem" a smeč z výskoku. Hráči se sami o sobě vcelku dobře pohybují po hrací ploše, ale pokud by to nestačilo, je možné v případě potřeby skočit po míči i rybičkou.

Základní koncept je značně jednoduchý, a tak je zde i ukazatel, jenž naznačuje, kdy je nejlepší okamžik pro provedení úderu. Pokud se to podaří, je výsledkem přesná přihrávka nebo smeč, pokud ne, nemá míč například při smečování správnou razanci, u přihrávek pak třeba správnou výšku.

Na první pohled se to zdá jako naprosto jednoduché plácání, ale ani zde to není úplně tak, jak by se mohlo zdát. Natočením ovladače totiž určujete i směr úderu a není nic neobvyklého, že díky velké síle v kombinaci se špatným směrem pošlete míč mimo hřiště.

Michael: 3,5/5
Ondřej: 4/5