RECENZE: Mario Party Superstars je párty hra, na kterou jsme čekali

Mario Party Superstars je druhé hra ze série, která se podívala na konzoli Switch. Vybírá to nejlepší z minulých dílů, zachová styl Super Mario Party, přidává pár vylepšení a hlavně: pořád je to zatraceně zábavná rodinná či party hra.

Pokud vynechám tradiční hity jako závody Mario Kart 8 Deluxe či Overcooked 2, Super Mario Party je asi ta nejlepší kolekce her pro hraní s rodinnou či přáteli u jedné televize. Doma máme nahráno přes 250 hodin, byli jsme proto zvědaví, jak Mario Party Superstars zapadne do našich seancí a zda přinese něco nového. Jak už jste si asi všimli u hodnocení, dopadlo to skvěle.

Mario Party Superstars sází na tradiční hratelnost v podobě deskové hry, kterou doprovází spousta miniher. Pokud jste žádný díl nikdy nehráli, nevadí, s přivřením obou očí to je něco jako hodně vytuněné Člověče, nezlob se. Doprovodných miniher, k niž opět postačí jediný ovladač joy-con každému hráči, je tentokrát rovná stovka.

Tematicky vychází Mario Party Superstars z minulosti. Všech pět hracích desek pochází z éry Nintenda 64, zatímco minihry pokrývají etapu od dílu Mario Party po Mario Party 10. V řeči konzolí hovoříme o éře Nintendo 64 až Wii U. Technická stránka a styl ovládání vychází z minulého dílu Super Mario Party, což je dobrá věc.

Základní hub je tentokrát kompaktnější, vejde se na jednu obrazovku. Pestrobarevná vesnička obsahuje šest položek. Když skočíme do trubky, pustíme se do víru dobrodružství na hrací desce, zatímco na lodi odplujeme vstříc minihrám. Dále tu máme toadův obchod, dům kamaráda, nastavení a data house, který schraňuje všechny získané artefakty, ať už je to stránka z encyklopedie, hudba či samolepka.

K hracím deskám se vždy váže nějaký příběh, který je částečně přetaven i do herních mechanismů. Ačkoliv všechny vycházejí z retro dílů, samozřejmostí je nejenom nová grafika, ale i pár zásahů do layoutu či prvků na desce.

Mario Party Superstars

Mario Party Superstars

Základní principy jsou stále stejné: hráči hází kostkou a podle toho postupují po hrací desce. Cílem je dojít k hvězdě, k jejíž koupi jsou třeba mince. Penízky lze získat (ale i ztratit) mnoha způsoby. Ideální je vyhrávat minihry, které následují po každém kole, respektive až své tahy postupně odehrají všichni čtyři hráči. Pak tu jsou různá interaktivní políčka a prvky. Cílem je získat během stanoveného počtu kol co nejvíce hvězd.

První změna oproti minulého dílu se týká kostek. Postavy už nemají své specifické, namísto toho všichni hází kostkou 1–10. Byť nám to přišlo trochu škoda, je to přeci jen trochu férovější. Nebudeme si lhát do kapsy, za některé postavy se zkrátka hrálo lépe. Ve výsledku je hra malinko svižnější, nicméně dojít k hvězdě obvykle trvá déle, což se dětem pochopitelně zase tak nelíbilo. Je lepší tedy hrát minimálně na doporučovaný počet kol.

Naprosto skvělá novinka jsou samolepky. Zní to banálně, ovšem zábava díky nim vzrostla dramaticky. Jde o to, že když nejste zrovna na řadě, můžete dění na obrazovce „komentovat“ různými samolepkami. Takže když se někomu něco nepovede, můžete ho politovat vhodným obrázkem. Ano, jak asi správně tušíte, když se vám něco nepovede, tak vás nikdo litovat nebude. Naopak, ostatní vám tam začnou házet samolepky vysmátého Maria či Donkey Konga s nápisem „yes!“. Můžu vás ubezpečit, že tato funkce najde uplatnění nejenom v online hře, která je zde oproti Super Mario Party dostupná hned od začátku, ale i v situacích, kdy hrajete všichni v jednom obýváku. Jedinou jejich vadou je, že výběrové políčko může v některých situacích trochu zaclánět, ostatní hráči tam musí být ohleduplní.

Mario Party Superstars

Další skvělá novinka se týká nastavení před vlastní hrou. Kromě celkového počtu kol si totiž můžete navolit, zda stojíte o bonusové hvězdy po konci hry, vysvětlování ovládání před každou minihrou či handicap, v němž se nastavuje startovní počet hvězd u každého hráče. Potěší i volba typů miniher. Když hrajete s dětmi nebo někým, kdo si s hrami moc nerozumí, zvolíte si tak rodinnou sadu, zatímco s kamarády zapnete všechny nebo jen ty, v nichž hraje roli skill. Právě díky těmto maličkostem si lze vyladit zážitek pro různorodé skupiny hráčů.

Hrací desky v Mario Party Superstars

Mario Party Superstars

Mario Party Superstars

Mario Party Superstars

Mario Party Superstars

Mario Party Superstars

Hracích desek je tentokrát pět a jsou odstupňovány podle obtížnosti. Nejlehčí deskou je krásně barevný Yoshi’s Tropical Island, po herní stránce nás ovšem moc nezaujala. Space Land je po herní stránce mnohem vydařenější, před místním nebezpečím vás může ochránit policejní hlídka shy guyů. Náš domácí favorit se ovšem jmenuje Peach’s Birthday Cake, což je, jak už sám název napovídá, dvoupatrový dort. Svoji roli zde hrají masožravé kytky a kdo vyhraje loterii u Goomby, dostane se do oblasti s Bowserem (ano, je lepší nevyhrát).

Woody Woods je deska pro náročnější, protože po každém kole se na křižovatkách mění ukázaný směr. Pokud chcete hrát na pohodu a toto nevnímáte, asi vám to nepřijde zase tak zábavné. Zato Horror Land je opět paráda. Gimmick na této desce spočívá v tom, že po dvou kolech se střídá den s nocí. A to znamená i změnu pravidel.

Bez miniher by to nešlo

Další velkou kapitolou jsou minihry. Opět stačí, aby se každý hráč chopil pouze jednoho ovladače joy-con. U jedné televize tak můžete bez problémů hrát až ve čtyřech. Pokud je vás méně, zbylých postav se chopí počítač s volitelnou obtížností. Ještě než si některé minihry představíme, prozradím, že tentokrát se všechny ovládají jen přes analogovou páčku a tlačítka. Tentokrát se tedy musíme obejít bez pohybového ovládání či vibrací, což je trochu škoda. Nejsem nějak velkým obhájcem tohoto konceptu, ale v Super Mario Party podle mě fungovalo bezvadně.

Mario Party Superstars

Mario Party Superstars

To ovšem neznamená, že se budete nudit. Na své si přijdou jak ti, kteří chtějí ukázat, že umí, i ti, kterým nevadí role náhody. Před každou minihrou si můžete vyzkoušet ovládání nanečisto, nicméně po pár odehraných seancí se hodí, že lze tuto tréninkovou část vypnout.

Co vás tedy čeká? Bowser’s Big Blast je zdejší varianta tahání sirek. Jdete k obří hlavě Bowsera a stisknete jedno z tlačítek. Když hlava jen zlehka zafuní, prošli jste, když bouchne, jdete z kola ven. Další naše oblíbená se jmenuje Pushy Penguins. Stojíte na kře, po níž běží tučňáci a skáčou do moře. Vaším úkolem je nenechat se strhnout davem a neskončit v moři také. Celkem vtipný je Monty’s Revenge. Zatímco dříve jsme je mlátili po hlavě my, když vykoukli z díry, teď oplácejí stejnou mincí nám. Vyhrává ten hráč, který vydržel mít vystrčenou hlavu z díry v zemi nejdéle. V Goomba Spotting se počítá, kolik po obrazovce přeběhne goombů, v Snowball Summit koulíte kouli a pak se s ní snažíte sestřelit ostatní z plošinky.

Mohl bych tak pokračovat ještě dlouho, protože miniher je rovná stovka. V některých hrají všichni proti všem, v jiných tři na jednoho či dva na dva. Všechny minihry si můžete zahrát i volně samostatně, ovšem jsou na ně navázané i další režimy. Zatímco v Super Mario Party propojila minihry například jízda na rozvodněné řece, v aktuálním kousku je naším favoritem Coin Battle. V důlním vozíku v něm absolvujete zvolený počet miniher a vyhrává ten, kdo má na úplném konci nejvíc peněz. Při losování miniher se bere v potaz i hlas hráčů, samozřejmostí jsou různé modifikátory. Za nás doma naprostá paráda. Hra uspěla i druhé testované skupiny, a to dceřiných kamarádek, které znají Super Mario Party. Pro jednoho hráče tu jsou online režimy survival a daily challenge, které ovšem nebyly v review verzi dostupné.

Mario Party Superstars

Mario Party Superstars potěší i sběratele. Za hraní získáváte nejenom penízky, ale také úrovně. A ty zpřístupňují nové věci v obchodě. Nakupovat můžete samolepky, hudbu, stránky do encyklopedie a designy vaší propagační karty. Ta ukazuje vaší úroveň, odehraný čas, můžete se pochlubit nejoblíbenější hrou ze série, oblíbenou deskou a minihrami. Hra má vlastní systém achievementů a i ty můžete vystavit na vaší kartě. V této sekci je i postupně budované jednoduchá encyklopedie či různé statistiky.

Mario Party Superstars si sice můžete zahrát i sami, je to ovšem ten typ hry, který si zkrátka nejvíc užijete ve více lidech. Ideálně ve čtyřech. Stejně jako Člověče, nezlob se, i Mario Party Superstars je hra plná emocí. Jen místo rozházených figurek to může skončit hozením ovladače o zem.

Otázka nezní, jestli je Mario Party Superstar skvělá hra. To už víme. Horší to ovšem bude s výběrem, jestli je lepší než Super Mario Party. A tady se zkrátka nedokážu rozhodnout. Každá má totiž něco. My budeme doma pokračovat v hraní obou. Díky nastavením je ovšem zřejmě snazší naskočit do Superstars. Ale abych vám to ještě trochu zkomplikoval, nebezpečně zábavná je i nálož mikroher ve WarioWare: Get It Together!