The House of the Dead netřeba dlouze představovat. Slavná série od Segy započala svůj nemrtvý život v japonských arkádách už v roce 1996. Evropská verze coin-opu se na starý kontinent došourala o rok později. Úspěch byl veliký a kabinet se dvěma barevnými pistolemi se stal oblíbeným a v hernách vyhledávaným. Následovalo proto mnoho pokračování, spin-offů a konverzí pro domácí systémy. Zatímco třeba druhý nebo třetí díl si můžeme zahrát na vícero konzolích, nejstarší jedničku si lze doma zapařit pouze v konverzích pro Saturn a PC z roku 1998. Jde tedy o záležitost určenou výhradně pro retro fanoušky.
 |
Moderní remake se proto vůbec nezdá jako špatný nápad. Nakonec se z něj (minimálně nyní) stal exkluzivní titul pro Nintendo Switch, za kterým stojí MegaPixel Studio, jež nám na stejnou platformu přineslo už povedený Panzer Dragoon: Remake.
Ve strašidelném sídle Dr. Curiena
The House of the Dead: Remake je kousek, který potěší především pamětníky a fanoušky série. Je to totiž pařba ze staré školy, které by mladé ročníky mohly vyčítat úplně cokoliv. Od zastaralých herních mechanismů, přes nemožnost volného pohybu až stereotypní náplň. Jenže my moc dobře víme, jak ke klasikám přistupovat. Původní The House of the Dead máme z arkád prostřílený skrz naskrz.
Příběh je jednoduchý jako myšlenky zombie. Tajná americká agentura AMS vyslala do sídla renomovaného biochemika a genetika Dr. Curiena dva své nejlepší agenty, aby zjistili, co hrozivého se v něm stalo. Jedním z nich je legendární G – asi nejslavnější hrdina z celé série. Tím druhým je Thomas Rogan, který je v případu osobně zainteresován. V evropském sídle Curiena totiž pracuje jeho snoubenka Sophie Richardsová, která varovala před nelidskými zvěrstvy, jež se za zdmi domova šíleného doktora odehrávají.
The House of the Dead: Remake
Když agenti přijíždějí na místo, zjišťují, že je zamořené zombiemi. Remake přináší klasickou kampaň, jejíž největší nevýhodou je, že ji sfouknete v klidu na jeden zátah během půlhodiny. To rozhodně není moc. Střílet zombie ale nikdy neomrzí. Hratelnost The House of the Dead prostě nestárne, což novodobá předělávka jednoznačně dokazuje. K výběru je několik způsobů ovládání, z nichž ne všechny jsou ideální, ale ten svůj jsme si našli. A nejdete si ho i vy.
Ideální je podle nás vzít do rukou Joy-Cony a „pifat“ ostošest. Tento způsob pohybového ovládání se nám zdá nejlepší. Hra totiž využívá gyroskop v ovladačích. Takže v případě, že budete střílet z Joy-Conu, si připadáte téměř jako s herní pistolí v ruce. Není to úplně ono, ale zážitek z hraní je srovnatelný se střílením z bouchačky. O poznání horší je zkušenost s Pro ovladačem. I ten můžete využít k pohybovému ovládání, ale nepřijde nám tak přesné.
Robotické zombie a okřídlení psi
Úplně nejhorší je pak hraní s pohybovým ovládáním v handheld módu. To je šílenost. K této variantě se však nemusíte uchýlit. Hru lze hrát i díky zaměřování analogovou páčkou. Anebo můžete zaměřování pomocí gyroskopu spojit s detailním mířením díky páčce. Možností, jak hru hrát, je rozhodně dostatek. My si však spojení gyroskopu a Joy-Conu nemůžeme vynachválit.
Kampaň vážně není dlouhá. Ve skutečnosti má pouze čtyři kapitoly, přičemž tu poslední tvoří víceméně dostaveníčko všech bossů z předchozích úrovní spojené v jeden dlouhý maraton, který završuje boj s finálním bossem. Při své krvavé cestě za Dr. Curienem se setkáte s celou řadou ohyzdných nepřátel. Většinu z nich tvoří nemrtví v různých stádiích rozkladu včetně těch, kteří vylezli z bažiny. Narazíte ovšem i na obrněné nebo robotické variace. Stejně tak na zmutované červy, žáby a okřídlené psy. Pokud je zlikvidujete, můžete si je prohlédnout v galerii.
The House of the Dead: Remake
O bossech raději více neprozradíme, kdybyste náhodou originál nehráli, a remake bude vaším prvním setkáním s prvním dílem či rovnou celou sérií. Je to klidně možné. Remake rozhodně není špatnou volbou, jak se sérií začít. I když je úrovní málo, je hra koncipovaná tak, že se opakované hraní rozhodně vyplatí. The House of the Dead: Remake k němu vyloženě vybízí. G i Thomas Rogan se v sídle vydávají odlišnými cestami, pokud hraje hráč sám. Ty lze k tomu měnit rozhodnutími během hraní.
Navíc je k dispozici zcela nový režim nazvaný horda, v němž se napříč sídlem vydáte během znásobeného nebezpečí. Oživlých mrtvol vám totiž po krku půjde mnohem více. K opakování hry navíc vyzývají i tři různé konce. Na záchranu čeká také spousta vědců.
Ve dvou hráčích hra exceluje
I když je hra v jednom zábavná, ještě zábavnější je ve dvou hráčích. Multiplayer je prostě bombastický. Ve dvou se to prostě lépe táhne. Nemusíte ale hrát pouze v kooperaci, k dispozici je i kompetitivní režim, v němž má každý hráč separátní ukazatel skóre a vlastní životy. Jelikož jde o remake, hra má pochopitelně lepší grafiku než v arkádách a na Saturnu. Ve skutečnosti má úplně nový engine a vypadá samozřejmě lépe než před čtvrtstoletím.
The House of the Dead: Remake
Jenže vizuál, byť stylový, není hezký. Switch nemá kdovíjak silný hardware, ale i z něj lze vymáčknout více. Modely postav ještě ujdou, ale prostředí je nehezké a nedetailní. Občas se i dokresluje. V handheld módu vše vypadá lépe. Dabing i zvuky jsou záměrně laciné. Hra se navíc bohužel sem tam škubne, čemuž se šlo určitě vyhnout. Lze to ale přežít. O poznání více vadí nahrávací časy, které vzhledem k arkádovému pojetí hry nepotěší. Kolem dokola je ale The House of the Dear: Remake zábava, která potěší příznivce arkád a retro pařany. Pro nikoho jiného tato hra určená není.
