Co se stane, když zavřete opici do obří plastové koule? Nejspíš vám Tarzan rozmlátí palici, nebo vás ochranáři zvířat v lepším případě dají zavřít. Nic takového se však ve videoherním světě nestane. Opice ze série Super Monkey Ball nám expandují na všechny možné i nemožné platformy. Objevily se už na GameCube, PS2, Xboxu, GameBoyi, NDS a dokonce i na komerčně neúspěšném N-Gage. Není tak divu, že se tato série v podobě Super Monkey Ball: Banana Blitz dostala i na nové Wii. A jak se jí tam vede?
Opičí tým známý z předchozích dílů se rozrostl o dva nové členy, YanYan a doktora. Hru to příliš neobohacuje, ale když už nic, tak alespoň výrazy nových opic při porážce přidávají do Banana Blitz něco málo humoru. Šest hratelných opic disponuje dle manuálu odlišnými vlastnosti, ale stejně jako v minulých dílech to moc nepocítíte. Každopádně jestli na nějaké rozdíly narazíte, tak jedině ve hře jednoho hráče, respektive ve Story módu.
Celkově hodnotíme ovládání jako dobré a nápadité, ale nemusí vyhovovat každému.
V něm se vydáte do osmi tématicky rozdílných světů, které v sobě skrývají osm standardních levelů, jeden bonusový a nově v sérii i bitvu s bossem. Podíváte se tak na opičí ostrov, pirátskou loď, sopečné pohoří, vyprahlou poušť, ale i do ledového království, kobaltové jeskyně, nebo husté džungle. Levely jsou klasickou směsicí tun překážek, propastí a nejrůznějších bizarních mechanismů. Vaším úkolem je přitom dorazit v časovém limitu do cíle, aniž byste přišli na cestě k němu k jakékoliv úhoně. V čtené formě se to zdá možná jako naprosto primitivní úkol, ale v pozdějších fázích tomu tak opravdu není. První levely se skládají obvykle z rovné cesty a několika snadno zvládnutelných překážek, později však přijdou ty, kde budete muset ukázat svoji manuální zručnost. Cesta k cíli bude lemována nejrůznějšími loopingy, obřími houpačkami, sloupy obtočenými rotujícím pásem a nakonec i řadovými nepřáteli či spíše škůdci, kteří vám dokážou cestu levelem pěkně znepříjemnit. Neútočí, ale často
znepřístupní cestu dál a svým nemotorným pohybem tak dokáží vytvořit mnohdy doslova neprůchodnou barikádu, a proto se těmto záškodníkům v podobě krtků, chobotnic a dalších zástupců fauny vyhýbejte.
Mnohé úrovně jsou koncipovány tak, že doslova popírají gravitační zákony. Občas ve váš prospěch, většinou však nikoliv. Kromě pohybu v kouli v libovolném směru ale naštěstí obdařili tvůrci naše primáty možností skákat. Nevysoké překážky tak lze pomocí skoku překonat, ale varujeme vás, jakmile svoji opici v kouli roztočíte na vysoké obrátky (což se díky skákání stává velmi často), tak zastavit ji mnohdy není lehká věc. Takhle roztočená opice totiž dosahuje rychlosti až 130 mil za hodinu, a zpomalit ji je tak mnohdy otázkou několika drahocenných vteřin, což je při situaci, kdy se přibližujete k propasti pěkně prekérní kombinace.
Hra obsahuje celých padesát vedlejších miniher.
Chcete-li tedy být při hraní úspěšní, tak si budete muset osvojit všechny nuance ovládání do nejmenšího detailu. U všech
předchozích verzí pro velké konzole jste si vystačili s jednou analogovou páčkou a jedním tlačítkem pro skok, takže se zdálo převedení na ovládání Wii jako celkem jednoduchá záležitost, která by mohla bezproblémově fungovat. Je tomu ale opravdu tak?
Základní hra se ovládá pouze pomocí wiimote kdy pohyb se provádí pomocí naklánění ovladače v příslušném směru a ke skoku
slouží snadno dostupné tlačítko A. Sžití s ovládáním ale bohužel není otázkou několika málo okamžiků, jak by bylo vhodné, ale spíše několika desítek minut. Nejdříve jsme se domnívali, že ještě nejsme s ovládací metodou nové konzole od Nintenda dostatečně sžiti, ale po chvíli jsme opravdu došli k názoru, že joypad je pro ovládání Super Monkey Ball poněkud přesnější. Naštěstí i když jsou v pozdějších levelech úrovně docela pekelné, ale ne natolik jako například v GC originálu, si odlišností v konceptu byli vědomi i tvůrci. Ostatně ještě taky aby ne. Celkově tak hodnotíme ovládání jako dobré a nápadité, ale opravdu nemusí vyhovovat každému. Situace, kdy si doslova málem vykroutíte ruku, jsou po utišení hněvu docela k popukání. V případě soubojů s bossy si pak vyzkoušíte ovládání na všechny způsoby. První větší nepřátele, jako třeba přerostlého opeřence,
létajícího lva nebo sněhové koule vrhajícího mrože přemůžete jednoduchým opakováním útoku na jeho slabé místo. Přemoci však gigantickou robotickou verzi dinosaura, jejíž zničení vyžaduje přesun po jeho pohybující se zádi je již ovšem jiné kafe. Celkově jsme ale se zařazením bossů do hry nadmíru spokojeni. Jejich přítomnost oživuje staré schéma hry a konečně přináší něco nového.
Pokud jste měli někdy možnost se s libovolným dílem série Super Monkey Ball seznámit, tak jistě víte, že hlavní mód není to jediné, co hra nabízí. Ano, minihry nechybí ani v Banana Blitz a to v takové četnosti, že jsme i my valili oči. Po zkušenostech s verzí Deluxe pro Xbox jsme očekávali minimálně přes tucet zábavných miniher, ale jejich skutečný počet v Banana Blitz je mnohem větší. Hra totiž obsahuje celých padesát vedlejších miniher, které jsou přístupny až čtyřem hráčům jak simultánně, tak na střídačku.
|
Zhruba polovina z nich se ovládá opět pouze wiimotem, přičemž k hraní zbylé části si budete muset přizvat na pomoc i brášku nunchuk. Některé minihry typu skládání puzzlů jsou čistě logického založení, ale většina z nich je zaměřena na koordinaci pohybů, hbitost, přesnost a načasování. Nechybí ani spousta sportovních miniher, z nichž jste se s některými mohli setkat již ve Wii Sports. Takový box je v podání roztomilých opičáků neméně zábavný jako od samotného Nintenda. I kuželky, které jsou přítomny snad v každé SMB hře, nás opravdu bavily. Dokonce bychom řekli, že jsou povedenější, než ty ve zmiňované kompilaci sportů, přikládané k konzoli. Ze sportů nás velmi
zaujal i golf, ke kterému si musíte opravdu stoupnout a co nejvěrohodněji odpálit virtuální míček, tedy vlastně opici v plastové kouli. Na výběr máte dokonce několik holí. Ještě zábavnější je však běh přes překážky. Svou opičku při něm ovládáte vertikálním mácháním oběma ovladači, přičemž musíte vhodně načasovat i výskok pomocí B. Vaše pohyby oběma rukama tak věrně simulují
opravdové hýbání rukou při opravdovém běhu. Mezi minihrami narazíte i na celou řadu variací na klasické závody: autodrom,
snowboarding, či jednoduché kutálení se v kouli po trati. Překvapilo nás, že u těchto miniher máte na výběr hned z několika tratí podle obtížnosti. Další minihry jako FPS, či skákání přes švihadlo a desítky dalších mají také mnoho do sebe, ale z prostorových důvodů se jim opravdu nemůžeme více věnovat.
Zklamání ze vzhledu většiny launch her popřou momentálně asi jen zarytí fanoušci velkého N. Banana Blitz vypadá v podstatě totožně s předchozími díly pro domácí konzole, ale celkově je grafika hezky pestrobarevná, s několika roztomilými detaily, takže ji hanět nebudeme. Ale ani vyzdvihovat. Co však za pochválení opravdu stojí, jsou zvuky. Ty, co uslyšíte z reproduktorů vaší televize či reprosestavy jsou v pořádku, akurátní, ale není na nich vůbec nic výjimečného. Zvukové efekty, které však vycházejí přímo z wiimote, jsou ovšem naprosto bombastické. Všechny ty zvuky plastových koulí narážejících do okolí, roztodivné pazvuky z miniher a všudypřítomné vřeštění opic, jsou prostě bezva. Navíc nás překvapila kvalita zvuku z reproduktoru uvnitř
|
Klasická SMB hratelnost stále táhne
Ovládání nemusí každému sednoutBanana Blitz je tedy celkově vzato opět povedený díl zaběhnuté série. Hratelnost přechodem na Wii ničím neutrpěla, i když pravdou zůstává, že ovládací metoda nemusí sednout každému. Přítomnost padesátky rozličných miniher navíc vše podtrhává, dvakrát.
| Super Monkey Ball: Banana Blitz | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
