Stronghold Legends

Oblíbená simulace hradního pána byla hozena do nového kabátu a opředena mýty o králi Artušovi, Nibelunzích a Draculovi. Jak tento zvláštní mišmaš dopadl? Jde o posun kupředu, nebo nepovedený experiment?

První díl Strongholdu byl v ideově omezeném žánru realtimových strategií takřka malou revolucí. Krom tisíckrát zpracovaných bitev nabídl i propracovanou výstavbu rozsáhlých hradišť a jejich následnou obranu, případně dobývání. Zážitek se od všech těch warcraftů, ejdžofempajrů nebo komandendkonkvérů dost lišil, a především proto britské studio FireFly proklouzlo do širokého povědomí hráčů. Po velkém úspěchu následoval pochopitelně i druhý díl, který přinesl to samé, jen ve vylepšené 3D grafice, avšak také s mnoha chybami, jež mu zabránily stát se špičkovou hrou. Klesající tendenci kvality bohužel FireFly potvrdilo i v CivCity: Rome, na němž spolupracovalo s Firaxis. Mnozí tak s velkým napětím očekávali příchod Stronghold Legends, který, jak už název napovídá, prokládá chladný středověk atraktivními mýty a pověstmi. Ty s sebou samozřejmě přináší i patřičné jednotky, mezi nimiž čestné místo zabírají například draci či vlkodlaci. V úplném popředí pak stojí tři dobře známé legendy: král Artuš, Nibelungové a Vlad Dracula.

Dřevorubci, kameníci, farmáři – ti všichni se starají o to, aby z chabého počátečního bodu vyrostla hradbami obehnaná pevnost.

Stejně jako v předchůdcích, jde i v Legends v první řadě o výstavbu a obranu hradů. Dřevorubci, kameníci, farmáři – ti všichni se starají o to, aby z chabého počátečního bodu vyrostla hradbami obehnaná pevnost. Obranná opatření, jako jsou věže, katapulty nebo chrliči oleje mají jediný úkol: zajistit bezpečí před četnými útočníky. Hospodářská oblast v podstatě odpovídá té, jež byla implementována již ve Stronghold 2, pouze některé aspekty byly v zájmu většího spádu zeštíhleny, což však pro fandy série není úplně nejlepší zpráva. Pro výstavbu pevných zdí tak už nemáte na výběr z tolika dílů. To, ve spojení s dalšími zjednodušeními, poněkud ubírá na hloubce, ale záhy zjistíte, kam tím vývojářský plán směřuje. Stronghold Legends se totiž ze zcela neznámého důvodu snaží přiblížit ke klasickým RTS, od kterých se první díl tak pracně a dovedně odlišil. Hrady tak sice pořád hrají významnou úlohy, ale pouze v těch misích, kdy se s jejich využitím počítá. Některé mise se totiž bez nich zcela obejdou a vyžadují od hráče, aby si vystačil s několika přidělenými jednotkami. Není jistě třeba připomínat, že v těchto fázích hra úplně ztrácí kouzlo, a jelikož vše dělá tak nějak napůl, je hratelností i mnohem horší, než v úvodu textu zmíněné realtimové evergreeny.

Bez pořádné akce se ve Stronghold Legends nehne vůbec nic, tím budou hráči toužící po simulaci hradního pána notně zklamáni. Rovněž na hospodářství zaměřenou kampaň byste zde hledali marně, těžiště se zcela zřetelně přeneslo k boji. Ale i těch několik misí zavánějících starými dobrými časy, tedy tam, kde je vyžadována výstavba hradiště, je z hlediska návaznosti na předchozí díly problematických. Ten skvělý pocit z budování a obrany se totiž kamsi vytratil. Jednak za to může zeštíhlení, jednak celkové zrychlení hry a také fakt, že abyste měli šanci uspět, je nutné bojovat už před hradbami.

Bez pořádné akce se ve Stronghold Legends nehne vůbec nic, tím budou hráči toužící po simulaci hradního pána notně zklamáni.

Jedna položka tedy byla notně osekána, druhá ji tak musí patřičně vyvážit, což se bez diskuzí děje. Do akce budete moci posílat na třicet nových jednotek, které se však nevymaňují ze známých fantasy klišé a ještě více tak Stronghold přibližují řadovým, ničím nespecifickým strategiím bez nápadu. Nechybí všemožní zlotři, draci, démoni. Jednotky jsou navíc velice silné a i ty netlustší obranné valy pro ně nepředstavují větší problém. Obři si prosekají cestu několika údery, zatímco démoni hradby s lehkostí sobě vlastní v pohodě přeskočí. S klasickými bojovníky, jakými jsou třeba lučištníci, je hráč zcela bez šance – i na obranu je potřeba nasadit těžký kalibr v podobě vlastních draků, případně ohnivé impy.

Vedle vlastními silami vyrobených jednotek se postaví obzvlášť silní bojovníci – příběhoví hrdinové, kteří nesou všechny příznaky svého údělu: jsou silní a vydrží spoustu úderů, ale samozřejmě nesmí zemřít. Takový hrdina je možná až příliš mocný – když se postaví vedle draka, málokdo by řekl, že toto monstrum udolá, což se mu povede prakticky vždy. Hodí se i jejich speciální schopnosti. Artuš má tak třeba moc strhnout hradby nebo zviditelnit ukryté pasti. Kouzelník Merlin zase podporuje jednotky svého krále útočnou magií atd. Bohužel, jakýkoliv RPG vývoj, známý kupříkladu z Warcraftu 3, si v Legends neužijete, sama hra vám předepíše, které ze schopností budete v misi moct používat.

Jak už bylo naznačeno, design misí je vskutku podivný. Obzvlášť úrovně bez stavby základny se vyznačují značnou mírou nudy. Snaha dosáhnout úrovně Warcraftu 3 po všech stránkách selhává, což je vzhledem k tomu, že porovnáváme čtyři roky starý titul s novým, dost tristní vizitka. Mnohým sice přirostou k srdci mocné jednotky, ať už jsou jakkoliv provařené, ale radost z jejich nasazení tak jako tak mít nemohou. Vždyť boje jsou natolik hektické a nepřehledné, že se rozdělování příkazů stává zhola nemožným úkolem. Na tom se podílí i nad slušnou míru slabá umělá inteligence. I ve chvíli, kdy několik metrů od jednotky zuří lítý boj, zapojí se tato sama od sebe jen ve výjimečných případech. Hlavně na střelce je nutné si dávat vytrvalý pozor. Dáte-li totiž armádě jako celku společný příkaz, je v podstatě pravidlem, že lučištníci zůstanou stát. Z pathfindigu pak přímo čiší frustrace. I když se vám povede odhalit důmyslně skrytou past, není možné jednotkám účinně poručit, aby ji obešli. Aspoň, že nepřátelé postupují tak nějak uvěřitelně a především při obléhání používají všechny dostupné jednotky a možnosti. Vyvážení sil všech tří partají se zdá jako poměrně slušné, ačkoliv tento výrok potvrdí nebo vyvrátí až desítky nahraných hodin v multiplayeru s tradičními módy, který se však zřejmě nedočká tak masové rozšířenosti, jako tomu bylo v případě předchůdců.

Klady a zápory

Hra má světlé momenty připomínající předchůdce
Vyvážené jednotky

Nezvládnuté přiblížení se klasickým RTS
Špatná AI

899 Kč
Anglicky (český manuál)

Vždyť boje jsou natolik hektické a nepřehledné, že se rozdělování příkazů stává zhola nemožným úkolem.

Legends používají engine ze Stronghold 2, ale nemůžeme se ubránit pocitu, že fantasy-setting v něm dopadl mnohem hůře než čistý středověk. Jednotky mají až příliš málo polygonů, efekty jsou spíše k smíchu a často přeplácaná barevná paleta hází klacky pod nohy přehlednosti. Jak je tedy z našich obsáhlých soudů jasně patrné, Stronghold Legends není důstojným pokračovatelem excelentního prvního a velice slušného druhého dílu, ale zřítil se takřka až k průměru. Doporučujeme tvůrcům, aby se drželi toho, co umí, tedy propracované výstavby hradišť a jejich bránění/dobývání se všemi podstatnými náležitostmi. Tohle je spíše úlet, který se i přesto dá vcelku obstojně hrát, ale že by snad někoho opravdu zaujal, to se říct nedá.