"Chcete chytit život pevně do svých rukou? Udělat své vlastní rozhodnutí? Staňte se občanem a užívejte výhod z toho plynoucích. Budujte společně s námi spravedlivý svět a zodpovídejte za osud lidstva. Vstupte do vesmírné pěchoty, světa nejschopnějších mužů a žen... Dnešní brutální útok Arachnidů na Klendathu šokoval celou planetu. Nejvýznamnější představitelé Země deklarují odhodlanost razantně zasáhnout proti nepříteli. Každý občan udělá maximum pro odvrácení arachnidí hrozby. Vstupte do vesmírné pěchoty, staňte se občany a změňte osud lidstva."
Federal Network
Po knize a filmu s nezaměnitelnými názvy Starship Troopers se na nás vyvalila další horda nechutných hmyzáků. Přestože konverze filmových předloh do počítačového světa nedopadají vždy úplně úžasně, můžeme být v tomto konkrétním případě s prací australského týmu Blue Tongue nad očekávání spokojeni. Původní námět si takto pojaté zpracování už skutečně zasluhoval.
Hvězdná pěchota od Roberta Heinleina je kniha, kterou není nutné dlouze představovat nikomu, kdo se alespoň základně orientuje v oboru vědecko-fantastické literatury. O jejich nesporných kvalitách svědčí i Hugo (výroční ocenění World Science Fiction Society), který za ni byl jejímu autoru udělen v roce 1960. Kniha bývá často charakterizována jako mezník, který Heinleina posunul do světa literatury pro náročnější a vyspělejší čtenáře. Světlo světa v ní spatřila idea světa budoucnosti, ve které se demokracie v podobě, jakou ji známe dnes, stala přežitou a byla nahrazena křiklavě totalitní společností. Civilisté jsou vzhledem ke svým mizivým zásluhám pro celek považováni za méněcenné bytosti a jen role občana (člověk, které si odsloužil potřebné léta v armádě) dokáže uchovat poslední zbytky lidské důstojnosti. Lidstvo jako takové se navíc dostává na okraj propasti. Země a její kolonie roztroušené po okolních planetách jsou napadeny rasou rozpínavých broučků. Začíná krutá válka, která nenechá nikoho na pochybách, že jen mrtvý brouk je dobrý brouk (pan Karafiát promine). Svým způsobem netradičně zpracovaný a u někoho i s rozpaky přijímaný stejnojmenný film od Paula Verhoevena (RoboCop, Základní instinkt, Total Recall) nám pak v plné parádě ukázal, jak mohou takoví bojovní brouci ve skutečnosti vypadat.
Hned prvním překvapením u počítačového zpracování je zvolený žánr. V devíti z deseti případů bych si u předělávek akčních filmů vsadil na first person střílečku, ale po prvním pohledu na ST mě napadlo jenom: aaach že by Cannon Fodder? :). ST je zvláštní odnoží real-time strategie. Stylem známým z RTS ovládáte skupinu pěšáků v plně trojrozměrné krajině, podle libosti si natáčíte a přibližujete kameru a vychutnáváte všechny další vymoženosti naší druhé reality. Vaše jednotka může mít až tři velitele, kteří mají privilegované postavení v tom, že mohou vydávat speciální rozkazy, vytvářet formace nebo přivolávat leteckou podporu. Skupiny vojáků je možno podle libosti dělit do menších celků (ty ukládat pod klávesové zkratky) a dávat každé skupince či jednotlivci individuální příkazy. Vedle standardních povelů typu "běž na místo" a "útoč na" můžete nastavovat agresivitu jednotky - tedy způsob, jakým bude reagovat na okolní pohybující se objekty. Tato vlastnost se dá přirovnat k mozkovému implantátu, který z člověka udělá plynule vše mezi mírnou ovečkou (pouze opětuje palbu) až po replikanta se zarudlýma očima (rychle najde cokoliv odlišného, co může zabít).
ST je překvapivě hra plná brouků. Někteří jsou malí, jiní zase větší, inteligentní nebo nechutní. Základním typem zaplňujícím prázdnotu krajiny jsou dělníci (worker bug), kteří přenášejí kusy čehosi z místa na místo. Vaše přítomnost je moc nevzrušuje a s nastavenou nízkou agresivitou jednotky to budou podobně vidět i vaši vojáci. U této skupiny jednoznačně platí, že střílet bez jasného důvodu (dokáží nepříjemně zahušťovat terén) je jenom plýtváním municí. O něco zajímavější brouček je válečník (warrior bug). Přestože nebezpečně kouše, není pro větší skupinu humanoidů při rozumně zvolené formaci (cokoliv, v čem mohou střelci ustupovat zpět) žádný problém. Zvláštní kapitolou jsou obří brouci tanker a plasma bug. První z dvojice, fungující jako velký pochodující plamenomet, se nečekaně vyhrabává ve vaši těsné blízkosti a ohřívá vzduch v okolí několika desítek metrů. Plasma bug je nejimpozantnějším objektem ve hře a svým vybavením, kterým ostřeluje plavidla na orbitě planety, si určitě získá i vaše sympatie. Létající brouky tolik rád nemám, takže se musíte spokojit s informací, že existují. Inteligence vašich protivníků i svěřenců je na velmi slušné úrovni. U brouků se dokonce blíží vychytralosti jejich ekvivalentů z našeho světa.
Hra přináší něco kolem dvacítky misí, což není mnoho, ale na druhou stranu je to lepší než uměle nafukovat už použité nápady. Takto působí každá z nich v rámci celku jako malý originál a nemusíte se tedy obávat dalších a dalších nudných meziher. Mise zahrnují dnes už klasické úkoly - doprovázení spřátelených jednotek, záchrana zajatců nebo čištění sektoru. Pokud jste viděli film, budete řadu úkolů důvěrně znát.
V přestávkách mezi jednotlivými misemi se do hry vloudily drobné prvky RPG. Každý voják má své ukazatele vyjadřující zkušenost a tím i použitelnost v budoucích akcích. Nevyplatí se tedy ztrácet veterány jednotky (pokud je voják těžce zraněn, stále existuje u většiny misí možnost, jak jej dopravit zpět na základnu), protože bude vždy nějaký čas trvat, než je nováčci dokáží plně nahradit. Důležitou součástí přípravy na každou misi je výběr výstroje a zbraní. Je možno plně vše ponechat na počítači, ten však vybere pouze nutné minimum pro splnění úkolu. Pokud si tedy chcete vyladit jednotku přesně podle svých představ, rozhodujte se raději vlastní hlavou. Ještě než poprvé vběhnete do skutečné válečné akce, doporučuji vyzkoušet si některé manévry nanečisto na cvičišti. Nebudete toho litovat.
Grafika ve Starship Troopers je o něco málo víc než slušná. Nevyráží sice dech, ale ani neudělá ostudu. Engine je svižný při zachování vysokého stupně detailů 3D modelů a i majitelé pomalejších počítačů nebudou koukat jen na pomalu se měnící sérii statických obrázků. Myslím, že grafické ztvárnění krajiny přesně odpovídalo mému očekávání notně ovlivněného shlédnutím filmu. Vedle nadprůměrně zpracovaných zvukových efektů stojí za zmínku i dynamická hudba, která se mění podle situace ve hře - osudové motivy při hráčské neschopnosti a fanfáry při úspěchu.
Mám takový pocit, že hraní Starship Troopers nebyl jenom běžný únik z naší skutečné reality, ale díky výborné atmosféře a nakažlivé hratelnosti jsem se i docela slušně bavil. No není na světe skvěle? Je!
| Starship Troopers | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
