RECENZE: Jedi: Survivor ukazuje Star Wars v nejlepší formě

Pokračování hry Star Wars Jedi: Fallen Order nabídne další parádní dobrodružství sympatického Jedie, větší a zajímavější světy, hromadu nových možností a vylepšení, rozmanitější souboje i poutavý příběh.

Star Wars jsou stavebním kamenem scifi žánru spousty jeho fandů, včetně mě. Původní trilogii jsem ještě v devadesátých letech dokola sledoval na VHS kazetách, na tu následující jsem pak už samozřejmě musel do kina. Ve hrách jsem si poprvé zamával světelným mečem u Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast a dodnes na něj vzpomínám jako něco, co skvěle dovedlo zastoupit filmová pokračování. Tehdy ještě však filmy nepotřebovaly zastupování, kdežto současná produkce mě osobně moc neoslovila. Právě tu však zastínil parádní Jedi: Fallen Order z roku 2019.

První díl působil v nabídce vydavatele Electronic Arts vlastně docela nepatřičně. Nebyla to žádná dojná kráva známé značky na mikrotransakce, ale příjemný singleplayerový zážitek. Hra se sice drží žánru souls-like, ovšem díky možnosti zvolit si obtížnost je stejně dostupná prakticky pro každého. Ať už tedy máte rádi svět Star Wars, příběhové hry nebo vysokou obtížnost soulsových her, na své si přišla spousta hráčů. Fallen Order se těšil velké oblibě a sequel byl už docela krátce po vydání jasnou věcí, byť na oficiální potvrzení jsme si museli počkat až do poloviny loňského roku.

Star Wars Jedi: Survivor dorazil v podstatě v ideálním odstupu od prvního dílu. Nebylo to tak dlouho, abychom na hru úplně zapomněli, ale ani tak krátce, abychom pojali podezření, že by autoři něco chtěli uspěchat. Nové dobrodružství s mladým rytířem Jedi tedy pokračuje a v podstatě rozšiřuje všechno z první hry a přidává spoustu nových prvků, ovšem zároveň neztrácí svou identitu, kterou měli fanoušci prvního dílu rádi.

Sága pokračuje

Od událostí v prvním dílu uplynulo pět let. Cal Kestis už v pokračování není takový holobrádek, ale ostřílený dobrodruh, který si stihl vybudovat pověst hledaného muže, vedoucího skupiny rebelů. Jeho původní parta se však rozprchla do všech různých koutů galaxie a po Calově boku jsou zprvu zcela odlišné postavy. Nebojte se však toho, že byste čtyřrukého bručouna Greeze, rytířku Jedi s temnou minulostí Cere nebo čarodějku Merrin v sequelu nezahlédli, právě naopak. Všichni se k vám budou postupem hry zase přidávat.

Novou tváří je žoldák Bode, který vám hned v úvodu hry předvede novinku, tedy parťáka během samotných bojů. Zatímco v jedničce jste byli na všechno sami (pokud tedy nepočítáme robůtka BD-1), druhý díl vám dovolí sem tam být na různé mise ve dvou. Funguje to trochu podobně jako v Marvel’s Guardians of the Galaxy, tedy že společník většinu času bojuje sám, ovšem můžete mu na povel ukázat, na koho se má svým speciálním útokem zaměřit. Bode nebude jediným společníkem, ovšem příliš pestrý výběr nečekejte.

Příběh Jedi: Survivor je tentokrát pojatý celkem široce a vlastně nějakou chvíli trvá, než nabere jasný směr. Zprvu to je to zkrátka jen takové „Calovo dobrodružství napříč vesmírem“ a až po pár hodinách teprve potkáte pár padouchů a uvědomíte si, co je v sázce tentokrát.

Osobně si myslím, že příběh je kvalitativně zhruba na úrovni prvního dílu. Třeba záporáci podle mě už nejsou tak zajímaví, ovšem vyvažuje to celá řada jiných příběhových zvratů, vedlejších zápletek a postav i Calovo charisma a vztahy s ostatními klíčovými postavami. Hra sice místy umí spadnout do trochu předvídatelné „akční show“, jenže já se i tak většinu času královsky bavil. Cameron Monaghan (tvář i hlas Cala) je podle mne naprosto nedoceněnou hvězdou současných Star Wars.

Jedi: Survivor je tentokrát navíc daleko napěchovanější konverzacemi. Novinkou je totiž „vesmírná kantýna“ Pyloon’s Saloon, která je středobodem dění. Střídají se v ní různé hlavní i vedlejší postavy, sbíráte zde informace o vedlejších misích, obchodujete nebo třeba jen tak tlacháte. Vedle toho si můžete také zahrát i minihru (autobattler mezi všemi typy nepřátel), vybrat hudbu pro robotického DJe, nebo dokonce i pěstovat rostlinky na střešní zahradě.

Ačkoliv je druhý díl daleko více „ukecaný“, jen málokdy vám hra dá na výběr odpověď a celkově jsou konverzace i příběh velice lineární. Možná si autoři košatější rozhovory schovávají zase na příště, ale spíše se to prostě ke hře moc nehodí.

Vyšší jedijská

Nový díl se v základu drží přesně toho, na co jsme byli zvyklí v jedničce. Co víc, navazuje na něj nejenom příběhově, ale i po stránce Calových schopností. Rovnou tedy začínáte s prakticky všemi nabranými schopnostmi z jedničky (dvojitý skok, běh po zdi, hacking robotů atd.) a také oběma styly boje, tedy s klasickým světelným mečem a také oboustrannou variantou. Jsem opravdu rád, že se autoři vyhnuli klišé s výpadkem paměti či něčím podobným, Cal zkrátka umí to, co se dosud naučil, a nyní je čas budovat další schopnosti.

Hrdina se postupem hry naučí tři další bojové styly ke dvěma stávajícím. První je boj dvěma meči, který sice už existoval v jedničce, ovšem jen jako speciální útok. Zde je to už celý bojový postoj, založený především na rychlých úderech. Dále naleznete také laserovou pistoli (blaster), což z Cala udělá takový mix mezi Jediem a Hanem Solo. Blaster má omezené náboje, které se doplňují zraňováním nepřátel, což je trochu zvláštní mechanika, ale chápu, že se kvůli jednomu bojovému stylu autorům nechtělo po všech levelech rozmisťovat balíčky s municí. Zaměřování je automatické.

Posledním je pak postoj „Kylo Ren“ založený na obouruční variantě meče s křížovou záštitou. To je naopak pomalý styl s drtivými údery, který mě osobně asi bavil nejvíce. Dále samozřejmě využíváte různé úskoky, vykrývání úderů a samozřejmě také Sílu na odmrštění či přitahování nepřátel. Novinkou je pak ošálení živých bytostí, které se krátce mohou v boji přidat na vaší stranu.

Survivor stejně jako jednička podléhá pravidlům souls-like žánru, tedy že ukládat hru můžete pouze na vybraných místech, na kterých si zároveň lze i doplnit zdraví výměnou za obnovení všech nepřátel na mapě. Pokud náhodou umřete, ztratíte všechny aktuální zkušenostní body a musíte si je jít sebrat zpátky tím, že alespoň jednou udeříte protivníka, který vás přemohl.

Samozřejmě je tu pořád výběr obtížnosti, od té nejbrutálnější až po příběhový režim. Vedle boje opět strávíte také hodně času průzkumem herních map, šplháním, ručkováním, skákáním a řešením hádanek, a to asi ještě více než v první hře. Cal navíc dostane další akrobatické schopnosti díky kterým budete třeba plachtit vzduchem, odrážet se od létajících balónů nebo dále prodlužovat skoky. A neobejde se ani bez vystřelovacího lana.

Cala dále vylepšujete rozdělováním zkušenostních bodů do stromů schopností, kterých je nyní opravdu hodně – každý k jednomu bojovému postoji, tři k schopnostem Síly a jeden na schopnosti přežití. Vedle toho je tu však také novinka dalších volitelných vylepšení (Perks), které musíte nejdříve najít a vyplnit jimi dostupné sloty.

Zapomenout nesmím ani na oblíbená kosmetická vylepšení z jedničky, která ve dvojce dostala úplně nový rozměr. Jednak si můžete přizpůsobit Calovo oblečení (nechybí ikonické pončo), účes a vousy, dále lze poskládat z rozmanitých součástek robůtka BD-1 a samozřejmě také vybíráte různé komponenty světelného meče a blasteru. Vše si následně můžete ještě podle libosti nabarvit.

Trochu nedoladěný výkon

Počet světů, které navštívíte, se oproti prvnímu dílu moc nezvýšil. Dva z celkových šesti však nabídnou v podstatě otevřený svět, který vybízí k dalšímu prozkoumávání, plnění vedlejších misí a sbíráním doplňků a zkušeností. Na tom hlavním, tedy planetě Koboh, je vedle zmíněné kantýny také malá vesnička žijící si vlastním životem a herní mapa je rozdělena na několik vzájemně poměrně odlišných zón. Je to tedy vlastně jako více menších „planet“ seskupených na jednom větším světě.

Opětovný průchod mapami si budete znovu zjednodušovat odemykáním různých zkratek a také učením se nových schopností, které vás pustí na místa dosud nepřístupná. Hodně kritiky se u prvního dílu sneslo na fakt, že někdy je potřeba až zbytečně po herních mapách i s odemčenými zkratkami pobíhat sem a tam, což Survivor hezky řeší přidáním rychlého cestování mezi odemčenými záchytnými body.

Instantní přemisťování se z místa na místo také autoři doplnili i o jízdu na jakémsi kříženci mezi koněm a pštrosem, které můžete potkat různě na Kobohu, a dále také docela děsivě vypadající čtyřnohé stvoření na pouštní planetě Jedha. Za jízdy můžete i máchat mečem po nepřátelích, ovšem lepší je prostě seskočit a vyříkat si to s nepřáteli z očí do očí.

Grafika hry vypadá rozhodně o něco detailnější než v prvním dílu, mapy jsou rozlehlejší a nabídnou působivější panoramata, ovšem zároveň bych poznamenal, že to není žádný gigantický skok ve vizuální působivosti. Při průzkumu map mě bavily také docela hezké detaily, jako například poslouchání konverzací mezi nepřáteli (užvaněné droidy budete buď zbožňovat, nebo nenávidět) nebo sem tam možnost si pohladit nějaké mimozemské zvířátko.

Co se výkonu týče, musím nejprve zdůraznit, že jsem měl hru k dispozici na PlayStationu 5, a to ve verzi před aplikováním poslední velké aktualizace (1.0). Problémy, se kterými jsem se setkal, tak ve finální verzi hry mohou, ale také nemusí být. Upřímně mne taková situace trochu mrzí, jelikož nemám jak reflektovat, zda hra bude ve stejném stavu i v den vydání, je nicméně mou povinností upozornit na problémy, se kterými jsem se setkal.

V první řadě si můžete na PlayStationu 5 vybrat mezi režimem kvality obrazu (4K a 30 FPS), nebo vysokým výkonem (1440p a 60 FPS). Zvolil jsem druhou variantu a bohužel musím konstatovat, že hra ani v tomto režimu zdaleka ne vždy dovedla držet oněch slibovaných 60 FPS. Pocitově docela často snímky kolísaly (hlavně v otevřeném světě na Kobohu) a jediná místa, která si držela pevných 60 FPS, byly především interiéry.

Trochu mě zamrzelo i podivné nahrávání před vstupem do kantýny Pyloon’s Saloon, kde jsem vždycky musel pár sekund čekat před zavřenými dveřmi, než se nad nimi rozsvítilo zelené světlo a otevřely se. To že má být kouzlo rychlých SSD disků? Opět ale musím zdůraznit, že na vině může být pouze optimalizace předběžného přístupu pro média a já tedy vlastně ani netuším, jestli mám tyto věci hře vytýkat.

Patch 1.0 – rychlé dojmy

Ještě těsně před vydáním recenze jsem se nakonec přeci jen dostal i k „day one“ aktualizaci 1.0, a rychle jsem tak alespoň zběžně proběhl některé graficky náročnější lokace ve hře. Subjektivně mi přijde, že aktualizace výkon zlepšila, nicméně pořád režim výkonu na PS5 se většinou nezdá být stabilních 60 FPS. Stejně tak nezmizely ani nahrávací časy před vstupem do kantýny. Autoři budou muset ještě nejspíš přidat další aktualizace s optimalizací výkonu, nicméně rozhodně se nedá říci, že by aktuální stav hře nějak výrazně škodil.

Na druhou stranu jsem si nevšiml snad žádných zásadních bugů ani glitchů, hra působila po herní stránce poměrně vyladěně. Pokud tedy autoři ještě finálními aktualizacemi doladí výkonnostní režim, není si vlastně moc na co stěžovat.

Star Wars jako vyšité

Osobně mám ze Star Wars Jedi: Survivor ohromnou radost. Možná je to ten kousek neutichajícího zápalu pro svět Star Wars, který mi ani nepovedené poslední filmy nedovedly uhasit. Spíše mám ovšem ohromný respekt pro autory z Respawnu, kteří se nebáli pustit do poutavé singleplayerové hry v takto profláklé značce a vyrobit něco, na co mohou být fanoušci hrdí.

Co víc, Survivor je opravdu moc pyšný na předchozí díl a častuje vás všemožnými referencemi, od mongolské folkmetalové skupiny The Hu vyhrávající z reproduktorů v kantýně až po Calovo růžové pončo. Pokud vám postavy z prvního dílu přirostly k srdci, v Survivorovi je budete vítat jako staré známé a jejich společnost si opravdu užívat.

Hra vám zabere něco okolo 25 hodin, ale také klidně i přes 40, pokud jste nadšení sběratelé všeho, co ve hře posbírat jde. To, že hraji opravdu parádní hru, většinou poznám i tím, že se mi moc nechce spěchat k závěrečným titulkům, a naopak spíše konec oddalovat, což přesně nastalo i tady. Sice mě trochu mrzely ony kolísající (byť snesitelné) FPS v režimu výkonu, ale jinak hře vlastně ještě vedle chybějící češtiny asi nemám moc co dalšího vytknout.

Pro příznivce prvního dílu je Survivor v podstatě povinnost, i když tak nějak nevěřím tomu, že by někoho s dobrými vzpomínkami na jedničku bylo třeba přemlouvat. Survivor je prostě vším, co jsme si po dohrání prvního dílu toužebně představovali.