Pokud bychom se pídili po nejdelších sériích, trůnil by Star Trek na jednom z prvních míst. Nejenže obsáhl takřka nekonečný seriál, nemalý počet filmů, ale ani mezi počítačovými hrami se nedržel zrovna zkrátka. Naopak, již desítky let se na našich obrazovkách můžeme setkávat s celou plejádou jeho hrdinů. Jeden pokus střídal druhý, jenže skutečně konzistentní kvalitu, kterou by si herní Star Trek udržel po dobu delší než krátkou, se mu získat nepodařilo. Nebudeme ani popírat, že několik her v jeho jménu nás zaujalo, ale ve výsledku byl dojem přeci jen spíše průměrný, místy až negativní. Nyní značka Star Trek nezadržitelně upadá – vlastník licence, mediální koncern Viacom, už dávno stopnul natáčení dalších epizod seriálu a nechystá ani další vesmírná dobrodružství na plátna kin. Přestože se objevily nějaké ty spekulace nad novým snímkem, skutečnost je takový, že Star Trek je s největší pravděpodobností mrtvý. Jako poslední to evidentně pochopili tvůrci her a snaží se ze známé značky vyvářet dál. Jenže tak trochu jim ušlo, že zatímco dříve dokázali prodat i mizerné produkty díky renomé, tentokrát se budou muset spolehnout čistě na vlastní schopnosti. Star Trek: Legacy dokazuje, že na tuto změnu 
ještě zřejmě nebyli připraveni, protože tenhle kousek patří jednoznačně k tomu horšímu (ale zase ne nejhoršímu), co se pod značkou kdy urodilo, a to přes veškeré sliby vývojářů (poměrně zkušený tým Mad Doc Software), které místy působily i důvěryhodně.
Ano, slovem povrchní by se Legacy dala vystihnout zřejmě nejlépe.
Star Trek: Legacy je pochopitelně každým coulem vesmírnou záležitostí, která navazuje na odkaz velmi povedeného Bridge Commanderu a o něco méně povedené, přesto však pořád solidní Armady, přičemž prvky obou těchto titulů kombinuje v nepříliš chutný mix, který si z každého bere to méně zábavné až povrchní. Ano, slovem povrchní by se Legacy dala vystihnout zřejmě nejlépe. Z předchozího přirovnání vyplývá, že půjde o taktickou akci s prvky strategie, ale tyto slibné pojmy berte prosím s velkou rezervou. Možnosti ve hře jsou ze všech stran až příliš omezené, aby bez problémů šlo vyslovit jméno jednoho žánru, zároveň však škatulka ani jednoho z nich není ani z poloviny naplněná.
|
Konkrétně řečeno to znamená, že ovládáte skupinu lodí (nejprve jednu, rychle se však začnete rozrůstat), v níž mohou být až čtyři kousky (máte pravdu, to opravdu není žádná sláva). Zatímco tři z nich jsou ovládány umělou inteligencí, kterou lze omezeně ovlivnit pomocí několika příkazů (nebo to bylo aspoň zamýšleno), tak jedné velíte přímo. Bohatě k tomu stačí čtyři směrové šipky, jimiž ovládáte pohyb plavidla a myš (kolečkem korigujete rychlost, levým tlačítkem probíhá interakce s prostředím a pravým pak spustíte „warp“). Na požádání se dostanete na vesmírnou mapu, na které byste se bez pomocné šipky vedoucí k aktuálním úkolu ani nezorientovali, ale takhle zde máte alespoň možnost zadat cíl a nemusíte tak loď ovládat přímo. Stačí se jen dívat, jak letí na vámi určené místo strohým, nezajímavým a doslova mrtvým vesmírem. Pokud byste chtěli létat normální rychlostí, připravte se na časté pauzičky nejen na kávu, naštěstí tu je onen „warp“, který pohyb o několik set procent zrychlí, čímž se dostane na přijatelnou úroveň.
Prezentace příběhu totiž veškeré atmosférické choutky doslova odstranila.
Pojďme se mrknout na příběh, který bude celou bandu Trekkies zajímat dost možná nejvíce. Zde se autorům kupodivu dařilo. Aniž bychom chtěli prozradit zajímavý děj, nesmíme opomenout fakt, že se hra prolíná takřka celou startrekovskou historií (nakonec proč nevyužít licenci až do mrtě) i s jejími více či méně známými postavami. Jejího vychutnání si však na pozadí honby za vulkanickou zloduškou příliš neužijete. Prezentace příběhu totiž veškeré atmosférické choutky doslova odstranila. Netěšte se na propracované sekvence (ani v enginu hry), které by vás čekaly za odměnu po každé splněné misi a raději se smiřte s prostými zápisky. Sice jsou psány dobře, ale kde to jsme? V knihovně, nebo v počítačové hře? Útěchou vám budiž, že dostanete velení nad flotilami Jonathana Archera, Jamese T. Kirka i nezaměnitelného Jean-Luca Picarda. Posledně jmenovaný k vám občas dokonce promluví hlasem svého reálného představitele. Trochu slabá útěcha, ale budiž.
Nebudeme zastírat, že gró hry spočívá v soubojích. Ty jsou naneštěstí provedeny hodně diletantsky. Ovládání je, jak už bylo řečeno, poměrně jednoduché a pochopitelné, ale ani kdybyste se sebevíc snažili, mnoho s ním nevykouzlíte. Bitvy mají spíše komorní charakter, kdy většinou stojíte proti jednotkám nepřátelských plavidel, což je i z podstaty Star Treku dobře, ale nelze se zkrátka ubránit nudě. Nejen kvůli nedostatku cílů – především kvůli příšerně těžkopádnému řízení lodi. Ta se totiž strašně líně hýbe a pokud manévruje i váš nepřítel, což je samozřejmě pravidlem, tak se potyčky mění v několikaminutová martýria. Ani když šikovně střídáte fázové a výbušné zbraně podle aktuální situace, není to o mnoho lepší. Některé mise jsou navíc navrženy tak, že je jinak než metodou pokus-omyl jednoduše nevyřešíte. Umělá inteligence se totiž ráda občas zblázní a bývá to většinou v ten nejnevhodnější okamžik. Klidně vás vůbec neposlechne a vřítí se do záhuby. Na kritických místech tak dojdete k závěru, že je lepší převést přes ně každou loď ručně. Stejně je dobré se zachovat ve chvíli, kdy některé z plavidel utrpělo vážná poškození a hrozí jeho ztráta. Lepší je s ním odletět někam do ústraní a nechat mu zde postupně dobít štíty.
|
Dobře napsaný příběh
Těžkopádná hratelnost
1399 Kč
Anglicky
Ovládání je, jak už bylo řečeno, poměrně jednoduché a pochopitelné, ale ani kdybyste se sebevíc snažili, mnoho s ním nevykouzlíte.
Přestože jsme od Star Trek: Legacy nečekali divy, výsledek nás jednoznačně zklamal. Jde o záležitost pouze pro ortodoxní Trekkies, kteří překousnou desítky vad, jen proto, aby se zase na několik hodin mohli ponořit do svého oblíbeného světa. Budiž, budou to mít těžké, ale zřejmě jim to nevymluvíme. Vás ostatní ale varujeme, na trhu je bezpočet lepších her, tahle je přinejlepším průměrná.
