Nova nám už začíná servírovat nové termíny pro další díl soutěže Česko hledá Superstar, zatímco Sony Computer Entertainment Europe vydávají další pokračování oblíbeného hitu SingStar, jednoho z netypických počinů, posunující hranice zábavy zase o kus dále. SingStar Party je vlastně skupinová zábava pro všechny, kteří umí zpívat (nebo aspoň broukat). Pokud vás příroda navíc obdarovala i trochou toho hudebního sluchu, tím lépe. A když vám nebude vadit, že při této skupinové zábavě budete vypadat jako blbci, tak přestaňte číst a hurá do obchodů, protože si tuto hru koupíte, ať o ní už napíšeme cokoliv.
Hra postrádá jakýsi story mód, který měla „jednička“ a liší se jen spektrem klipů.
|
Balení SingStar Party obsahuje dva vcelku kvalitní mikrofony, žádné pochybné hračky kontroverzních dodavatelů z východu, a hru samotnou. Princip vypadá jednoduše. Na obrazovce hraje klip k vámi zvolené skladbě, dole běží text písně a vaším úkolem je trefit se aspoň intonačně do zpěvu. Na výběr máte přes třicet starých i novějších hitů, což je téměř vše, co se oproti
původnímu SingStaru změnilo. Zvolit si opět můžete ze
dvou možných verzí délky hry (normální a krátká) a pokud jste hrdým majitelem USB kamery EyeToy, můžete se po svém výkonu nechat vyfotit a vaše podobizna se uloží do tabulky nejlepších. Navíc si vás vaše nenechavá kamera tajně natáčí ve chvíli, kdy se snažíte vytáhnout například Madonniny výšky nebo zvládnout šílený rozsah klučíků z A-Ha. Pokud jste si nepřipadali jako blbci při samotném zpěvu, při přehrávání těch nejzajímavějších míst se budete stoprocentně červenat. Přehrát si můžete zpětně i váš zpěv bez originální hudby a trochu si pohrát s mutací hlasu (dětský, dědkovský a metalový). Přetáčení dopředu a zpět včetně pauzy je samozřejmostí, stejně jako možnost uložení vašeho zpěvu na paměťovou kartu.
Hra postrádá jakýsi story mód, který měla „jednička“ a oproti svému předchůdci se liší jen spektrem klipů. V dalších herních módech se nijak zásadně neliší od dílu prvního. Máme tu duet společný, soubojový, hru na týmy nebo předávání mikrofonu v určitých pasážích hry.
Navíc si vás vaše nenechavá kamera tajně natáčí ve chvíli, kdy se snažíte vytáhnout například Madonniny výšky nebo zvládnout šílený rozsah klučíků z A-Ha.
Vypadá to, že autoři kromě přidání nových songů (vesměs 70. a 80. léta, což není příliš moje parketa a některé hity byly na mě už vcelku mimo přijatelný časový úsek) odstranili singleplayer, takže se pro mě z nepochopitelných důvodů cesta za slávou nekoná a hra se tím sama sráží na úroveň pouhého datadisku. Autoři dále vylepšili duety, kde už skutečně zpíváte druhý hlas místo toho, abyste zpívali to samé ve dvojici. Stejně jako v případě DJ: Decks &
FX se i u série SingStar jedná o specifický styl zábavy, který nemusí sednout každému a ne každému připadá zábavné křičet do mikrofonu, když vlastně ani zpívat neumí. Nejedná se o nijak revoluční počin a zábava končí s omezeným počtem skladeb a přestože máte možnost vyměnit disk za starší verzi SingStar a pouštět skladby z prvního dílu, je hodnocení nižší, než v případě první verze SingStar. Zkrátka a dobře, je to opět to samé (a ani ne v novém kabátě), přičemž se dá říci, že ačkoliv byla hra o některé věci rozšířeno, oproti původnímu SingStaru zde dokonce i něco chybí. Jak už sám název napovídá, tato „hra“ najde uplatnění víceméně pouze na všemožných rozjařených party sešlostech.
| SingStar Party | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|


















