Když se mi dostal Sinbad do rukou, marně jsem přemýšlel, o co se jedná, jelikož, kam až má herní paměť sahá, jsem o této hře prostě neslyšel a jestli ano, tak jsem informaci zase bryskně vypustil. Ke hře jsem tak přistupoval nezasažen jakýmikoliv hloupými předsudky. Po spuštění programu na mě vybafla klasická bojovka, jaké vídáme především na konzolích, ale kvůli tomu Sinbada ještě nemusíme zatracovat. Dodejme ještě, že tvůrci hry svůj projekt staví na licenci stejnojmenného filmového dobrodružství od DreamWorks s udatným rekem Sindibádem v hlavní roli.
Jistě jste o tomto známém frajerském chlápkovi, jenž se stal předlohou pro bezpočet oblíbených pohádek i filmových zpracování, slyšeli. V této hře však nevypadá na hrdinu, nýbrž se jeví jako Pepa odvedle trávící většinu svého času v hospodě. Tento dojem podporuje ještě svým zarytým mlčením, jež ho provází po celou hru, takže pokud se rádi s hlavní postavou dobrodružství sžíváte, nebude to pro vás to pravé ořechové.
Žádného intra se nedočkáme, celý příběh je vyprávěn formou několika oken s textem, která můžeme dokonce i přeskočit a věřte mi, že časem se k tomuto ráznému kroku odhodláte. Celá story totiž klišovitější již být nemohla, druhou otázkou však je, zda je to dobře či špatně, protože hlavní kupní silou se stanou dozajista děcka do dvanácti let věku. Těm by ohraná písnička o Knize míru, která se náhle stala středem 
zájmu kdekoho a Sindibádovi, jenž ji má pro svého přítele prince chránit, v méně úspěšných chvílích získávat zpět, nemusela vadit. Staří pardálové, zmlsaní desítkami většinou propracovanějších a originálnějších příběhů, se jen ušklíbnou nad naivitou autorů a vydají se do akce. Ale ani zde zřejmě nenaleznou to pravé potěšení, jelikož Sinbad je prostě a jednoduše zaměřen na mladé a hardcore gamesami nedotčené publikum.
Hra začíná na Syndibadově lodi Chimera, kde se mezi svou posádkou učí, jak ovládat svůj kord a ostatní pohyby. Vězte, že se nejedná o nic moc složitého, i když na interface je třeba si chvíli zvykat. Chůzi hrdiny ovládáme jednoduše myší, přičemž její tlačítko musíme držet, aby se postavička dostala tam, kam chceme, nestačí jen kliknout na určené místo. Nutno říci, že mě po chvíli bolela ruka, protože v pohybu budete neustále. V případě boje se dozajista hodí dvě útočné a jedna krycí klávesy, jimiž ovládáte šermířské kreace Sindibáda. Nutno říci, že nejsou příliš široké. Na druhou stranu je vám paleta nepříliš početných triků představena hned v prvních minutách. Své nepřátele můžete ladně propíchnout, vymrštit do vzduchu, když jsou na zemi, tak dodělat nebo se, v případě přesily, roztočit kolem své osy a všechny odhodit. Trošku neúčinné se zdají být úskoky či kotouly do 
stran, které byste měli spustit pravým myšítkem, avšak často si jejich použitím spíše zhoršíte, než zlepšíte situaci.
To ostatně v menší míře platí pro všechny pohyby, které mají někdy příšerně pomalou odezvu a když je na obrazovce více protivníků, což se děje často, je pro program obtížné propočítávat údery a polohu bojovníků. Nejedná se však o žádnou tragédii, hra se přesto dá hrát, ale nepůsobí tak dynamicky, jak by asi měla. Zpočátku je také obtížné trefit nepřátele, jelikož myš je naopak citlivá dost. Tím vším chci říct, že se na ovládání dalo zapracovat více, ovšem po čase si zájemci o tuto hru zvyknou.
Variability by se v Sinbadovi ani bagrem nedohrabal. Takhle přímočarou a opakující se hru jsme zde zřejmě dlouho neměli. Autoři se sice snažili ozvláštnit herní zážitek tím, že přidali několik powerupů jako např. zlepšení zbraně, přidání brnění či náhlé vyvolání tří spolubojovníků. Aby toho nebylo málo (jako, že je), dostaneme celkem rychle tzv. supervlastnosti jako zemětřesení či výboj elektřiny. Pro jejich použití potřebujete mít naplněný požadovaný metr, jenž ládujete zabíjením nepřátel. Po jeho naplnění si můžete užít efektu jedné z těchto serepetiček, jež mají ovšem zcela stejný efekt- pobití všeho v okolí hrdiny. Korunu všemu tvůrci nasadili v 
podobě zvláštní runy, jíž musíte najít, aby se vám otevřela další pasáž hry. Musím říci, že tento krok jsem ani v nejmenším nepochopil. Vždy jednou za tři čtyři obrazovky se tato věc, autory prezentovaná taktéž jako powerup, po vybití všech nepřátel objeví a hráč ji musí sebrat, aby mohl dál. Hra vás na to dokonce upozorní, ale pes je zakopaný v tom, že Sinbad disponuje neuvěřitelně blbou kamerou, do jejíhož záběru se často vejdou jen tři postavičky. Jak pak chcete něco hledat? Většinou kýženou věcičku objevíte rychle, ale když máte náhodou pech, je to na infarkt, protože se nejedná o žádnou cílenou hádanku, jež Sinbad takřka vůbec neobsahuje, nýbrž o neschopnost autorů.
Úkoly jsou, stejně jako vše ostatní, na jedno brdo. Vždy se jedná o variaci toho předchozího v bledě modrém. V jedné z misí tak máte zachránit dva muže ze své posádky z moci sirén. Připlujete tedy na jeden ostrov, zachráníte prvního a odvedete ho na loď. Následuje jakási vložka, která měla být zřejmě zpestřením, ale má spíše opačný efekt. Jedná se o střílení harpunou z přídi lodi na nejrůznější objekty, jež vás napadají. Po jejím úspěšném a nutno říci velmi zdlouhavém absolvování přijde na řadu záchrana dalšího parťáka. A světe div se, po jeho nalodění si opět zastřílíme z lodi... V další 
misi pak místo námořníků sháníte věci na opravu lodi. Aby Sinbad náhodou nevybočil z kolejí svých vzorů, nachází se na konci každé mise boss, na jehož zneškodnění musíte použít správnou taktiku. Hra vám samozřejmě poradí, co musíte udělat, aby dítka nebyla příliš frustrovaná. A to je zjevně dobře, protože nikdo jiný si hru asi nezahraje. Na druhou stranu, vše je ztíženo tím, že se nedá savovat a hra sama ukládá jen na konci kapitol, které se dělí ještě na několik úkolů. Výsledkem je frustrace, a to mi věřte, že pořádná, protože opakovat celý dlouhý úsek není nic zábavného. Obtížnost sice není vysoká, ani na vyšší stupně, ale jsou situace, kdy musíte od počítače pryč a poté opakovat všechno.
Co se týče umělé inteligence, ani zde se hra nemá čím chlubit. Vše je tvrdě naskriptováno a to tak diletantsky, že vidíte hlouček nepřátel postávat kousek od vás a v něm stojící nepřátelé nic nedělají, přestože Sindibáda musí jasně vidět. Zareagují až v chvíli, kdy vstoupíte na pevně určené místo. Poté jsou schopni zaútočit, i když tak nějak divně. Někdy se jim to jakžtakž zdaří a obklopí vás ze všech stran, jindy do vás práská jeden a další jen koukají o malý kousek dál.
Technicky by měl být titul na úrovni, protože záštitu nad ním převzal Intel se svou novou technologií Hyperthread. Sice Pentiem 4 touto vychytávkou nedisponuji, ale nedomnívám se, že by se předváděné výkony, především v umělé inteligenci, nějak výrazně zlepšily. Graficky se nejedná o žádný zázrak, především 
pak, co se týče postav, které vypadají celkem pěkně komiksově, ale to rozpohybování. Všichni, včetně Sindibáda, kloužou po povrchu a pohybují se tak, jakoby měli něco velkého v kalhotech. Na druhou stranu se nedá nezmínit povedená hudba, především pak orientální motiv v menu zaslouží vyseknutí poklony. V samotné hře by však tracků mohlo být podstatně více, protože jakkoliv jsou pěkné, tak jich není mnoho. Sluší se ještě dodat, že hru dokončíte maximálně za pět hodin, podle toho, na jakou obtížnost hrajete.
Přes celkem hodně pesimistický nádech recenze, nemůžu říct, že by byl Sinbad: The Legend of the Seven Seas úplně špatnou hrou. Jisté je, že dospělí se u ní zabaví tak na půl hodiny, ale několikrát zmíněné děti by mohly mít zábavu na delší dobu. To však nic nemění na tom, že hra obsahuje velké množství chyb a nedodělků, díky nimž je hodnocení takové jaké je. Těm, kdož by Sindibáda rádi dopřáli svým ratolestem, dovolím přičíst si k němu 15%. A nemějte strach, krve se v nepřátelích opravdu nedořežete a mrtvoly časem zmizí ze scény …
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
