RECENZE: Tohle vyvíjeli tři roky? Vesmírná Call of Duty nenadchne

Letošní příspěvek do rodiny her Call of Duty dovolí fanouškům zakusit válku ve vesmíru. To nejlepší z Infinite Warfare představuje nakonec příběhová kampaň. Stagnující hru více hráčů mohou tentokrát nepříjemně ovlivnit mikrotransakce a režim kooperace je oproti loňským Black Ops 3 okleštěn na minimum.

Třináctý plnohodnotný díl nekončící série Call of Duty je tady a do války s konkurencí se vrhá po boku remasterovaného sourozence Modern Warfare. Reformované studio Infinity Ward a jejich pomocníci z Raven Software se odhodlali k odvážnému kroku a svůj nový počin zasadili tentokrát do vesmíru. Bohužel musím konstatovat, že ačkoliv kampaň má určitě něco do sebe, Infinite Warfare jako celek opravdu není nic moc.

Posádka k pohledání

Příběh Infinite Warfare nabízí klasický souboj ušlechtilého dobra s černočerným zlem. Země je napadena koloniální frakcí Settlement Defence Front (SDF) a vaším úkolem je tyto krvežíznivé padouchy nenávidějící svobodu odrazit. Vžijete se do role kapitána Reyese, který přebírá velení válečné lodi Retribution. Reyesův hlas tentokrát slyšíte i během misí, a ačkoliv jde o klasický model heroického vojáka bez bázně a hany, rozhodně funguje lépe než němý protagonista například v Call of Duty: Ghosts nebo Modern Warfare. Jeho hlavní dilema a myšlenka celé hry spočívá v tom, co všechno jsou vojáci ochotni obětovat pro splnění mise.

Call of Duty: Infinite Warfare

Hlavní záporák admirál Salen Kotch, kterého hraje Kit Harrington (Jon Snow z Game of Thrones), je naopak tak nesmyslně zlý a padoušský, že mu chybí snad jen rohy a vidle. Příběh má tendence jít do extrémů. Všichni jako by byli posedlí co nejdříve padnout za vlast, ať už je onou „vlastí“ naše mírumilovná planeta, nebo zlotřilé kolonie. Hra sype z rukávu heroické momenty sebeobětování jeden za druhým, což vzhledem k její skromné délce působí únavně a sem tam dost strojeně.

Na druhou stranu mě bavili ostatní členové posádky, které je snadné si oblíbit. Možná právě zde je znát rukopis dvou vedoucích vývojářů Jacoba Minkoffa a Taylora Kurosakiho, kteří do týmu přešli ze studia Naughty Dog.

Herecky se vytáhl především David Harewood (David Estes ze seriálu Homeland), který hraje velitele mariňáků Omara. Hlavní hvězdou hry je ovšem bezkonkurenčně váš robotický parťák Ethan. Ten je jednoduše fantastický. Nesype rádoby vtipné hlášky o svých nešťastných obvodech nebo náhlé potřebě vyměnit olej. Místo toho mluví, vtipkuje a chová se jako člověk z masa a kostí. Zároveň je to parťák, který by vás následoval i do pekla. Funguje to skvěle a Ethana si zamilujete.

Call of Duty: Infinite Warfare

Nelinearita? Sněte dál.

Struktura kampaně je letos koncipována poněkud zvláštně. Kromě pár hlavních misí můžete plnit i mise vedlejší, v rámci kterých buď útočíte ve své vesmírné stíhačce na flotilu SDF, infiltrujete lodě nepřátel, nebo bojujete v nulové gravitaci. Nemusíte se bát, že by šlo o trapnou vatu s plněním totožných nezábavných úkolů nacpaných do kampaně za účelem natáhnutí herní doby. Nic takového. Vedlejší mise jsou sice kratší a méně epické než ty hlavní, ale zároveň se od sebe vzájemně liší, rozvíjejí příběh hry a především jsou poměrně zábavné.

V jedné z nich například máte za úkol v přestrojení infiltrovat nepřátelskou loď a zavraždit vysoce postavené důstojníky, jindy na vás čeká ostřelování nepřátel v asteroidovém poli nebo záchrana rukojmích, jíž předchází nepozorovaná likvidace jejich věznitelů.

Misí v nulové gravitaci není moc a je to dobře. Můžete se volně pohybovat i natáčet a máte k dispozici vystřelovací hák, jímž se lze přitáhnout k pevnému povrchu. Podobná akce však baví spíš jen kvůli změně tempa a potřebnému zpestření hry. Souboje ve vesmírných stíhačkách jsou na tom o něco lépe. Na rozdíl od mnohých předešlých dílů máte plnou kontrolu nad pilotováním vaší stíhačky a nahánění s nepřátelskými piloty představuje zábavnou, byť poněkud jednotvárnou změnu od klasické CoD hratelnosti.

Call of Duty: Infinite Warfare

Výtky mám k některým novým typům granátů a výzbroje, které jsou sice nové, ale ne užitečné. Antigravitační granáty protivníka donutí na chvíli bezmocně levitovat ve vzduchu a vy musíte obětovat další munici, abyste ho ještě vyřídili. Nepřátelé jsou v Infinite Warfare o něco odolnější než dříve a za každou úsporu munice budete rádi. Hacknutí nepřátelského droida zase trvá až příliš dlouho a moc jsem ho během hry nepoužíval. Po speciálních schopnostech z loňského Black Ops 3 není moc o co stát. Oproti posledním dvěma dílům také překvapivě chybí způsob, jak snáze identifikovat pozici protivníka.

Call of Duty: Infinite Warfare

K vedlejším misím se bohužel váže i největší nedostatek kampaně, který mě mrzí opravdu hodně. Příběh je totiž stále lineární a na nějaké zásadní volby nebo více konců můžete zapomenout. Teď si asi říkáte, že u Call of Duty je to přece běžné a recenzent se snaží rýpat za každou cenu. Ale kdepak. Vedlejší mise, příběhové volby a více konců měla totiž už Black Ops 2 a po zhlédnutí závěrečné animace v Infinite Warfare bych si strašně přál, aby se tvůrci u zmíněného hitu inspirovali.

Do hry by to tak krásně pasovalo. Jako kapitán byste byli nuceni činit důležitá rozhodnutí, na nichž by závisely životy a úspěch mise. A při ignorování, nebo neúspěchu v rámci vedlejších misí by se příběh vyvinul trochu jinak. Vždyť hra byla údajně ve vývoji tři roky a Black Ops 2 jenom dva. Místo toho nemáte šanci ovlivnit vůbec nic a za splnění vedlejších úrovní získáte jen perky jako například rychlé nabíjení zbraní nebo sexy upgrady pro vaši sexy stíhačku. Navíc pokud je plnit nebudete (a byla by to škoda), bude hra nesmírně krátká. Dohrání Infinite Warfare mi totiž zabralo asi sedm hodin a vedlejší misi jsem nevynechal ani jednu.

Call of Duty: Infinite Warfare

Nejhezčí Call of Duty

Během zmíněných sedmi hodin jsem měl možnost také obdivovat nejlepší grafiku, kterou se Call of Duty zatím mohlo pyšnit. Je to malý krůček oproti minulým dvěma dílům, ale sci-fi prostředí dovoluje enginu náležitě zamachrovat. Fantastické filmečky jsou prakticky na úrovni Advanced Warfare. Během hraní se pak kocháte detailními modely postav, parádními výbuchy, detailními texturami a především fantastickou hrou světla, která hře propůjčuje skvělou atmosféru.

Nejlépe jsou na tom hlavní mise. Větší důraz je kladen na bitvy, kde bojujete po boku více než jednoho spolubojovníka. Hra tak občas paradoxně připomíná staré díly Call of Duty. Kdyby jen takových misí bylo víc. Vysokou kvalitu si drží i zvuk a soundtrack, byť parádního hudebního doprovodu Black Ops 3 nebo vysoké kvality audio efektů u Advanced Warfare myslím stále nedosahují.

Call of Duty: Infinite Warfare

Strašidlo mikrotransakcí

Klasický režim hry více hráčů zůstává i na poměry série až příliš konzervativní. Zjednodušeně řečeno, autoři se inspirovali u Black Ops 3 prakticky ve všech ohledech. Že studio Infinity Ward stojí za sérií Modern Warfare nebo dílem Ghosts, není vlastně ani poznat. Mapy se řadí do kategorie malých až středně velkých, možnosti pohybu zůstávají prakticky nezměněné snad jen s tím, že ubyla možnost plavání. Ta přitom v Black Ops 3 fungovala skvěle.

Postav, které si můžete zvolit, je tentokrát pouze šest, ale u každé máte na výběr ze tří speciálních schopností či zbraní a tří dalších bonusů pasivního, nebo aktivního charakteru. Na rozdíl od Black Ops 3 jsou si futurističtí vojáci vizuálně velmi podobní a vybalancování jejich schopností rozhodně není optimální.

Samozřejmě stále platí, že základní zbraně, perky i scorestreakové odměny si vybíráte podle libosti, pokud jste si je ovšem odemkli postupem na potřebný level. Používáním jednotlivých zbraní si pak odemykáte další nástavce, zásobníky a zaměřovače, které lze na váš oblíbený kvér připevnit. Dosud víceméně vše při starém.

Call of Duty: Infinite Warfare

Black Ops 3 trochu trpěly tím, že hráč nebyl dostatečně motivován pro postup na další úroveň a odemykání dalších a dalších věcí. A tady přichází největší průšvih celé hry. Infinite Warfare totiž kromě klasického arzenálu operuje s loot systémem, který zahrnuje kosmetické doplňky i vylepšené verze zbraní. Zbraně z tohoto arzenálu jsou opatřeny jedním, nebo dvěma perky a někdy mají dokonce o ždibec lepší statistiky.

Mikrotransakce zatím ve hře nejsou, ale jejich implementace do hry je takřka jistá. Každá hra v sérii od Black Ops 2 jimi disponovala, tentokrát se však zdá, že si za ně půjde koupit nejen oblečení a věci kosmetického rázu, ale i zmíněné varianty zbraní.

To stále není vše. On totiž loot systém je vyloženě děs a hrůza i bez těch nenáviděných mikrotransakcí. Funguje to tak, že za hraní získáváte klíče a herní měnu zvanou salvage. Klíče můžete v menu použít na otevření beden s lootem. Odměňování zde funguje na obzvlášť zvráceném a nesmyslném principu totální náhody.

Nejenže když už konečně nashromáždíte dostatečný počet klíčů, nejspíš dostanete zbraň, která vašemu stylu zcela nevyhovuje. Může jít i o variantu zbraně, kterou ještě používat ani nemůžete, protože jste klidně o třicet levelů níže! Salvage má tento problém mírně redukovat a lze jej utratit za variantu vámi preferované zbraně. Ale jak jste již ale jistě správně uhodli, zbraně jsou drahé a salvage bodů je žalostně málo. Hádejte proč.

Call of Duty: Infinite Warfare

Jako Black Ops 3

Kromě loot systému vás k dalšímu hraní mají motivovat krátkodobé úkoly, za jejichž plnění postupujete na další úroveň u frakcí vesmírných mariňáků. Další úrovně znamenají další odměny a zbraně. Mám velkou radost, že během hlasování o další mapu v playlistu autoři vyřadili možnost hrát znovu předešlou mapu. Takto se všechno krásně střídá a hra není zacyklená na třech nejoblíbenějších mapách, které jsem většinou ze srdce nenáviděl.

Map je celkem třináct včetně předobjednávkového bonusu, jímž je předělaná letištní mapa Terminal z Modern Warfare 2. Ačkoliv všechny mapy nejsou úplně malé, je na nich přesto znát vliv posledních dvou Black Ops her. Na opravdu rozlehlé mapy zde tedy nenarazíte. K neúnosně chaotickému dojmu přispívá i velmi rychlý pohyb.

Mohu potvrdit, že hraní remasterované Modern Warfare je daleko pomalejší a dává neporovnatelně více prostoru sniperům, ústupu po úspěšném skórování a opatrnějšímu hraní. Nashromážděni killstreaku v něm není takový problém. Zde kladou úrovně až přehnaně velký důraz na koridorový layout. Jsou sice na pohled hodně pěkné, chybí jim však jakékoliv dynamické elementy, jakými v minulosti byly třeba lavina, záplava nebo jedoucí vlak.

Call of Duty: Infinite Warfare

Call of Duty je nadále zdaleka nejzábavnější v módu Team Deathmatch, zatímco v ostatních režimech působí na můj vkus až příliš zběsilým dojmem. Jako by chyběla opravdová obrana. Jednotlivé postavy mají schopnosti, které se dají nazvat defenzivními, ale ty můžete aktivovat velmi zřídka a kontrolované pozice tak v módech Hardpoint nebo Domination neustále střídají majitele. Hry jako Destiny nebo Overwatch jsou v tomto ohledu lepší.

Infinite Warfare je až přehnaně rychlá a protivníci se na vás neustále řítí ze všech stran. Dobří, aktivní hráči CoD jsou na tom samozřejmě mnohem lépe, ale pokud jste nováčci nebo nehrajete CoD vyloženě pravidelně, budete umírat velmi často. Nadále však platí, že pokud oželíte postupování na další úroveň a odemykání další výbavy, lze hrát libovolný mód na libovolné mapě proti počítačovým protivníkům či kamarádovi.

Call of Duty: Infinite Warfare

Skromná kooperace

Když bylo oznámeno, že se letošní Infinite Warfare bude odehrávat ve vesmíru, radoval jsem se, že autoři předvedou mimozemský mód Extinction z jejich poslední hry v plné parádě. Vzpomněl jsem si i na fantastický mód Spec Ops, který jsem si tak zamiloval v Modern Warfare 3. Jenže co se nestalo, tvůrci místo toho okopírovali zombie mód od svých kolegů z Treyarchu, implementovali do hry jeden jediný level a tím jako by měli vystaráno.

Je to ohromná škoda, byť upřímně řečeno, Zombies in the Spaceland je na poměry zombie módu hodně kvalitní práce. Kosení nepřátel v zábavním parku svojí ujetou atmosférou, neonovou grafikou i taneční hudbou dokonale evokuje osmdesátá léta. DJe tu dělá David Hasseloff a při hraní jsem musel neustále myslet na videoklip k Thrilleru od Michaela Jacksona.

Call of Duty: Infinite Warfare

Pokud jste se v zombie módu ztráceli, autoři vám tentokrát naservírovali možnost zapnout si vysvětlivky k pravidlům hry a jednotlivým bonusům, které lze během hraní využít. Vraždit zombíky můžete až ve čtyřech lidech. K dispozici je samozřejmě i on-line matchmaking, ten však v tuto chvíli na Playstation 4 trvá neskutečně dlouho.

Testoval jsem i současný stav tohoto módu u Black Ops 3 a tam jsem problém najít spoluhráče neměl. Uvidíme, zda se situace časem zlepší. Jakkoliv je kooperativní mód zábavný, je to po dvou loňských kampaních, klasickém zombie módu a Dead Ops sakra málo. Chybí něco vlastního, něco navíc. Infinite Warfare rozhodně nepůsobí jako hra, která by byla ve vývoji tři roky.

Call of Duty: Infinite Warfare

Call of Duty: Infinite Warfare

Závěrem je však nutno přiznat, že pokud hrajete Call of Duty jen kvůli kampani, nedopadl letošní díl špatně. Příběhu by sice náramně prospěla nelinearita, jakou se pyšnila Black Ops 2, a tak tři hodinky navíc, přesto dokáže zaujmout zasazením, grafikou, střílením stíhaček, velkolepými bitvami i sympatickými postavami v čele s robotem Ethanem.

Pokud vás zajímá spíše hraní ve více lidech a nejste opravdu hardcore fanoušci zombií či Call of Duty multiplayeru obecně, můžete letošní díl s klidným srdcem vynechat. Infinite Warfare loňský díl nepřekonává, ba naopak. Nabízí v podstatě stejnou, nevylepšenou hratelnost, která byla „obohacena“ otřesným loot systémem. K tomu ubylo i obsahu. Konkurence na poli on-line stříleček snad přitom nikdy nebyla větší.

Hra vyšla na Playstation 4, Xbox One a PC. Legacy a Digital Deluxe edice obsahují také Call of Duty: Modern Warfare Remastered.