RECENZE: Je Call of Duty: Ghosts hra nové generace? Ani náhodou

Válečná střelnice Call of Duty už je mnoho let stále stejná. Spolu s novou generací konzolí slibovali autoři změny. Ale zapomněli je dodat.

Na posledním místě se celkem nepřekvapivě umístila nepovedená odbočka Ghosts z roku 2013. Původně mělo jít o první "next gen" díl série a očekávání byla vysoká, o to větší bylo naše zklamání z výsledku. Většina fandů si ze hry dnes jen těžko vybaví něco jiného než psího společníka Rileyho. A přitom ani Ghosts nejsou špatnou hrou, za zmínku stojí minimálně kooperativní mód Extinction, ve kterém se bojovalo proti mimozemšťanům. | foto: Activision

Začalo to nacisty, pokračovalo Rusy a pak už to jelo: islámští teroristé, ještě víc Rusů a američtí zrádci. Pokud se vývojářské studio Infinity Ward nechtělo opakovat, zabralo mu hledání nových nepřátel z vývoje hry možná nejdelší dobu. A to i proto, že většina jinak zůstala při starém.

Nezbylo tedy než se pustit do fiktivnějšího scénáře, než bývalo v sérii Call of Duty zvykem. Nepřítelem číslo jedna je takzvaná Federace pocházející z Latinské Ameriky, která chce dobýt Spojené státy americké. Dodejme, že se nacházíme v době, kdy ropné rezervy států OPEC v podstatě neexistují a Latinská Amerika je novou světovou velmocí.

Motivace Federace dobýt zchudlé a zpustošené USA zůstává po celou dobu hraní Call of Duty: Ghosts zahalena mlhou. Pravdou je, že vyjma několika prvoplánově silných momentů si s příběhem autoři mnoho starostí nedělali. Vyprávění je poněkud zmatené a jeho sledování složité. Ve výsledku ani moc nestojí za to.

Sólová kampaň Call of Duty: Ghosts se odehrává přibližně deset let po prvním velkém útoku Federace. Hráč se chopí mlčenlivého Logana Walkera, který se spolu se svým bratrem Heshem poměrně brzy stává příslušníkem elitní vojenské jednotky Ghosts. Nakonec nechybí ani patřičně archetypální ztělesnění nepřítele. Dotyčný má navíc s Ghosty nevyřízené účty. Víc ale prozrazovat nebudeme: příběh už je tak dost předvídatelný.

Nová generace? Ani náhodou

Vydavatelský dům Activision Blizzard proklamoval Ghosts jako Call of Duty nové generace, což vzhledem k souběžnému vydání na přicházející konzole dává smysl.

Kdo by ovšem čekal skutečný posun série, bude neskutečně zklamán. Tohle je totiž úplně obyčejné pokračování, které překvapí akorát tím, jak málo změn v něm oproti předchozím dílům najdete.

Je to opět přehnaná akční jízda plná výbuchů, hroutících se budov, sestřelených helikoptér, zpomalených záběrů po vykopnutých dveřích a pochopitelně tisíců tupých nepřátel, při jejichž odpravování si nezřídka budete připadat jako na střelnici s vykukujícími postavičkami.

Proletíte se vrtulníkem, budete ovládat tank, navádět drony, střílet z automatické odstřelovací pušky atd. Nic z toho vás už však doopravdy nezaujme: je to jen recyklace minulých dílů, která je navíc v některých momentech a scénách opravdu nápadná.

Snad aby výše zmíněné tak nebilo do očí, je celá kampaň koncipována jako svého druhu rodinná sága kontrastující s tradiční velkolepostí. Jejím vrcholem je pak instalace věrného společníka, německého ovčáka Rileyho, který vás celou hrou bude provázet, štěkat a kňučet.

Aby se jen tak nemotal kolem, má na sobě Riley přidělanou kameru, díky níž ho jakýmsi zvláštním způsobem můžete ovládat. Přestože máte k dispozici tu nejmodernější techniku, některé pasáže bez Rileyho prostě nevyřešíte. Přestože je pes pěkně vymodelován a rozanimován, jeho účast a nasazení působí ve výsledku směšně. Obzvlášť, když se nacházíte zrovna v nějaké zuřivé přestřelce a Riley si v klidu lehne na zem a čeká.

Tvůrci před vydáním opět slibovali hory doly z hlediska designu úrovní. Ty jsou v některých případech možná o něco prostornější než v minulých dílech, ale jen zřídkakdy poskytují byť jen lehce alternativní průchod či spíše odbočku. Ve výsledku nenabízejí nic jiného než starý známý pocit z šílené akční horské dráhy.

Ponurejší svět

Oproti předchůdcům zaujme spíše celková atmosféra úrovní, která je výrazně ponurejší a zdůrazňuje situace fiktivního scénáře, kdy se zdá, že vše spěje k nehezkému konci.

Atmosféra je ovšem jedna věc, logika druhá. Přestože hra líčí USA jako zdevastovanou zemi, vůbec nevysvětluje, kde se stále berou ty nejmodernější zbraně včetně mnoha tanků, letadlových lodí či stíhaček. Pokud tímto dílem chtěli autoři otevřít nové zajímavé univerzum, kam by zasadili další pokračování, moc se jim to nepovedlo.

Příběhová kampaň je zkrátka taková, jaká v Call of Duty vždy byla. Efektní, zběsilá, nesmyslná a z toho důvodu pro mnoho hráčů buď skvělá, nebo strašná. Ghosts rozhodně nikoho o opaku nepřesvědčí.

Slušné on-line přestřelky

Přece jen zajímavější a smysluplnější je hra více hráčů, která na konzolích nové generace a PC umožňuje střet až 18 hráčů, zatímco na konzolích Xbox 360, PS 3 a Wii U je to hráčů pouze 12. Na začátku je pak k dispozici 14 map s tím, že si hráči mohou už nyní koupit takzvaný Season Pass za 50 eur (zhruba 1 350 korun), díky kterému budou celý příští rok zásobeni novými mapami a stahovatelnými přídavky.

Mapy jsou, pro Call of Duty tradičně, poměrně kompaktní a přehledné, což je odlišuje od rozlehlých bojišť Battlefieldu 4. Nově přinášejí dynamické prvky, kdy je lze za určitých okolností v průběhu hraní proměnit. Některé více, některé méně, není to ale nic zásadního.

Minimální nároky

Operační systém: Windows 7 64-Bit / Windows 8 64-Bit

Procesor: Intel Core 2 Duo E8200 2.66 GHZ / AMD Phenom X3 8750 2.4 GHZ nebo lepší

Operační paměť: 6 GB RAM

Místo na disku: 40 GB

Grafická karta: Nvidia GeForce GTS 450 / ATI Radeon HD 5870 nebo lepší

Zvuk: karta kompatibilní s Direct X zvukem

DirectX: DirectX 11

Dlouhodobou zábavu při on-line hraní umocňují značné možnosti ve vylepšování postavy. Postupem času se dostanete k lepším zbraním, doplňkům, schopnostem či útočným a podpůrným zásahům.

Nechybí ani nové herní módy. V Kill Confirmed je například nutné sbírat psí známky padlých spolubojovníků, aby se mohli opět zapojit do hry. Pokud seberete naopak soupeřovu známku, znamená to, že nepřátelský tým natrvalo přijde o hráče.

Mód Hunted tak trochu připomíná Hunger Games, když v na mapě rozložených bednách můžete sbírat zbraně, ale vždy jen s jedním zásobníkem. Tato místa jsou proto hojně obležená a je nutné dobře mířit.

Zkrátka nepřijdou ani hráči, kteří si chtějí zahrát v kooperaci s dalšími. Kromě standardního módu Safeguard, ve kterém čtveřice hráčů čelí stále silnějším vlnám umělou inteligencí ovládaným lidským protivníkům, je tu také mód Extinction. Ten je mnohem zajímavější, už kvůli tomu, že v něm rovněž ve čtveřici bojujete proti mimozemšťanům a snažíte se mapy osvobodit od jejich hnízdišť.

Reklama na Call of Duty: Ghosts vsadila na vtip

4. listopadu 2013

Postupně si zpřístupňujete různá vylepšení, a to za peníze získané zabíjením monster, případně ochranou vrtáku. Ten je nutný k likvidaci mimozemských hnízd. Jeden z hráčů ho přitom musí přenášet z místa na místo a je přitom bezbranný.

Mód Extinction je podobně zábavný jako dříve mód Zombie. Je také stejně hektický. Často se dostanete do situace, kdy kolem vás leží spoluhráči čekající na oživení a vy se přitom musíte bránit tuctu monster přicházejících ze všech stran.

Vypadá lépe, ale...

V souvislosti s Call of Duty: Ghosts mluvili vývojáři o zcela nové kvalitě technického provedení. Po čase prohlášení zmírnili s tím, že půjde o výrazné vylepšení grafiky známé z předchozích dílů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Zlepšení sice přišlo, byť pouze na PC a konzolích nové generace, neoznačil bych ho však ani jako výrazné. Ano, hra vypadá lépe než minulé díly, ale v žádném případě neprezentuje v dnešní době špičkové grafické provedení.

Lépe vypadaly některé hry i na předchozí generaci konzolí a PC. Dojem navíc hodně kazí některé velmi nepovedené textury. Proto lze jen těžko pochopit požadavek na 6 GB operační paměti a i v jiných ohledech nadprůměrně vybavené PC.

Call of Duty: Ghosts je ve výsledku zklamáním. Příběhová kampaň je z dnešního hlediska slabá: nezaujme dějem ani hratelností a hra více hráčů sice zabaví, ale od předchozích dílů se až na mód Extinction také moc neliší. Mělo to být Call of Duty nové generace, je to však spíše další vyšťavení starého konceptu bez zřetelné přidané hodnoty.