Punch-Out!! – Chceš opět přes držku, retro fanatiku?

Reamaky retro klasik obvykle nijak extra dobře nedopadají. Tentokrát Nintendo sáhlo po klasickém arkádovém boxu.

Punch-Out!! | foto: pro iDNES.cz

NESovský Punch-Out a jeho pozdější verze Super Punch-Out pro SNES mě nikdy nezasáhly, i když si pamatuji, jak z druhé jmenované hry byl na vysoké škole odvařený můj dlouholetý spolubydlící na koleji. I já jsem se tehdy rozhodl tuhle boxerskou arkádovku vyzkoušet. Ihned jsem pochopil, co na ní kámoš vidí, ale vzhledem k tomu, že jsem měl zkouškové období, tak jsem odolal. Ve této stresující době jsem neměl reflexy v nejlepší kondici.

Série si získala především v zámoří kultovní status a dodnes se na ní pějí chvála. Po devíti letech je tu další díl či chcete-li remake. A jak jinak, než na Wii. Ti z vás, kteří se obtěžovali vložit do konzole disk s přikládanými Wii Sports, jistě zjistili, že box je díky dvojici pohybových ovladačů opravdu zábavný. A teď si představte, že namísto minihry v kompilaci se jedná o plnohodnotnou hru, které se věnoval celý vývojářský tým. Nezní to zle, co?

Vaše postava po celou dobu hry neopustí předem dané místo.

Stejně jako v původní hře, tak i nyní se vaší hlavní postavou stane Little Mac, začínající mladý boxer, který se nechce dostat jinam, než k boxerskému titulu v nejvyšší lize. Pomáhat mu přitom bude opět obtloustlý černošský trenér Little Doc, který stále nedokáže odolat čokoládovým tyčinkám. Ano, vím, že se chcete zeptat, jestli je to on. Tak vězte, že to opravdu je ten, ehm, člověk, co krade kola. Pro více vás odkážu na níže umístěný rámeček.

Na první pohled vypadá nový Punch-Out hezky čerstvě, pěkně a vypiplaně. Jenže jakmile začnete hrát, tak zjistíte, že hra je retro do morku své virtuální kosti. Možná dokonce více, než byste si sami přáli. Když si odpustíme pohybové ovládání, tak bych se nebál některé herní mechanismy označit přímo za prehistorické.

Vaše postava totiž po celou dobu hry neopustí předem dané místo. Zní to přinejmenším debilně, že? Po chvilce hraní si však na to zvyknete. Ale zase vás začnou štvát jiné věci. Jakožto boxer budete rány rozdávat, přijímat, ale hlavně se jim budete vyhýbat. Poslední jmenovaná aktivita je totiž k hraní Punch-Outu klíčová.

Každého ze třinácti soupeřů budete muset pořádně prostudovat, naučit se nazpaměť všechny jeho údery nebo triky. Hraje se na tři kola. Po třetím knock-outu v jednom kole dostáváte automaticky technické KO. A po každém knock-outu vás také čeká pořádná makačka, při které se budete muset dostat zpět na nohy, takže budete jako diví máchat rukama nebo mačkat tlačítka.

Aby byl samotný boj trochu oživen, tak zde máme ukazatel nejenom zdraví, ale také energie. Jakmile se energie vyčerpá, tak je téměř nemožné se hýbat. Dobít ji ale lze několika úhyby před údery. Také tu máme hvězdné údery, které lze získat při tom, když se vám nepřátelé vysmívají. Pokud si je nabijete, tak tyto údery samozřejmě ubírají mnohem více životní energie soupeřům než ty obyčejné.

Hratelnost je vtahující, zábavná a skoro bezchybná. Jenže jen do poloviny hry.

Soupeřů je tu dost a jsou fajn. Legrační komiksové postavy, z nichž většinu budou pamětnici poznávat. Nebo nepoznávat. Takový Vodka Drunkenski už u sebe vodku nemá, protože ta je samozřejmě nevhodná pro děti. Takže se nyní jmenuje Soda Popinski. To je ale volovina, co?

Hratelnost je neskonale vtahující, zábavná a skoro bezchybná. Jenže bohužel jen zhruba do poloviny hry. Obtížnost je totiž nastavená relativně vysoko, takže i když to zpočátku vypadá, že hru dohrajete tak maximálně za dvě hodiny, tak ve finále nemusíte Punch-Out dohrát vůbec. Brzy se totiž při hraní dostaví frustrace, se kterou se tedy alespoň já vůbec nekamarádím.

Ovládání je u sportovní hry pro Wii téměř tím nejdůležitějším. U Punch-Outu se ho (skoro) povedlo dotáhnout k dokonalosti. Jenže je tu jenže. Varianty jak hru ovládat jsou tu přítomné dvě. Jedna pohybová a jedna retro. U pohybové znamená mávání nunchukem i wiimotem jediné, a to údery. Pokud nepřipojíte k Wii i Balance Board, tak úhyby bude obstarávat analogová páčka na nunchuku.

Nigga mi čórnul kolo!

„V žádném případě nejsem rasista.“ Přesně tak začíná spousta populárních videí na YouTube s nelichotivým názvem „Nigga stole my bike“. A čím se zabývají? No, jedním tlustým černochem, který jezdí na zcizeném kole. Mě, jako Čechovi samozřejmě unikají nejspíše některé nuance příběhu, ale jedná se o jednu z nejstarších herních parodií. A figuruje v ní samozřejmě trenér Little Doc, který si to drandí na kole neznámo kam. Jde o videosekvenci z původního Punch-Outu, která byla snad již stokrát zparodována.

Dostáváme se tak k největšímu problému celého ovládání. Je suprové, je s ním sranda, ale jakmile obtížnost zhoustne, tak už nejste při a po úderech schopni přesně manévrovat. Tudíž nemůžete soupeři zasadit žádný hák, protože k jeho provedení páčku potřebujete přesně nasměrovat. Z dobře načasovaného komba se tak lehce může stát pěkně stupidní úder do břicha.

Naštěstí je zde retro ovládání. Při něm se chopíte wiimotu horizontálně, a budete tak hrát jako na klasickém NES ovladači. Není to sice příliš pohodlné, ale má to kouzlo nostalgie. Navíc se při této ovládací metodě nespletete.

Hráči, co si rádi ke hraní přizvou kamaráda, budou potěšeni přítomností multiplayeru. Sice je vzhledem ke koncepci hry přítomen pouze v podobě rozdělené obrazovky, ale i tak je zábavný. A i když je občas lehce chaotický, tak si lze na něj zvyknout.

Vizuálně nelze Punch-Outu nic vytknout. Pěkná cel-shadová grafika plná detailů, jako modřiny, náplasti apod., je správně komiksová. Animace je bez problému, prostě pohoda. Samozřejmě se ale ve hře kromě vyjížďky na kole prakticky nepodíváme ven z ringu. Hudba je pak taková pouťová, což nezní moc lichotivě a lichotivé to ani není, ale ke hře je prostě vhodná.

Punch-Out vzešel z retro hry, hraje se jako retro hra a má i retro chyby. I když se vám bude hra zdát jako novodobý arkádový box, tak jím není. V podstatě je to jen vylepšená verze NES hry z roku 1987, která se navíc o ještě tři roky dříve objevila v arkádách. Hra je to docela zábavná, ale masám se pravděpodobně nezavděčí.