Penumbra: Black Plague - budete se bát

Penumbra

Nenápadný titul jménem Penumbra: Overture nebylo snadné zaškatulkovat. Když loni v květnu vyšel, většina lidí ho ani nezaregistrovala a těm, co se to poštěstilo, byla věnována koňská dávka hororové atmosféry, která byla doplněna logickým počínáním v hodně netradiční podobě a špatně provedenými boji, které jinak bezmála dokonalý zážitek herního undergroundu devalvovaly „pouze“ na úroveň hodně dobrého projektu. I to byl úspěch, vždyť hra původně vznikala jako freewarové demo, a teprve když si švédský vydavatel Paradox všiml potenciálu třímajícím ve fyzikálních hrátkách s okolím, došlo k přesměrování aspoň do budgetové produkce. Tam Penumbra jistě patří nuzným rozpočtem, nikoliv však originalitou a nápadem, jež se počítají k tomu nejlepšímu, co se loni na našich monitorech prohnalo. Přestože prodeje pokulhávaly a na uživení většího projektu by nestačily, nízké náklady prvního dílu znamenaly, že Overture skončilo v zisku a vývojářský tým Frictional Games se mohl pustit do pokračování Black Plague.

"Když tu potkáte mrtvolu, cítíte se opravdu nepříjemně."

„Potřebuješ ruku. Já už svou nepotřebuju,“ říká tajemný hlas za dveřmi. „Přines mi pilu.“ I v Penumbra: Black Plague pocítíte, jakou moc má představivost, a že dokáže mnohdy více než explicitní scény ohavnosti, proti kterým jsou dnes lidé spíše imunní (ačkoliv i na ně narazíte, a když už, tak vás vystraší). Pokračování navazuje přesně tam, kde první díl skončil, tedy v bunkru plném podivností kdesi v pustině. Dobrá zpráva hned na začátek: zpackaný bojový systém zmizel. V Black Plague jste beze zbraně. A je tomu tak dobře.

VIDEO

Jak už bylo zmíněno, vytahuje hra vedle subtilních atmosférických efektů i trumf explicitní hrozivosti. Když tu potkáte mrtvolu, cítíte se opravdu nepříjemně. Jindy na vás ze dveří vyskočí znetvořený člověk – a vězte, že si ten moment budete ještě dlouho promítat v nočních můrách. Protože se nemáte jak bránit prostou silou či nějakými zbraněmi, musíte každou situaci vyřešit šedou kůrou mozkovou a využitím okolního prostředí. Chvíle hrůzy, které v Black Plague zažijete, se dají jen těžko popsat. Tu zhasínají všechna světla, evidentně někdo vypojil přívod elektřiny do části bunkru. Náhle slyšíte zvuk otevírajících se dveří. Rozsvěcí se světlo baterky, která za hrozivého mumlání jejího nositele šmátrá po okolí. Někdo vás hledá. Musíte se rychle schovat v postranní místnosti a najít se nějaký úkryt, ze kterého byste měli výhled na nepřítele, on vás ale zmerčit nesmí. Boj by skončil katastrofou. Pro vás. Především pro hráče stříleček je to zcela nový, nezažitý pocit. Ta bezbrannost.

 

Je to zkušenost, která promění váš pohled na okolí, kterého byste si v obyčejné akci ani nevšimli. Těžké stoly se začnou jevit jako hrozivě průhledné, dřevěné dveře jako z papíru, za ty se neschováte. Harampádí na zemi může mít efekt nášlapné miny. Zavadíte o něj a jste prozrazeni. Každý kout může být slepou uličkou – definitivní. Jelikož je Black Plague hodně temnou hrou, budete se často muset spolehnout jen na své uši. Zvuky hrozícího nebezpečí všk sedí perfektně, a pokud si na ně zvyknete, dozvíte se více pouhým nasloucháním než přímým pohledem.

 

Dalším pilířem Penumbry je naprosto uvěřitelná a realistická práce se světem a předměty kolem vás. Takhle má vypadat interakce. Stačí přitom pouhá myš. Dveře do místnosti si otevřete tak, že uchopíte kliku a táhnete nebo tlačíte. Jinde kupíte kredence, abyste se dostali k větrací šachtě, prostě tak, že je myší berete a házíte na sebe. Chcete zabarikádovat dveře, aby se na vás nikdo nedostal? Pak před ně musíte nanosit krámy, aby se nedaly otevřít. Když už je nejhůře, můžete realistickým pohybem převrátit stůl a zkusit, zda vás náhodou neochrání. A co třeba otevírání každičké zásuvky prostým tažením k sobě? Opět je třeba si na to zvyknout, ale po pár hodinách se budete cítit o to více pohlceni a sami sobě klást otázku, jak jste bez něčeho tak přirozeného v ostatních hrách mohli vydržet. Většina hádanek staví právě na tomhle posouvání, vrstvení nebo pohazování předmětů.

VIDEO

Kdo úspěšně pokořil Overture, bude znát princip řady z nich a hra mu ani zdaleka nebude připadat příliš obtížná. V tom vidíme určitý problém, protože ostřílení borci budou mít hotovo za pět šest hodin. Ani ostatním by titul po osvojení si mechanismů neměl připadat kdovíjak náročný. Vedle fyzikálních puzzlů se tu v mnohem řidší míře vyskytují šikovnostní cvičení, občas nějaká ta kombinace předmětů v inventáři apod. Typický příklad zapeklitosti ve hře je následující. V kantýně se otevřou ochranné dveře jen v případě, že se spusti alarm. Proto musíte přitáhnout sud s olejem do blízkosti rozbitých pojistech, ze kterých trčí všelijaké dráty. Obsah sudu začne pochopitelně hořet. Pak už ho stačí jen dotlačit pod senzor, který se rozhouká a poplach otevře dveře.

 

V prvním díle Penumbry se hrdina Philipp LaFresque v jakémsi grńském dole pídil po osudu svého ztraceného. Ve dvojce se přesunete do podzemní vědecké laboratoře, ve které se provádí vykopávky hraničící s mystikou. Samozřejmě že neopatrné osazenstvo postihla katastrofa. Ale jakého druhu? Cestou se Philipp na různých terminálech a u dveří dostává do kontaktu s přeživšími, ale především dostává opravdového nepřítele, který stále silněji sabotuje jeho snahy. Není divu, že v takovém prostředí začne hrdina tak trochu bláznit, což se projevuje záblesky nočních můr a také různými viděními. Jednou na stejném místě vidíte například jen holou zeď, při dalším pohledu jsou tam dveře.

 

Od hry s tak nízkým rozpočtem pochopitelně nelze čekat kdovíjakou grafickou vyspělost. Smiřte se s tím, že prostředí není nikterak detailní a modely postav také nejsou z nejúžasnějších. Zato práce se zvuky a hudbou zaslouží pochvalu, stejně jako výběr solidních anglických dabérů.

 

Penumbra: Black Plague rozhodně není titulem pro každého, spíše takovou alternativní záležitostí, která se náhodou dostala do běžného prodeje. Čekáte-li nějakou akci s dobrou fyzikou, jste úplně vedle. Tady se budete především skrývat, mít strach, bláznit a posouvat předměty sem tam. Celé je to zahaleno zvláštní, nepopsatelnou atmosférou, která někoho zcela pohltí, jinému z ní bude akorát podivně. Vyzkoušejte, na jaké straně barikády stojíte.