Nikopol: Secrets of the Immortals - Tak trochu jiný komix

Nejdřív byl výborný komix, poté film a nyní hra. Spojení Benoit Sokala a Enki Bilala prostě nemohlo dopadnout špatně!

Nikopol: Secrets of the Immortals (PC)

Benoit Sokal je génius. V současnosti je bez debat tou nejvlivnější a nejdůležitější osobností ve světě adventur. Je to sotva půl roku, co jsme zde měli jeho Sinking Island – zatím největšího kandidáta na adventuru roku – a už je tu s další hrou. A dlužno říci, že neméně povedenou!

Tentokrát si však značně ulehčil práci a místo vymýšlení kompletně nového prostředí zasadil svůj příběh do světa komixu Immortel. Ten má na svědomí jugoslávský spisovatel Enki Bilal a asi vám nemusím vysvětlovat, že se nejedná o nějakou variaci obehraných komikových klišé o supermužovi zachraňujícím svět.

Trailer

Immortel přináší temnou vizi budoucnosti totalitně ovládané společnosti plnou špíny, násilí, genetických mutací, egyptských bohů a bůhví čeho všeho ještě. V našich končinách bude pravděpodobně známější film stejného názvu, který kdysi vyšel jako příloha u časopisu Level.

Po vizuální stránce se jedná o jeden z nejpůsobivějších SF snímků, jaké kdy byly natočeny. Co se týče příběhu, je stěží pochopitelný i pro znalce předlohy. Nováčci se mohou jen kochat strhující podívanou a namáhat mozek při marné snaze pochopit, co že se to na obrazovce vlastně děje.

"Příběh je bezesporu napínavý, jenže stejně jako ve filmu se občas budete ztrácet a pochopit motivaci některých postav je obtížné."

Ani hra samotná vám rozhodně nic neulehčí. Žádné složité vysvětlování, jen rychlý úvod do děje a všechny souvislosti musíte pochopit za běhu. Hlavní hrdina se jmenuje Alcide Nikopol a je synem toho jednonohého Nikopola, kterého známe z filmu.

Alcide je čerstvým členem odbojové skupiny a než se pořádně stačí rozkoukat, už u jeho dveří zvoní policie. Zpočátku budete pouze utíkat a snažit se vůbec přežít, teprve později přichází čas na odhalování tajemné konspirace vedené některými egyptskými bohy. Příběh je bezesporu napínavý, jenže stejně jako ve filmu se občas budete ztrácet a pochopit motivaci některých postav je obtížné.

 Nikopol je poměrně netradičně zpracována z pohledu první osoby. Mezi lokacemi se pohybujete skokově, stejně jako například ve hrách od Kheopsu. Tady ale naštěstí všechna podobnost končí, kvalita je na úplně jiné úrovni.

Hra je rozdělena do pěti kapitol, každá je zasazena do jiného prostředí. Ať už se pohybujete v temných opuštěných ulicích nebo v samém srdci nepřátelské základny, všude na vás dýchá temná atmosféra rozpadající se Paříže. Jelikož jste v ilegalitě, snažíte se co nejvíc vyhýbat kontaktu s ostatními lidmi. Proto je zde naprosté minimum rozhovorů, což je obzvláště u Sokalovy hry škoda.

Všechny důležité momenty jsou vyprávěny pomocí komixových animací, v samotné hře uslyšíte nejčastěji pouze Nikopolovy monology. Veškerou náplní je tak klasické kombinování předmětů z inventáře a logické puzzly. V dnešní době je opravdu obtížné přijít v tomto směru s něčím novým, zde se to ale povedlo na jedničku. Skvělé je například odemykání zámku zevnitř, který musíte pomalu rozebírat po částech.

Překvapilo mě i cynické chování hlavního hrdiny, který pro záchranu svého otce neváhá jít přes mrtvoly. Některé úkoly jsou časově omezené a pokud je nestačíte splnit včas zemřete. Ačkoli ve většině her tuto vlastnost nesnáším, zde mi to vůbec nevadilo. Naopak, atmosféra by se během takových adrenalinových chvil dala doslova krájet. A pokud zemřete, nemusíte se bát ani v případě, že jste dlouho nesejvovali. Automaticky se objevíte na místě, kdy jste ještě měli dost času katastrofě zabránit.

Samozřejmě, že ne všechny úkoly jsou zcela originální, najdeme zde například i natolik profláklé věci jako vkládání papíru pod dveře, abychom na něj mohli shodit klíč.

Obtížnost je celkově nasazena nízko a během hraní jsem měl jediný zákys. Zato pořádný. Potíže může způsobit snad jen miniaturní kurzor, který se dynamicky mění podle toho, kam s ním ukazujete. Při vyšších rozlišeních je opravdu až zbytečně drobný a na první pohled není jasné, co s ním lze na daném místě dělat.

"Hra se téměř celá odehrává v noci, osvětlované pouze svitem měsíce a laciných neonových reklam - na mysl se dere přirovnání k Blade Runnerovi."

Jak už jste si patrně všimli z okolních obrázků, patří grafika mezi to nejlepší, co jsme mohli v adventurách poslední dobou vidět. Tím, že tvůrci omezili počet NPC na minimum, zbavili se také té největší nevýhody renderovaného zpracování – strnulých a uměle vypadajících postav. Zato na ztvárnění rozpadající se metropole blízké budoucnosti je podobný přístup ten nejlepší.

Hra se téměř celá odehrává v noci, osvětlované pouze svitem měsíce a laciných neonových reklam - na mysl se dere přirovnání k Blade Runnerovi. Film proslul i výborným soundtrackem s famózními Sigur Rós v čele. Je škoda, že se autorům nepovedlo zajistit některé skladby i pro hru. Hudba sice není vyloženě špatná, ale pravděpodobně si jí během hraní ani nevšimnete.

Fanoušci Enki Bilala nemusí nic řešit a hru už mají patrně dávno doma. Ti ostatní by o jejím pořízení měli minimálně uvažovat. Už jen jméno Benoit Sokala je dostatečnou zárukou strhujícího příběhu a originálních hádanek. Jediným problémem tak je kratší herní doba - 10 hodin sice není v dnešní době nijak výjimečně málo, přesto bychom si mohli přát víc.