Při všem tom recenzentském frmolu jsme opomněli zaměřit drobnohled na dnes již téměř profláknuté ilegální závodění v Need For Speed Underground (dále jen NFSU). Berte tedy recenzi na hru, která je už nějaký ten pátek na trhu spíše jako ohlédnutí za titulem, který rozhodně stojí za pozornost. Proto jsme ji ostatně také zveřejnili; NFSU totiž vcelku příjemně doplňuje řadu povedených závodních her na Playstation 2.
Ještě se v našich mechanikách nestačil pořádně zahřát sequel Need For Speed: Hot Pursuit 2 a EA vylezli do světa s notickou, že kuchtí pokračování, které se naprosto odkloní od zavedeného systému série. Nebudete již prohánět nedostupné modely automobilů (myšleno pro standardního smrtelníka z Čech, pobírajícího měsíčně usoplených pár tisíc za mnohdy nedoceněnou celodenní dřinu) jako např. Lamborghini Diablo, McLaren F1, či prozaičtější Jaguar. Trable s policií už dnes na mnohém líci ostříleného harcovníka nejen středočeských asfaltových dálav vzbudí tak akorát lehký úsměv; v kurzu jsou pouliční závody! K nim neodmyslitelně patří pořádný tuning, svižná a řádně reprodukovaná hudba, pěkné ženské prdelky a hromady peněz. Když si to složíte dohromady, vypadne vám kromě komerčně
úspěšného filmu Fast And Furious a jeho nepříliš povedeného pokračování zajímavý námět na závodní hru. A jak již všichni víme, EA prozatím vyloženě nezpackali žádný z dobrých herních námětů…
Co tedy opravdu nového přinesl NFSU na naše televize a co si vypůjčil z jiných titulů? Pouliční závody automobilů ve střední třídě, později i v tuningu přinesly oba díly proslulé PS2 vařby Burnout. Odtud vám bude připadat povědomé bodování za těsné minutí běžného účastníka provozu, smykem projeté zákruty, šikovně provedený skok či stržení hodnocení za kolize.
Další podobnost by se dala vysledovat v komparaci s doposud nejlepším zpracováním simulace jízdy běžnými i méně běžnými dopravními prostředky – s Gran Turismem. Především si všimnete velmi podobného vylepšování jednotlivých částí „orgánů“ automobilu. Zde je také ale třeba pochválit tvůrce Needu, kteří přistoupili k optickým inovacím vozu opravdu s přepečlivým grifem. On pořádný tuning nespočívá jen v tom, kolik koní narvete pod kapotu a jaká kola, či gumy nazujete. Žádný tuner by se totiž neztotožnil se svým miláčkem, jenž by byl oděn pouze v komerční sériově vyráběný „plech“. Správný tuning dělá pořádná maska, jedovatá přední i zadní světla, boční lišty, agresivní spoiler,
mohutné křídlo, ale i například parádní vinyl, barvené středy, tónovaná skla a tuny dalších vychytávek. A zde vám NFSU nabízí po určitém počtu vyhraných závodů opravdu nepřeberné množství možností. Podobně, jako v Gran Turismu budete prohánět, jak jsme se již zmínili, běžné typy vozů a jejich provedení jako by si z oka vypadlo. Není se ale čemu divit; zde se již při současných možnostech PS2 ani snad dál zajít nedá a tudíž jsou modely téměř shodné s tím, co můžete často vídat i na našich komunikacích.
Zcela jasně si také při hraní vzpomenete na Midnight Club II; hru, která prorazila nejprve na konzolích, a pak se s již menším úspěchem připlazila na PC. Konkrétní podobnost s tímto zajímavým a netradičním titulem je hlavně v tom, že všechny jízdy se konají v noci. Jisté přirovnání je možno udělat i po stránce grafického provedení. Taktéž hecování mezi jednotlivými týpky a systém sázek by se jakžtakž daly srovnat. Oproti vyloženě arkádově laděnému MC II se však NFSU blíží více simulaci (ale stále se nedá zařadit k tomu, co předvádi Gran Turismo).
Velmi velká inspirace tvůrců (a poslední v našem článku) bude jasná všem, co viděli zmíněné filmové tituly. FMV a nástin příběhu, který se pozvolna objevuje v NFSU, evokují svým provedením a náladou doslova některé scény. Kočičky v přiléhajících oblečcích, neony nasvícené ulice města, řev motorů a drsní tuneři; to vše si skoro říká o přítomnost sympaticky uřvaného plešouna Diesela. Pro skalní fanoušky budiž dobrou zprávou, že na PS2 se chystá hra, která má licenci a bude z těchto snímků přímo vycházet.
Herní systém NFSU dnes již snad všichni znají a vyplývá z předešlého odstavce. Lehká příběhová linka začíná tím, že si první jízdu zkusíte v poměrně příjemně nadupaném vozítku a hned nato budete sympatickou účastnicí závodů vrženi do dalšího dění. Vyberete si sériově vyráběný „výpeček“ v podobě lidového Peugeota 206, čtyřkového Golfa, příjemné Hondy Civic, sportovněji vyhlížející Mazdy MX-5 či Ameriky Dodge a hrr na ně! Postupně budete vstupovat do jednotlivých typů závodů: circuit jest standardním závodem čtyř aut na více kol; sprint honičkou mezi dvěma soky na daném úseku tratě; knockout opět závodem na kola – ale s tím, že poslední v každém kole odpadá a nakonec zůstane jen vítěz; drag – zběsilá jízda na krátkém a téměř rovném úseku trati lpící na přesném časování řazení,
reflexech při vyhýbání a zběsilé rychlosti a konečně posledním módem je drift – jízda koridorem, v níž jste bodováni za co nejdelší udržení vozu ve stavu smyku. Za každý vyhraný závod (na druhé místo se tady opravdu nepeče!) utržíte hlavně prachy, ale také stylové body (za pokud možno co nejzběsilejší styl jízdy). Za finance si můžete pořídit jak optický, tak později i výkonnostní tuning. Čím lepší vylepšení, tím více se budete líbit – stoupnou body za styl. Občas se ocitnete na stránkách speciálních závodních periodik nebo obdržíte zajímavou cenu od vyzyvatele, kterážto bývá nejčastěji opravdu velmi vymazleným vinylovým zjevem vozu… Také se samozřejmě postupně objevují nové přístupné modely automobilů s větším výkonem a lepší akcelerací, které můžete za rozdílové ceny pořídit, přičemž se tuning v rámci dalšího nekomplikování hry automaticky přesídlí do zakoupené káry. V neposlední řadě si odemykáte i tratě pro klasický mód hry.
V Underground módu na vás celkem čeká 112 závodů, jejichž náročnost na soustředění postupně vzrůstá a zaberou vám jistě solidních pár hodin (cca. víkend tužší smažby). Vtip samozřejmě spočívá v tom, že čím silnější vůz máte, tím hůře se ovládá. Před každým z podniků si můžete ještě vybrat ze tří obtížností. Nutno podotknout, že prostřední (medium) je o citelný kousek jednodušší než na PC
platformě, pročež pro větší sportovní zážitek doporučujeme na PS2 volit hard. Vše, co si odemknete v underground módu vám dobře poslouží ve zbývajících částech hry…
Těmi jsou všechny zmíněné typy závodů v sólo, či duel provedení. Zde se kromě dalších peněz na tuning hraje hlavně na nejlepší časy. Při hře dvou hráčů se rozdělí horizontálně obrazovka (díky za ni - na PC bohužel hra jde hrát ve více lidech jen na internetu – v našem malém Telecomáckém Zimbabwe za použití linek a standardního modemu se stává téměř nehratelnou) a zábava nabírá jako vždy při dvouhře na otáčkách. Zajímavé může také být setkání dvou vymazlených aut ze dvou memory karet…
Grafická stránka NFSU. Zde se nevyhneme komparaci. Chtě nechtě si na rovinu musíme přiznat, že na PC ve vyšším rozlišením vypadá tato hra o notný kus lépe. Moc dobře totiž víme, že to nemusí být vždy pravidlem. Pokud si například posvítíme na konkurenční Burnout 2, zjistíme, že vypadá zatraceně dobře a běží ve vyšším rozlišení. Ze zcela nepochopitelných důvodů EA použili základního nízkého rozlišení, a NFSU tak vypadá o maličký kousek hůře i než stařičké Gran Turismo 3. Správnou
cestou třeba mohlo být vypuštění poměrně nesmyslných efektů rozmazání světel, projekce reflektorů, či některé odrazové rutiny a odlesky. To už je ale taková nemoc konzolových her – jsou prosté jakéhokoliv nastavení po stránce zobrazení. Proč by toho měl hráč unifikovaného herního systému využít? Třeba proto, že v NFSU se občas vyskytne padání frameratu. Nebo proto, že se mu některé přebarvené efekty prostě nelíbí a rád by výsledný dojem ze hry alespoň trochu opticky přizpůsobil reálu. Ale to už odbíháme od recenze.
Ne, nebojte se, zase tak špatně to ale nevypadá! Jen jsme si nemohli odpustit srovnání s dalšími důležitými tituly a maličké rýpnutí na adresu optimalizace. Přece jen PC verze měla dost času na nápravu a dožehlení některých zmačkanců v grafice. Ale ani takové zmíněné herní špičky nemají to, co předvádí NFSU v jiných detailech: prohlížení aut, barevné variace vozů, provedení vinylů nebo i některé grafické efekty na tratích. Uzavřeme to tedy takto: NFSU je graficky poměrně přitažlivá hra s množstvím světelných efektů, ale do krásy Burnoutu 2, či Gran Turisma 3 jí chybí maličký kousek.
Ozvučení je nadstandardní, jak jsme si již u EA zvykli. Pročež očekávejte opravdu nadupadný a do hry výtečně pasující soundtrack. Poslechnout si budete moci takové rockové, elektronické či hip-hopové špičky jako např. Overseer, Roba Zombie, Fuel, The Crystal Method, BT, Fluke, Nate Dogg a
další. Můžete si dokonce vybrat, jaká hudba bude hrát v menu nebo při samotné jízdě.
Všechny hudební počiny doplňuje standardní nazvučení motorů, které zaplaťpánbůh nepředvádí úlety typu vysavač Eta a zní naprosto přirozeně. Skřípění plechů, sykání záběru turba, řev plného plynu na startovním roštu a ambientní zvuky; to snad ve dnešní době ani není třeba komentovat…
Jak bychom to tedy celé uzavřeli? Po mnoha dílech série Need For Speed přišli EA s inovací, která příjemně potěšila. Hratelnost se díky bonusům a jejich následné aplikaci zvýšila a vy tak máte před sebou opět další chytlavou věcičku. Komu chyběla v Gran Turismu optická úprava vozů (a tu zde můžete opravdu ladit téměř nekonečně) a bavil se při ilegálních jízdách v Burnoutech či Midnight Clubech, ten se v NFSU vyřádí do sytosti. Solidní výdrž titulu je také podpořená dobou hraní underground módu a následným ježděním dle klasických schémat. Výborně také tento titul působí po hudební a zvukové stránce: je doslova nabit kvalitními interprety a šikovně - s citem vybranými skladbami. Jedinou malou mouchou na kráse je občasné padání frameratu a místy kostrbatější grafika. Škoda horší optimalizace… Shrnuto a podtrženo, zatím poslední díl série se celkově posunul zase o kousek dál a většina vyznavačů dynamických arkádových závodních her jej již jistě má ve vlastní sbírce titulů…
| Need for Speed Underground | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
