Co si budeme povídat, realistická ztvárnění všemožných sportů jsou sice fajn, ale někdy už tak trošku i nuda. A když přijde na lámání chleba, tak videohru, která by skutečný sport zachycovala opravdu věrně, aby člověk stále pohledal. Proto se někteří tvůrci rozhodnou raději přistoupit k poměrně elegantnímu kompromisu, kdy danou disciplínu pojmou tak říkajíc po svém. Jsou tím pádem z obliga, že by si někdo mohl stěžovat, že se v daném titulu objevují nereálné nesmysly, a hráče nakonec i takováto hra může dosti zaujmout. Typickým příkladem jsou všemožné sportovní variace ze stáje EA Big. Na druhou stranu se ale najde i početný zástup titulů, které ani s takovýmto přístupem neuspěly. Je tedy jasné, že ani titul takovéhoto ražení se nedá vyrobit jen tak jednoduše a chce to trochu té práce s vyladěním. Co se týče dnes recenzovaného kusu, musíme říci, že programátoři od Midway si tu práci evidentně dali.
Hra NBA Ballers je mimo jiné i zářným příkladem, že na licence všeho možného včetně světoznámých sportovních lig a soutěží nemají monopol v Electronic Arts, čímž pádem se i zde můžeme setkat s licencovanými hráči ze skutečné NBA, což sice samo o sobě kvalitní hru nedělá, ale ruku na srdce, potěší to. Stokrát lepší tedy určitě je zahrát si s „opravdovým“ Shaquem O´Neilem nežli s nějakým „bezejmenným“ čistě náhodně se mu podobajícím Fatmanem Johnem. Vedle hráčů jsou ale v
NBA Ballers licencovány i kluby, za něž daní hráči v reálu hrají, což s sebou nese výhodu odpovídajících dresů a klubových log. Takže až sem všechno v naprostém pořádku. Pojďme se ale podívat na samotnou hru.
Jako hodně dobrý nápad se nám jeví skutečnost, že tato videa trvají přesně 24 sekund.
Je asi jasné, že největším konkurentem NBA Ballers budou dva díly NBA Street právě od EA Big. Na druhou stranu jsou ale Ballers poněkud handicapováni skutečností, že vycházejí o dost později, takže hráči po této hře asi již nebudou mít takový hlad jako když se netrpělivě třásli na druhý díl NBA Street. Pokud budeme ale Ballers hodnotit bez ohledu na konkurenci, obstojí velmi dobře. Tvůrci si evidentně z konkurenční série vytáhli vše, co se jim hodilo do krámu a přidali několik svých vlastních inovací. Ve výsledku tak tato hra představuje velmi dobrou zábavu, přičemž ale rozhodně nebudí dojem prachsprostého plagiátu konkurenční série. Zatímco NBA Street se soustředila spíše na basketbal samotný (viděno samozřejmě z dnešního pohledu po shlédnutí Ballers), reprezentant Midway se snaží kolem basketu spíše vytvořit jakousi atmosféru streetballového životního stylu. Hlavním rozdílem ale je, že se zde nehraje ve družstvech o redukovaných počtech hráčů, ale pěkně na férovku jeden na jednoho. Přirozeně, že pouze na jedné polovině hřiště.
|

Vedle těchto machrovinek se zde ale najde i pár věcí, které bychom v takto arkádově pojatém basketbalu vlastně ani nečekali a to i přesto, že všechny tyto prvky vykazují všechny znaky nefalšované arkádovosti. Jedním z nich je kupříkladu jakýsi
ukazatel přetlačování. Pokud se hráči dostanou do pozice, kdy se váš protivník jakoby snaží vás tělem přetlačit, naběhne na obrazovce ukazatel s posuvníkem a vy v tu chvíli musíte začít co nejrychleji mačkat tlačítko s křížkem. Pokud budete v této činnosti úspěšní, bude následný zákrok odpískán jako faul, pokud se vám nezadaří, protivník vás pohodlně obejde. A když už jsme u toho pískání: skutečně nás překvapilo, že se zde nehraje prakticky úplně bez pravidel, ale že se pískají třeba i technické koše. Snad jen ta neviditelná zeď kolem hřiště nepůsobí moc přesvědčivě, ale na druhou stranu není hra zdržována tím, že by míče létaly do autu.
Vedle příjemné hratelnosti je ale potřeba velmi pochválit i technické zpracování a prezentaci. Hned v úvodu vás přivítá video z televizního studia, což evokuje spřízněnost se sportovními sériemi ESPN od Segy. Grafika sice budí dojem, že stojí na poněkud horkou jehlou spíchnutém enginu (občas se kupříkladu prolnou nějaké ty polygony), ale na pohled jí nelze nic vytknout. Je poměrně svižná i detailní a její hladkost dává opět vzpomenout na sporty od Segy. Postupem ve hře si odemykáte mimo jiné i bonusová videa s krátkými a pomerně vtipně pojatými medailonky hráčů, kteří byli doposud uzamčeni. Jako hodně dobrý nápad se nám jeví skutečnost, že tato videa trvají přesně 24 sekund, což je ve skutečném basketbalu časový limit pro
střelbu na soupeřův koš. Časový limit pro střelbu je mimochodem další z pravidel, které zde normálně fungují.
Vedle těchto machrovinek se zde ale najde i pár věcí, které bychom zde vlastně ani nečekali.
Pochválit musíme i ztvárnění hřišť, která se povětšinou nacházejí vedle rezidence některého z bohatých basketbalistů. Tomu samozřejmě odpovídá i honosně pojaté okolí, a při zápase jej mimo televizních kamer lemují i skupinky podobně majetných kámošů, kteří nemají co dělat, tak chodí koukat na streetball. Atmosféra bohatého basketbalového prostředí je ztvárněna perfektně a skvěle ji dotváří i pohodový černošský hiphop, jenž je výhradním žánrovým zástupcem v soundtracku. Občas sice při samotném hraní lehce zazlobí kamera a vy tak nebudete vědět, kde přesně vzhledem ke koši jste, ale jedná se pouze o velmi okrajový problém, s kterým se navíc po chvíli sami naučíte fungovat.Celkově tak tedy musíme NBA Ballers hodnotit velice kladně a pokud jste v životě neviděli NBA Street, klidně si k hodnocení přičtěte ještě deset bodíků. Stereetballoví matadoři si pak tento titul zcela jistě užijí rovněž, ale přeci jen, podobné hry tu byly už dřív, takže zase až tak na větvi z toho nebudou. Ve hře jsme našli prakticky jedinou chybu: pohyb a fyzika míče nejsou zrovna to, co bychom čekali, ale stejně jako u problému s kamerou si na to po čase zvyknete a nebude vám to dále působit žádné komplikace. Každopádně ale tuhle hru doporučujeme všem pamětníkům osmibitové éry, kteří polámali nejeden joystick při kláních Dr. J a Larryho Birda v tehdejší nedostižné božárně One on One.
NBA Ballers | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|